Nadíti se

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. H.) je slovo správné. — »Nadějeme se, že prohloubíte styky s námi, jichž vyřízení věnujeme zvláštní péči«, není dobře řečeno, neboť styky se nevyřizují (jako objednávky), nýbrž pěstují a p. — Panství, jehož vlastník se jmenuje Metternich-Winneburg, je panství Metternichovo-Winneburgovo, 2. p. z panství Metternichova-Winneburgova atd. Příd. jméno s příponou -ský by znělo »metternišsko-winneburský«. — Královské Vinohrady je název historický, na němž nemá nikdo práva co měniti (o tom N. Ř. III, 159). — »Nabízíme Vám své [157]služby«, nikoli »svých služeb«. — Anna má 3. p. Anně, nikoli Aně. — Slovo »cennost« (Wertsache) se píše se dvěma n; lépe ovšem nepsati ho vůbec. — Sklář je ten, kdo sklo vyrábí (odtud sklárna); sklenář je ten, kdo sklí (okna a p.), sklo prodává a vůbec obchoduje se skleněnými výrobky. — Závod je každý živnostenský podnik, zvláště větší; obchod je závod, který kupuje a prodává. — »Vláda pohlíží na družstva jako podnik kapitalistický« znamená, že se vláda dívá na družstva tak, jako se na ně dívá podnik kapitalistický, s hlediště podniku kapitalistického; »vláda pohlíží na družstva jako na podnik kapitalistický« znamená, že vláda vidí v družstvech kapitalistický podnik, — rozdíl tedy velmi podstatný. — Když byl někdo na něco upozorněn a pak se proto zakabonil, je ve zkráceném souvětí na místě přechodník minulý; »byv na to upozorněn, zakabonil se«. — »S pomocí« je správné, když nám někdo pomáhá: s boží pomocí, s naší pomocí, s pomocí státu a p.; nespr. je ovšem »pomocí vidličky« a p. (o tom v. N. Ř. III, 58). — Píšeme Karlovy Vary, Mariánské Lázně podle Pravidel čes. pravopisu. — Užívati lék je totéž co něm. einnehmen; užívati léku totéž co něm. benützen; v onom případě znamená slovo »lék« předmět, v tomto prostředek. — V N. Ř. V, 117 je opravena jen vazba; že sloveso docíliti je chybné, bylo vytčeno v témž posudku již na str. 115 ř. 17 zdola. — Poznamenati je správné slovo. — Píšeme-li o výraze, že se nevyvinul v jazyce přirozeně, nýbrž že byl do něho uměle přesazen, je to obrazné rčení, zakládající se na umělém přesazování cizokrajných rostlin do půdy naší; sloveso »přeložiti« by se sem naprosto nehodilo.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 5, s. 156-157

Předchozí Mitvem

Následující Oje, oj