Časopis Naše řeč
en cz

Obnos

[Hovorna]

(pdf)

-

O slově obnos, jemuž N. Ř. věnovala článek ve svém II. roč. na str. 268, došlo nás poslední dobou několik dotazů a upozornění, z kterých vychází na jevo, jak těžko se někteří čtenáři N. Ř. smiřují s myšlenkou, že by slovo »obnos« bylo slovo chybné a že by se mu měli vyhýbati. Brání ho důvody theoretickými i praktickými.

1. Theoretickým obráncem tohoto papírového slova, které s výšin blanketů směnečních a jiných úředních listin do úst lidu bohudík ještě nesestoupilo, jest ku podivu A. Hlavinka, který přece za jediný a universální zákon řeči spisovné vyznává pouze jadrnou mluvu lidovou, nezkaženou vlivem pražského jazyka knižního. Důvodem pro správnost slova »obnos« (Betrag) jest Hlavinkovi, pokud můžeme souditi z jeho listu i z článků ve Vychovatelských listech a v brněnské Hlídce, moravské lidové sloveso »obnášeti«, které znamená obsahovati, znamenati a které v tomto významě prý jest docela samostatné a od něm. betragen zcela odlišné; na př., uvádí Hlavinka, »víte, co to obnáší« (t. j. obsahuje, zahrnuje, znamená); »filosof na základě přírodních věd, to něco obnáší, něco váží« (píše prý Hlavinka ve své Hanácké vědě, 106). Podotýkáme, že v tomto významě se vyskytuje sloveso »obnášeti« i v českém jazyce lidovém (Jungm. II, 784), byť ne snad tak hojně jako na Moravě.

Ale nč. slova »obnos« tímto moravským a lidovým »obnášeti« nelze ubrániti a obhájce jeho poráží se vlastně sám, tvrdí-li, že toto moravské »obnášeti« je od něm. betragen zcela odlišné.

Slovo »obnos« (Betrag) je slovo knižní, výtvor papírové češtiny kancelářské, slovo »obnášeti« (= obsahovati, znamenati) je slovo lidové, nářeční; slovesa »obnášeti« ve významu právě uvedeném není v jazyce knižním, slova »obnos« není v řeči lidové. Obě slova patří sice témuž [61]jazyku, ale každé z nich je z jiné řeči, schází jim společná půda, kde by mohlo působiti jedno na druhé, neboť zajisté je si těžko mysliti, že by pražský kancelářský stilista utvořil slovo »obnos« podle mor. »obnášeti«, které není v jeho slovníku. Půda pro vznik slova »obnos« z »obnášeti« (= obsahovati) je tam, kde sloveso »obnášeti« v tomto významu žije, t. j. na Moravě nebo v řeči lidové vůbec; ale tam právě slovo »obnos« známo není.

Ale co víc ještě váží: mezi českým kancelářským slovem »obnos« (s přidruženým k němu slovesem »obnášeti«) a moravským slovesem »obnášeti« není ani spojitosti významové. Jsou to slova tvarem sice shodná, ale významem načisto různá. Píše-li se »česky«: »dluh obnáší tolik a tolik, počet obyvatelů obnáší 5000, cena obnáší 10 K« atp., není k tomu třeba zvláště jemného citu pro odstíny významové, abychom poznali, že se sem význam mor. »obnášeti« (= obsahovati, znamenati) načisto nehodí, a naopak, že význam něm. betragen je tu zcela na místě. A to platí i o slově »obnos«. Kdyby jeho východištěm bylo mor. »obnášeti«, nemohlo by znamenati nic jiného než obsah n. význam (podle Hlavinky Umfang, Inhalt). Ale je možno připustiti tento význam na př. ve větách »splatím celý obnos ve třech splátkách, zasíláme Vám obnos 3000 K«, anebo můžeme naopak říci »obnos této knihy je velice chudý«? Zkrátka lidové mor. »obnášeti« a pražské papírové »obnášeti«, »obnos« nemají kromě zvuku nic společného; jsou to dvě slova různá. A máme-li vyložiti, jak pražské »obnášeti« a »obnos« přišlo k svému významu, v němž se ho v obchodní a kancelářské češtině užívá, nepřispěje nám k tomu mor. »obnášeti« pranic; zato bez nejmenšího násilí osvětlí nám jej něm. betragen a Betrag, s nímž se čes. »obnášeti« a »obnos« shoduje jak formou (be- = ob-, -trag = -nos), tak významem. A v tom je důvod jeho nečeskosti a jeho odsouzení.

