Časopis Naše řeč
en cz

Listárna

[Listárna redakce]

(pdf)

-

Panu F. H. v Blatné. — O téže věci, na niž se tážete, bylo již mluveno v N. Ř. I, 127 v odpovědi panu J. D. v Ž. B. V slovech jako dělitel, násobitel a p. působí již sama přípona -tel, že jazyk zachovává při nich v 4. pádě tvar životný. Teorie, že slova přenesená z bytostí živých na věci neživé, musí míti také tvary podst. jmen neživotných, jest právě jen teorie; ale jazyk se nespravuje teorií, nýbrž teorie se má říditi jazykem. A jazyk ukazuje, že mnohé názvy věcí neživých, které skutečně označovaly (jako na př. špaček, drak) anebo mohou označovati (jako dělitel) bytosti živé, podržují tvary životné. Učte tedy jen klidně, že žáci mají psáti jmenovatele pod čitatele a p., a nedejte se másti žádnými povrchními teoriemi. Ty by nás snad konečně naučily psáti na př., že »hvězdáři pozorují Mart« (tak jsme opravdu nedávno čtli), ač tato oběžnice má jméno po římském bohu Martovi, tedy po bytosti živé.

Panu A. R. v N. Brázdímě. — 1. Slovo meziprodej jest utvořeno zajisté podle vzoru německého a proti duchu jazyka. Slovo prodej je odvozenina slovesná, značí děj a předpona mezi se se slovesy neskládá; neříkáme-li mezidávati, meziprodávati, nemůžeme také tvořiti správně podst. jm. meziprodej. Složeniny s mezi-, pokud jsou tvořeny správně, jsou utvořeny z výrazů předložkových; jejich správnými vzory jsou jednak podst. jm. meziříčí (= co je mezi řekami), jednak příd. jm. mezinárodní (= co je mezi národy). Lépe jest tedy slovu meziprodej se vyhýbati buď několika slovy, nebo celou větou. — 2. Rovněž tak málo doporučení hodná jest složenina přirozenoprávní; je patrně napodobena podle staršího rovnoprávný, ale ani to není slovo staré (v Jungmannově Slovníce ještě není) a v tvoření slov složených si čeština nelibuje. — 3. Název mluno pro elektřinu byl zaveden Preslem. V starším jazyce slova toho nebylo; v slovníce Mater Verborum je sice uvedeno mln s významem blesk, ale je to přípisek padělaný. Presl utvořil slovo mluno patrně podle ruského molnija, blesk; ale jako mnoho slov od něho utvořených, neujalo se trvale ani toto. Šafaříkovo Názvosloví (1853) zavádí již jaksi úředně mezinárodní termín elektřina. — 4. Původ slova řemeslo není sice dosud objasněn, ale se slovy Přemysl, průmysl najisto nesouvisí.

