Časopis Naše řeč
en cz

Mám dvacet let

[Short articles]

(pdf)

-

(F. G.) Jak se počtem let vyjadřuje stáří, vykládali jsme 7, 15 n. Došli jsme tam výsledku, že si nemusíme připouštěti mnoho starostí o to, je-li správnější říkati a psáti je mi dvacet let či jsem stár dvacet let; jako tak často jinde, stačí spoléhati na svůj zděděný jazykový cit. Někdy také slýcháme i čítáme, že někdo má x let (a zdá se nám, že tak čítáme v novinách častěji než jindy, že tento způsob vyjadřování nějak přichází do módy). Je to způsob v mluvě spisovné i lidové málo obvyklý, ale za nesprávný jej nemáme. Nevidíme cizího vzoru, podle kterého by se byl u nás ujal; i po německu lze o někom říci »er hat zwanzig Jahre«, ale ani v němčině se tak obyčejně neříká. A v našem starším jazyce jsou podobné doklady. Jungmann má na př. z Veleslavína »jedna léta mající« (stejně starý; srovn. mor. »měl moje leta, měl tatíčkovy leta«). V staré češtině se zvláště často čtou doklady jako »ten sobě dobřě osmdesát let mějieše« Otc. 24a, jako se vůbec často říkávalo jmieti sobě místo dnešního míti (ještě v Kralické bibli čteme 4. Mojž. 31, 53 »muži zajisté bojovní, což loupeží vzali, to sobě měli«), srovn. Gebauer, Slovn. 1, 665, Hist. ml. 4, 388; tomu se podobají moravské věty »dítěti má (jejímu dítěti je) devět neděl«, »94 roků měla sem matce« (bylo jí 94 let, Bartoš, Slovn. 198). Také ze slovenské písně má Kott 6, 993 doklad »keď som mal dvacať let«; polsky se také říká »mam dwadzieścia lat«.

Naše řeč, volume 14 (1930), issue 6, p. 138

Previous Kupka

Next Mšina