Drahokam

[Hovorna]

(pdf)

-

(K. Z.) Našel-li p. dr. Brtník, který náleží také mezi »válečné poškozence« Naší řeči, kdesi v Naší řeči jeden drahokam (ovšem jen na papíře) a jedno přídavné jméno se -vší, jak oznamuje vítězně ve Venkově 6. února r. 1924, přejte mu té nesmírné radosti. Je to škodolibá, ale prostoduchá radost primánka, když mu profesor přehlédne v komposici »hrubku« anebo když si sám zapomene doma notes. Kdo nestačí na důvody, chytá se lapálií. Páni ze společnosti »válečných poškozenců« rádi nás pomlouvají, že jsme »neomylníci«, ale zde vidíte sám, že i my jsme »omylníci«, když jsme propustili v svém časopise tvary drahokam a působivší, třeba jsme tvaru drahokam nikdy nikomu nevytýkali (napsali jsme ovšem 2, 90, mluvíce o adv. drahokamově, že je utvořen zkomolením slova kámen podle něm. Edelstein, ale že se už příliš vetřel v oblibu našich spisovatelů) a třeba jsme proti adjektivům tvaru působivší jen namítali, že se tohoto novotvaru užívá často zbytečně, zvláště tam, kde má jazyk za ně příd. jména tvaru padlý (výslovně právě v polemice s p. dr. Brtníkem 4, 128). Ale to je vedlejší. Že jsme lidé smrtelní a tedy chybující, prohlásili jsme už nesčíslněkrát; vyklouzne-li nám někdy v nestře[126]žené chvíli z pera anebo ujde-li naší pozornosti v cizím textu tvar, s nímž bychom při dobrém vědomí nesouhlasili, je to psychologicky snadno pochopitelné, zvláště když takový tvar čítáme v dnešní literatuře od malička přes tu chvíli. Nemůže býti o tom sporu, že i takové přehlédnutí zasluhuje výtky, a my milerádi uznáme, opravíme svůj omyl, když nás naň někdo upozorní. Ale je velmi naivní a dětinské, domnívá-li se někdo, že nás takovým hledáním hnid »zabije« anebo že tím vyvrací zásadu, proti níž jsme se bezděky prohřešili. To je tak pošetilé, jako kdyby někdo dokazoval neplatnost zákona o šetření cti tím, že některý soudce v nestřeženém okamžiku někomu vynadal, anebo viděl zbraň proti abstinentnímu hnutí v tom, že se některý jeho apoštol napil omylem místo vody piva. Takovýmito hluboce vědeckými a důvtipnými důvody bojuje proti Naší řeči odedávna prof. Strejček a nyní se k němu tedy přidružil i p. dr. Brtník. Že si nevymyslil sám nic nového ani lepšího, nedivíme se; papouškoval vždycky jen po jiných, a i náš vynikající kritik, Arne Novák, napsal o něm jako o spisovateli, že je »epigon, a to místy přímo otrocký« (Lumír 49, 335).

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 4, s. 125-126

Předchozí R. (= Redakce), K. J.: Z našich časopisů

Následující Jehněcí