Panu K. R. v Brně. — Jazyková kritika odborného díla je filologovi vždycky obtížná tam, kde má bez pomoci a výkladu odborníkova rozhodovati o vhodnosti některého výrazu anebo o náhradě výrazu jazykově nesprávného výrazem správnějším a při tom vhodným. Kritika slova vyžaduje i znalosti věci, kterou slovo označuje, a tu ovšem musí býti brán na potaz i odborník; poslední slovo ovšem patří filologovi, aby rozhodl, je-li daný výraz nebo obrat v jazyce možný čili nic. Výraz brzděné nákolky uznáváme po podaném výkladě za správný; neboť z něho vychází na jevo, že tu nejde o příd. jméno s příponou -ěný (jako slaměný), nýbrž [158]a přídavné jméno utvořené z příčestí brzděn, -a, -o. Výtka vyplynula zde z neznalosti věci. — Také opracovati lze uznati za výraz dobrý, značí-li podle výkladu vámi podaného vykonati nějakou práci kolem dokola na povrchu nějakého předmětu a neužívá-li se ho chybně jako slovesa trvacího; na nejvýše by se snad filolog přimlouval za výraz konkretnější, jako jsou oškrábati, ohladiti, očistiti a p. — Naproti tomu nelze se stanoviska jazykového hájiti výrazu předehřátý. Ve složeninách slovesných má předpona před- vždy jen význam místní, nikdy časový ani jinaký; všecky jiné složeniny, kde je před- významu jiného než místního, na př. předjmenovaný, předkoupený, předminulý, předplacený a p., jsou imitace složenin cizích, někdy latinských, častěji německých. Naprosto však nemá předpona před- v češtině význam kvantitativní, tak, aby předehřátý mohlo znamenati »částečně i velikost a výši tohoto ohřátí«. Pojem kvantity je obsažen v složeninách jako přihřátý, přehřátý, poohřátý, nahřátý, prohřátý, ale v složeném předehřátý nikdo, kdo mluvě česky necítí německy, odstínu kvantitativního nevycítí. — Slovo provoz může v technologické literatuře býti názvem dávno ustáleným pro Betrieb, ale to nezbavuje filologa povinnosti konstatovati, že je to slovo utvořené chybně, ani odborníka snahy pokusiti se o slovo lepší. Slova majitel, kýžený, obnos, pozůstávající z něčeho a j. kolují v českém spis. jazyce také již kolem 100 let a přece se jich snažíme zbýti a spisovatelé dbalí svého jazyka se jim vyhýbají. Ostatně slovo provoz není ani docela určité; užívají ho také (a správněji) železničníci ve významu vozba, doprava. — Složeninu bezuhlíkatý by bylo možno lehko napraviti změnou předpony -atý, která má význam příliš pregnantní, v předponu jinou méně výraznou. Vzor se nabízí sám v jiných složeninách s předponou bez-, bezruký, bezdýmný, bezesponový. — Výraz vzduchotěsný je prý určitější vyjádření neprodyšnosti, poněvadž potrubí může býti také vodotěsné. Ale neprodyšný nemůže býti bráno za označení »vodotěsnosti«, protože neprodyšný neznamená nic víc než to, kudy vzduch proniká, nikoli voda; je to tedy věrné synonymum slova vzduchotěsný, ale je to výraz český, kdežto vzduchotěsný je germanismus. — Předložky o ve výraze »vzduch o tlaku takovém a takovém« nelze hájiti, protože se předložky o takto v češtině neužívalo a neužívá. Byl o tom výklad v N. Ř. II, 188. — Rovněž nelze rozlišovati výrazů tavěcí teplota a tavicí oheň, jako nelze rozlišovati mezi tvary oni hází, oni házejí. Nemáme slovesa tavěti a proto je nesprávná odvozenina tavěcí. — Zavádění výrazů domácích za mezinárodní názvy cizí, zásada za princip, zvláštní za speciální a p., bránívají se odborníci zpravidla námitkou, že český název nevystihuje docela to, co slovo cizí. Ale to je klam zvyku. Název cizí zdá se vystihovati věc lépe proto, že se ho v tom spojení často užívá a že s pojmem takřka srostl. Kdybychom jej pitvali etymologicky, nevyhověl by také. Kdyby se odborní spisovatelé rozhodovali, užívati za slova cizí slov českých, na př. místo principu zásada, srostlo by slovo zásada s pojmem označovaným právě tak těsně a stalo by se časem výrazem právě tak přesným jako mezinárodní princip. To je zkušenost se všemi zčeštělými názvy odbornými i j. Nejsme pro vymýcení všech slov cizích, ale kde českého názvu lze užíti, přimlouváme se zaň.

[159]Panu Z. V. v Brně. — Slovo zastávka má v dokladech slovníkových kvantitu buď zástavka nebo zastávka, podle toho, cítí-li se v něm odvozenina slova zástava (jako závora — závorka) anebo přímá odvozenina ze slovesa zastaviti (jako hádka, toulka, zacházka a p.). Ve spis. jazyce nynějším jest ustáleno znění zastávka. Činiti rozdíl mezi zastávkou (t. j. zastavením, na př. u křížové cesty) a zástavkou (t. j. místem, kde zastavuje vlak a p.), bylo by strojené a ničím neodůvodněné.

Sl. A. B. v Bohuslavicích. — Výrazy štanglovaná a křídlovaná (o koroptvi raněné do nohy nebo do křídla) jsou otrocké napodobeniny výrazů německých gestangelt a geflügelt; kdo chce mluviti dobře česky, nebude jich užívati. Nemáme-li jednoduchých slov tam, kde je má němčina, nenuťme se do nich na ujmu jazyka; proč bychom nemohli říkati je (střelena) do nohy nebo do křídla?

Panu J. S. v Kostelci nad Orl. — Pec má ovšem podle teorie mluvnické i podle historie 2. p. peci; ale usus má již jen tvar analogický, do pece. To poznamenává již Gebauer v Hist. ml. III, 1, str. 395. Druhá věc, o níž píšete, bude potřebovati zevrubnějšího probrání na podkladě hojnějšího materiálu, jejž třeba nashromážditi. Budeme míti tu věc na paměti a podle možnosti se k ní vrátíme. Ale v některých případech to najisto není chybné, v jiných je možný výklad i bez vlivu cizího.

Panu F. Š. v Linci. — 1. »Odbourání cen«, které začíná poslední dobou strašiti v naší žurnalistické »češtině«, jest zajisté otrocký překlad německého Abbau. My cen nebouráme, nýbrž snižujeme, zmirňujeme, upravujeme, stlačujeme. — Ovšem znamenalo původně vším, každým způsobem; jako spojka mívá ovšem význam mírně odporovací, omezovací = arciť, rozumí se a p. Ve větě »zapsali jsme si pro Vás 60 kg na konec února, ovšem bez závazku« je tedy užito spojky ovšem správně.

