Sluzej

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. M.) Tímto jménem nazývají prý cestmistři v jižních Čechách mostní trámy. Slovo to není neznámo našim slovnikářům, ale jeho tvary jsou v jejich záznamech dosti pestré. Jungmann zaznamenává »slzaj, -e, f. = břevno pod mostem, der Grundbalken« a za pramen uvádí usus. Kott (7, 703) cituje ze slovníku Riznerova (1885) »slezaje pl. = trámy cez potok položené, na ktoré sa krížom iné pribíjajú a tvoria most« a (v Přísp. 1896, str. 377) z Musea slovenského 4, 26: »Mostiny v konírně leží na slzajích«: (a další doklad k heslu »slzaj« v 2. Přísp., str. 299 z Mus. slov. 2, 28). Kromě toho však uvádí Kott (Přísp. 1896, str. 424) další slovenský tvar šlzaj, mostový trám (z Liptov. Sbor. slov. 9, 47). Máme tedy před sebou dvě formy české, sluzej, slzaj, a tři slovenské, slezaj, slzaj, šlzaj. Ohlížíme-li se po podobných slovech v jiných slovanských jazycích, nalézáme podobné slovo v ruském sljuz n. šljuz, které znamená jemčinu, splav, stavidlo, a v polském ślóz m. nebo ślóza, śluza ž. (v některých slovnících i szluza), které podle Lindeho znamená skoro totéž, t. j. »zapory w rzékach na spustnych jazach« (přísl. ślozem n. na śloz znamená »šourem, šikou, křivě«). Základem těchto slov ruských i polských je německé Schleuse, vzniklé z dolnoněmeckého Sluse, které jest zase jen obměnou středolat. sclusa místo exclusa (conclusio aquarum), obrážejícího se i ve franc. écluse, splav. Slovenské dvojtvary slzaj - šlzaj zdají se nasvědčovati tomu, že slovo, o něž nám běží, vniklo do slovenštiny z polštiny a ze slovenštiny dále do češtiny. Pro tuto domněnku jsou i jiná svědectví. Slovenské »slezaj« výše uvedené má přímý vzor v polském dialektickém slově ślezáj, které uvádí Karłowicz [31](Słow. gwar polskich 5, 346) s významem »w sąsieku szkielet skrzyni przed obiciem gontami«. Jak viděti, má toto polské slovo proti spis. šlóz, rus. sljuz pozměněný tvar i význam. Z významu původního zbyla tu představa trámu položeného (běžícího) napříč něčemu (v pol. šindelům naň přibíjeným), a ten význam přešel také do slovenštiny i k nám. Že se etymologicky správnější ślóza (śluza) změnilo v pol. v ślezáj, lze snad pochopiti mechanickým matením s dial. dvojtvary śloza a śleza = spis. łza, slza. Toto pol. ślezáj přešlo tedy do slovenštiny a na půdu československou vůbec v tvaru slezaj (a snad i šlezaj); na půdě československé pokračovalo, jak se zdá, matení se slovem »slza«, které vedlo dále k tvarům »slzaj« (a křížením se »šlezaj« také »šlzaj«) podle »slza« a snad i »sluzaj« podle dial. »sluza«, není-li ovšem tento český tvar (o jehož rozšíření nevíme skoro nic) umělou korekturou našich cestmistrů a inženýrů podle slov polských nebo ruských. Říkají-li »sluzej« místo »sluzaj«, děje se to asi proto, že zakončení -ej je v češtině obvyklejší a častější než -aj. Stanoviti správný (spisovný, ideální) tvar český je věc nesnadná; slova přejatá mají právo žíti v té formě, jakou si živý jazyk z cizího materiálu vytvořil. Ale o tom, jak se v Čechách skutečně říká, zda »slzaj« (podle Jungm.), či »sluzej« (podle zprávy výše uvedené), máme bohužel málo zpráv. Snad by nám naši čtenáři mohli zase přispěti ze své znalosti?

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 1, s. 30-31

Předchozí Příchod

Následující Sólový kapr