Petrův

[Hovorna]

(pdf)

-

(dr. V. W.) Příjmení jako Petrů jsou ve spis. ř. nesklonná, protože v ní není koncovky -ů v 1. p. přivlastňovacích příd. jm., jaká je v některých nářečích (tatínků klobouk) a protože tedy v oněch příjm. přivl. příd. jm. již necítíme; říkáme tedy pana Petrů, panu Petrů atd. (1, 160). Je-li však příjmení Petrův, je to tvar zřetelný a skloňovati by se měl podle vzoru přivl. příd. jm. na -ův, tedy pana Petrova, panu Petrovu; v 6. p. bychom asi užívali tvaru na -ovu (o panu Petrovu, ne o p. Petrově) a v 7. p. asi by vlastnímu jménu slušel nejspíše jmenný tvar na -ovem (s panem Petrovem, ne s p. Petrovým). Takováto příjmení jsou ovšem u nás skoro neznáma (p. tazatel zná osobu, která se tak jmenuje, a byli bychom vděční čtenářům, kdyby nám oznámili, znají-li snad také příjmení na -ův) a jazyk si proto nevytvořil u nich ustáleného sklonění.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 8, s. 252

Předchozí Neščápený

Následující Pod hromem zabitím