[Short articles]
-
(V. K.) Výklad vlastních jmen vždy ztěžuje okolnost, že neznáme přímo jejich původní význam; kde je možno vykládati je způsobem rozličným, bývá proto velmi nesnadno rozhodovati, který z nich je správný. Příjm. Kupka by mohl býti zdrobnělý tvar podst. jména kupa (sena a p.), doloženého již u Veleslavína; bylo by to příjmení podobné jako Hromádka (ostatně kupa je, zvláště na Slovensku, také jméno nádoby; to je slovo přejaté z lat. cûpa, přímo nebo přes něm. Kufe). Ale Kupka může býti i foneticky psané příjm. Kubka, jehož základ je v příjm. Kouba, Kuba, které samo je jen domácký tvar křticího jména Jakub; podobná příjmení jsou na př. Maška (Mácha nebo Máša = Matěj), Hanka (Hána = Johannes), Brejška (4, 14; Brýcha, Brejcha nebo Brýša, Bríša = Brikcí, Brictius). Takové domácké tvary křticích jmen vznikají i za naší doby; Jaroslavům se říká Jára nebo Jarka, Bohuslavům, Bohumilům, Bohumírům Bóža nebo Božka a pod. Jaký je skutečný původ příjmení Kupka, dalo by se zjišťovati u jednotlivých rodin teprve z jejich dějin.
Naše řeč, volume 14 (1930), issue 6, p. 138
Previous Kucmánek
Next Mám dvacet let