[Hovorna]
-
(9, 228) »Pilný čtenář« nás upozorňuje, že tvaru povahovati užívá také Věnc. Lužická s význ. ‚uvažovati‘. [60]Tak v románech Krakonoš 155, Divišova ženitba 137, 150. — Z Rosy jsme uvedli rčení ‚považovati sobě‘. P. Fr. Šustr, českobr. ev. farář v Poděbradech, nám píše, jak prostý, ale inteligentní rolník z horské vesnice za Č. Budějovicemi vypravoval o spoluobčanu, který se v obci velice staral o jejich kampeličku a docela běžně řekl: »Tak jsme si ho za to považovali«. Také z Rychnovska je zaznamenáno považovat si čeho, z Moravy považovat si co, koho (4. p.) = vážiti si (Kott 2, 838; 7, 391; Př. 1, 305; Bartoš, Dial. slovn. 321); z doby starší jsme si poznamenali z Lomnického z Budče (Kupidova střela, vyd. z r. 1921, 309): hleďmež sobě toho svatého stavu manželského … velice považovati. — O slově kampelička zmínili jsme se v NŘ. 6, 119: říká se tak v lidu i v družstevním tisku družstevním lidovým záložnám na památku známého vlasteneckého lékaře a spisovatele Cyr. Kampelíka (1805—1872), který spiskem z r. 1861 zřizování takových záložen doporučoval; tím se nahrazuje dříve obvyklé jméno Raiffeisenovy záložny, raiffeisenky (po pruském finančníku Friedr. Wilh. Raiffeisenovi, 1818—1888).
Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 2, s. 59-60
Předchozí Porovnati, srovnati
Následující Silně