Panu N. N.

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. M.) Psáti v záhlaví dopisu jméno toho, komu je určen, v 3. pádě, je dávný zvyk (Urozenému pánu, pánu Oldřichovi z Rožmberka, příteli našemu milému atd.). Dnes, kdy se vkládají listy do obálek s adresou, zvyk ten vymizel; drží se nanejvýš v dopisech obchodních, v přípisech úředních (dekretech jmenovacích, v žádostech a p.). Brániti se tomu, aby se jméno adresátovo nepsalo na adrese v 1. pádě, byla by věc marná. Nominativ je pro stručnost i pro usnadnění práce úřadům poštovním. Takových náhod, že by na př. v Dlouhé Lhotě byl Josef Zítek, Josef Zítka a Josef Zítko a že by z dativu Josefu Zítkovi poštovní úřad nedovedl vyčísti, komu [320]vlastně list náleží, je ovšem velmi málo, ale budiž. Ale aby se i v záhlaví samého listu, na př. dekretu, psalo »Pan Josef Zítek« místo »Panu Josefu Zítkovi«, přece bychom nedoporučovali. Předně proto, že je to způsob odedávna ustálený, a za druhé proto, že důvodu, který snad lze připustiti pro adresu, zde není. Dekret se posílá buď v obálce s adresou (a tam může státi »Pan Josef Zítek«), anebo se odevzdává tomu, komu náleží, přímo. Omyl tedy není možný.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 10, s. 319-320

Předchozí Oblast

Následující Petrův