Rostenec

[Drobnosti]

(pdf)

-

(7, 207; 264) Ve zprávě o našem 7. č. z r. 1923 píše Frant. Sekanina, rodák z Žárovic u Plumlova, v Nár. pol. 18. list. 1923: »V mém rodném kraji od Prostějova na západ do Drahanských hor (Žárovice, Soběsuky, Hamry, Krumsín, Ptení, Prostějovičky atd.) užívá se slova rostenec velmi hojně, a to přímo ve smyslu »vrstevník, vrstevnice« (naši lidé arci říkali takřka důsledně brstevník). Říkalo se tam před 30 lety a dosud se říká: Francek Hájků je rostenec Methuda Šmudlovýho, Hanča Začalová je rostenka mé sestry, chodili spolu do školy… Myslím, že to slovo je rozšířeno i po celém Prostějovsku do vlastních oblastí hanáckých«. Tato zpráva je zajímavá tím, že zajišťuje slovo rostenec i na Moravě. Bartoš se o něm nezmiňuje; snad proto, že slovo dobře známé nebudívá pozornosti sběratelovy, pochází-li sám z kraje, v němž sbírá, snad se mu zdálo nesprávným z příčin, které jsme naznačili 7, 209. Zmínky zasluhuje při tom, že ne přímo na Moravě, ale přece v »moravské«, t. lašské mluvě obyvatelů býv. pruského Opavska, dnešního Hlučínska, je zajištěno slovo rostený. J. Vyhlídal (Čechové v prus. Slezsku, 1895, 45) vypravuje v popisu tamějšího pohřbu, že mládence nesou družbové, kteří si na hlavu přivazují malé rozmarýnové nebo »rostené« věnečky; rostený zde znamená totéž, [111]co v Herbenových obrázcích z moravského Slovenska rostlý (rostlá vonička), t. »upletený z čerstvých rostlin, květin« (v. Kott, Arch. lexikogr. 8, 95 a Slov. 7, 589).

Moravy se týkají také zprávy pp. praporníka dra A. Stráška v MNO. a uč. Fr. Rigla v Kolíně; jsou ovšem negativní. U Uh. Hradiště se neříká rostenec, rostenka, nýbrž vrstevník, vrstevnica, o osobách věkem si blízkých; o osobách narozených přibližně v témže roce také rovník, rovnica, v Místku pak rovesník. Novou kladnou zprávu z Čech poslal p. Jos. Gut, lesní správce v Kopaninách u Bystřice na dr.: »Když jsem se od r. 1881 do r. 1888 držoval ve Veltrubech, veliké vesnici na Labi mezi Kolínem a Poděbrady jako lesní na tamním velkostatku, slýchával jsem slovo rostenec dosti často od lesních dělníků a jiných lidí, kteří se tak vyjadřovali o kamarádech, soudruzích a p., kteří s nimi vyrostli; říkávali o sobě »my jsme rostenci«. Lidé stejného jména říkávali »my jsme jmenáci« (m. jmenovci)«.

Co se synonym slova rostenec týká, píše nám p. řed. Em. Pavelka z Báňské Bystřice, rodák z Král. Dvora, že se u nich říkávalo: »Japabyho neznal, dyť (dyk) sme školáci«, t. j. chodili jsme spolu do školy. Slova školák — spolužák dříve i spoluškolák, jsou slova školská — je zde zkrácený výraz pojmu žáků téže školy, jako se podobně říká »jsme rostenci, vrstevníci, krajané«, jako naši předkové o lidech z téhož města, z téže země nebo roty říkali »mój měščenín, zeměnín, rotník« a p.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 4, s. 110-111

Předchozí Antonín Profous, Jindřich Š. Baar: Klenčí, či Kleneč?

Následující Organatický