Panu V. Z. v Michli.Pospiš ve významu později jest snad neporozuměním (či přeslechnutím?) místo poslíž, posléz. — Ju místo jo se vyskytuje i na jiných místech v Čechách (na Strašicku). — Vypoučet je lidový tvar trvací (opětovací) k vypučit (m. spis. vypůjčit) jako poroučet k poručit, zkoušet ke zkusit a p. — Místo ve příčině jest správně psáti v příčině; slovo příčina znamenalo v starším jazyce také věc, okolnost: v té příčině = v té věci, za těch okolností, po té stránce a p. — Tukovina, olejovina, podnikavec jsou slova správně tvořená; zápol (od zápoliti) je zbytečná novota, když můžeme říkati zápas, boj. — Navázati obchodní styky by mohlo býti obrazné rčení, ale české slovo navázati znamená buď na něco přivázati anebo přetržené tkanivo (nit, provaz) konci k sobě svázati. Toho významu však navázati, je-li řeč o zahájených stycích obchodních (ne obnovených), nemá, i je tedy pravděpodobno, že rčení navázati obchodní styky vzniklo podle vazby německé (anknüpfen). — Královské Vinohrady, Královský Vyšehrad, Královská obora nebudou snad ani nejčervenějšímu republikánu vadit; jsou to názvy historické a pak za své krále se přece nemusíme stydět. — Výrazy lidové, na něž upozorňujete, svarba, veselka a p., jsou známé.

[160]Panu Aug. N. v R. na Moravě. — 1. Listopad — listopád. Jména složená tímto způsobem (ze dvou jmen) měla starý přízvuk na druhém členu, kdežto jména složená s předponou měla přízvuk na prvním členu. Proto předpona v složeninách bývá zdloužena, na př. příchod, příslušeti, kdežto v složeninách tvaru listopad bývá prodloužen člen druhý, první naopak se krátívá. Tak již v staré době je dosvědčena délka druhého členu v složeninách zlořád (proti pořad), samostřiel, pivovár, vodopád, listopád, jitrociel a p. Délka ta se zachovala namnoze až dosud dílem v spis. jazyce, jako v slově vodopád, dílem v jazyce lidu, jako ve slovech pivovár, jitrocíl (n. jitrocín), listopád. Později, když se přízvuk ustálil všude na první slabice, přesunul se i v těchto složeninách s členu druhého na první a následek toho byl, že se slabiky dlouhé po přízvuku zkracovaly. Tak se místo muchomůrka začalo vyslovovati muchomurka, a pod. svévole (ze svá vóle), pámbu (z pán bůh), a tedy také listopad, pivovar a p., a výslovnost tato pronikla i do usu spisovného a do pravopisu. Ve slově vodopád zůstala délka uchráněna zajisté i vlivem jednoduchého slova pád; v slově listopad, které je nám prostě jen označením měsíce, při němž na padání listů nikdo nemyslí, vliv slova pád patrně nepůsobil. — 2. Urvalecneurvalec, svárnesvár. Slova s t. zv. nadbytečnou negací, jako jsou nepohodnouti se (vedle pohádati se), nehorázný, neurvalý, nesvár a p., vznikala lidovou etymologií podle slov, která jim významem byla blízká a která, znamenajíce něco nepěkného nebo neočekávaného, byla složena s předponou ne-, jako nepěkný, nesmírný. Podle takovýchto slov, zvláště pak takových, kterých se bez ne- v příslušném významě kladném ani neužívalo (jako nesmírný), připínalo se ne- i ke jménům, která už sama o sobě znamenala něco nemilého nebo neočekávaného, a tak vznikala slova nesvár, neurvalý, nehorázný a p. U svár — nesvár (které souvisí významem se slovem vříti, býti hněviv na někoho) působila i blízkost přídavného jména nesvorný, které přísluší významem ke slovesu sevříti (= těsně spojiti) a u něhož ne- mělo tedy svou náležitou platnost významovou. Hojnější poučení o této věci podává článek Zubatého ve Sborníku filologickém V (1915), str. 6 a d.

Panu J. K. v Napajedlích. — V Naší Řeči bylo psáno Naše Doba, Moravská Orlice, Národní Listy podle Pravidel z r. 1904 a nikoli Naše doba, Moravská orlice, Národní listy podle Pravidel z r. 1917 z té příčiny, že Naše Řeč jako publikace III. třídy České Akademie byla vázána usnesením této třídy spravovati se i po vydání nových Pravidel pravopisem Pravidel z r. 1904. Prohlášení o této věci bylo také učiněno v prvních číslech I. roč. Naší Řeči.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 5, s. 157-160

Předchozí Jdi pryč

Následující Josef Zubatý: Co nejvíce, co možná nejvíce; čím více, tím lépe; dost na tom

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1