A pak ještě mimochodem Hlavinkovi na uváženou. Hlavinka ve svém poměru k spis. řeči a v kritice její vychází ze zásady: co žije v ústech lidu, zvl. moravského, je už tím samým dobré, správné, čisté. Říká-li se na Moravě »obnášeti« ve významu obsahovati, je správnost tohoto výrazu povznesena nade vši pochybnost. Ale je si tím tak zcela jist, že sloveso »obnášeti« nabylo v lidu tohoto významu, přece tak odlehlého ode všech významů, jež slovesa »obnésti, obnositi, obnášeti« mají v našem jazyce, přirozeným, domácím vývojem? I lidová řeč má své kazy, které do ní zanáší styk s městem, s úřady atd. Abychom zůstali na blízku našemu slovesu: Bartoš v Dial. slovníce (s. 243) zaznamenal rčení »obložit peníze« (vypůjčené hypothekou). Zaznamenal je bez udání pramene; vzal je tedy přímo z úst lidu. Bude chtíti někdo pochybovati o tom, že toto rčení není čirý germanismus, zachycený v některém knihovním úřadě? Je také divné, že slovesa »obnášeti« v tom významu, [62]který Hlavinka uvádí, Bartoš ve svém slovníce pod heslem »obnášeti« nezaznamenal, ač je jistě také slýchal jako Hlavinka. Netvrdíme, že sloveso »obnášeti« s významem, který má na Moravě, jest slovo nesprávné. Připojujeme tuto závěrečnou poznámku jen proto, abychom rozptýlili Hlavinkovu domněnku, že stačí říci: »Lid na Moravě tak říká«, aby to platilo za nevývratný důkaz správnosti a aby to filologa zbavilo rázem všech pochybností. I kdyby našel, že někde na Valaších říkají »obnos« v témž významu jako v Praze, nebude to přece ještě úplný důkaz správnosti toho slova, pokud nebude prokázáno, jakými cestami toto divné slovo dospělo svého významu, tak odlišného od významů v ostatním jazyce známých a dosvědčených.

2. Jiné stránky článku o »obnosu« v N. Ř. týká se výtka, obsažená v témže sešitě Hlídky a adresovaná ne přímo Naší Řeči, nýbrž české poštovní spořitelně, na jejíchž žádankách je místo slova »obnos« vytištěno v trojím jazyce (českém, slovenském a německém) suma, suma, Summe. To prý je jistě češtější než »obnos«! Na to je snadná odpověď. Slovo suma je ovšem původem cizí, zrovna tak jako papír nebo kostel nebo tabák; ale cizím přestalo už dávno býti zrovna tak jako tato slova, neboť není jistě člověka v Čechách, na Moravě i na Slovensku, který by nevěděl, co je to »pěkná suma«. Slovo »obnos« je ovšem zvukem slovo české, ale jeho přirozený význam je znetvořen vlivem cizím a přirozený Čech, který zůstal nedotčen působením papírové češtiny pražských úřadoven, by mu v tom významu zajisté nerozuměl; pro něho bylo by slovo »obnos« (Betrag) slovem cizím, třeba mu znělo po česku, právě tak jako jiná slova česká, jejichž významu nechápe a nerozumí. Nebylo by to tedy ani tak velké paradoxon, jak se na pohled zdá, kdybychom řekli, že slovo »suma« je češtější než »obnos«. Jisto je: slovo »suma« je v češtině odedávna a je to slovo úplně zdomácnělé, každému srozumitelné, výrobek sice cizí, ale zavedený a osvědčený; slovo »obnos« je nové, žije jen v papírové češtině, má sice český nátěr, ale pod nátěrem bychom našli značku »Made in Germany«. A jako je nám milejší cizí »filosofie« než špatně české »libomudrctví«, »fysika« než »silozpyt« atp., tak je nám milejší i »suma« než »obnos«, zřetelná imitace německého »Betrag«.

