Konečně, posléze (poslíž)

[Hovorna]

(pdf)

-

(srv. III, 225, IV, 10). Prof. Boh. Hobzek v Hradci Králové, jenž pochází z Táborska, doplňuje naše posavadní vědomosti o příslovci poslíž tím, že se ho v obecné mluvě užívá v stejném významě v okresích sedlčanském a milevském. V svém listě přidává, že se nesetkal nikde s češtinou tak pěknou, jakou se mluví právě v okrese píseckém a táborském; podle jeho soudu nemají tam o očistu jazyka zásluhu jen starší učitelé, ale i odlehlost od středisk průmyslových a skrovný styk s velikými městy. Že »poslíž« s významem »později« je v Táboře slovo obyčejné, potvrzuje nám také paní Marie Rychetníková, choť lékaře v Táboře.

Z listu p. K. Nového v Strakonicích otiskujeme tuto zprávu: »Asi před osmi lety učili jsme se v měšťanské škole v Strakonicích užívati posléze tak, že stálo u děje nebo u předmětu, který byl v řade před[60]poslední. Asi takto: nejprve stalo se…, potom…, pak…, posléze… a konečně… Tehdy zdálo se mi takové užívání toho slova docela přirozené a ani teď mne nikdy nepřekvapí. Zaměniti »konečně« a »posléze« mohu ovšem jen tam, kde nejdou všecka nahoře uvedená příslovce za sebou v jedné větě.« Také my jsme slýchali někdy před 50 lety ve škole o tomto pravidle; z dob, kdy posléze u nás vůbec žilo, ani z krajů, kde žije dnes poslíž, neznáme dokladů, jež by je potvrzovaly. Posléze (i poslíž) znamená správně »později, potom« a nemá přímého vztahu ani ke konci nějaké dějové řady ani k jejímu členu předposlednímu; ale jest možno užíti ho o kterémkoli členu řady, vyjímajíc první, jako jest možno o nich užíti slov »později, potom«. I tak to jest ovšem slovo dnes (mimo zbytek »poslíž«) neobvyklé.

List p. Nového se končí poznámkou: »Slova poslíž jsem tu nikdy neslyšel.«

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 2, s. 59-60

Předchozí Jsem mínění, jsem názoru

Následující Obnos