3. Na námitku, že slovo »obnos« nezasluhuje odsouzení, protože je tvořeno správně, tak jako »nános, výnos« atd., lze odpověděti, že výtky činěné slovu »obnos« netýkají se jeho tvaru, nýbrž jeho významu. Kdyby utvořil někdo v spis. řeči slovo »obnos« s významem, který mu sluší podle významu spis. slovesa »obnésti« (na př. nošení kolem) anebo v lidu s významem shodným s lidovým »obnášeti« (na př. obsah), nebylo by proti němu námitek, leda že je to novotvar. Ale podstata většiny germanismů záleží právě v tom, že slovům a vazbám formou če[63]ským vtiskuje se uměle význam podobného slova nebo vazby německé; »platiti někomu« je zajisté rčení dobře české, a přece výraz »má návštěva platí tobě« je germanismus, »náhled« je dobře české slovo, znamená-li nahlédnutí (na př. do útrob), ale stává se germanismem, užije-li se ho ve významu »mínění« (Ansicht). A tak je tomu i se slovem »obnos = Betrag«.

4. Hůře než námitky theoretické vyvracívají se námitky praktiků, protože filologovi není vždy snadno vniknouti do odstínů, které si odborná terminologie vytvořila. Jisto jest ovšem, že boj proti slovům vžilým odráží se a láme o sílu zvyku, že slovo zavedené, byť sebe horší, má výhodu berné mince, která jde z ruky do ruky, kdežto slovo nabízené v náhradu se kritisuje, posuzuje, rozbírá a na konec odmítá, že to není to. To je osud všech slov nově zaváděných nebo obnovovaných, protože žádné slovo nevyhovuje plně představě, kterou označuje, nýbrž nabývá tohoto významu teprve pomalým srůstem s ní, zvykem. Proto chápeme, že se našim praktikům zdá slovo »obnos« nepohřešitelným, ač se do něho před časem, když začalo vytlačovati starší »sumu«, právě tak musili vnucovati jako nyní, když se jim za »obnos« nabízí zase stará »suma«. Chápeme, že se jim zdá nevyhovovati výraz »částka«, protože v něm cítí slovo část, díl, ale kdyby si navykli třeba přes moc užívati slova »částka« všude tam, kde dnes kladou »obnos«, pozbylo by slovo »částka« v těch spojeních svého významu dílčího zrovna tak, jako ho pozbylo slovo »kus«, mluvíme-li o střílení z »kusů«, o sedlákovi, který má ve stáji několik »kusů« anebo chválíme-li (u nás podle němčiny ovšem) ten neb onen divadelní »kus«. A stejně by si navykli časem užívati i jiných náhrad za slovo »obnos«, o nichž byla řeč v článku toho jména v N. Ř. Pan prof. H. O. uvádí v dopise zaslaném N. Ř. konkrétní dotaz, jak se vyhnouti slovu »obnos« při rozdíle, činěném dosud mezi pojištěním »škodovým« a »obnosovým«. Ze všech náhrad za slovo »obnos« by se mu snad nejlépe hodilo slovo »suma« (Němci také užívají názvu »Summenversicherung«), ale p. tazatel namítá si proti němu, že slova »suma« — nehledě k jeho cizímu původu — užívá se v češtině řidčeji a že tu má spíše význam jakéhosi souhrnu, součtu. Ale věc se má spíše naopak; slovo »suma« v živém jazyce je dosud dobře známo a znamená zpravidla to, co »obnos« (na př. »těch, t. j. peněz, často vyžadoval na Psůtkovi postřekovském, správci veškeré sumy od účastníků tajné oné schůze mu odevzdané«, Jirásek, Sp. XXI, 114, 10), suma ve významu »úhrn« je spíše slovo knižní, známé řeči lidové nejvýše v příslovečném výraze »sumou« anebo v odvozeninách »sumárně, sumírovat«. Po té stránce tedy není třeba míti obav, že by se slovu »suma« špatně rozumělo, zejména kdyby se příd. jméno »obnosový« nahradilo přídavným jménem »sumový« (sumové pojištění), neboť pro [64]druhý význam slova »suma« (= úhrn) máme již zavedeno a ustáleno adj. »sumární«.

5. Na konec ještě poznámku na vysvětlenou. Bylo nám také namítnuto v přátelském hovoru, že boj proti slovu »obnos« a pod. je marný, že ho už nevykořeníme. Dobrá. To také není v naší moci, neboť zákony máme jen na falšování potravin, nikoli na falšování jazyka. Ale jest přes to naší povinností říci a ukázati, kde je v jazyce jaký plevel. Na svém políčku ať si jej každý vypleje sám.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 2, s. 60-64

Předchozí Konečně, posléze (poslíž)

Následující Příslovečné spřežky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1