Náviděti

[Hovorna]

(pdf)

-

(8, 1) O tomto slově nám píše p. přednosta 2. odd. statistického úřadu, dr. Ant Boháč, rodák z čáslavské roviny (ze sev. cípu kutnohorského okresu), že v lidové mluvě posud žije, třeba se zřídka objevuje. »S oblibou ho užívají někteří lidé. Tak se na př. pamatuji na svou tetičku, že ho užívala velmi často a ráda; také od své matky, která dosud žije, slýchal jsem je dost často. Slyšel jsem ho užívati jen o dvou mladých lidech, kteří se mají rádi (on ji návidí, oni se návidějí a p.), ve významu o něco jemnějším než »mají se rádi«. Často se ho ovšem neužívá a mnozí lidé ho neužívají vůbec.« — P. uč. J. Úlehla (v Turč. Sv. Martíně) píše: »Má nebožka tchyně, rodačka z Vršovic, kde prožila dětství i dívčí věk (nějaký čas bydleli i na Kr. Vinohradech), než se vdala v Praze za inženýra z Poděbrad, která pocházela z rodiny poloněmecké a skoro do 50 let byla jen v Praze, říkala náviděti ve smyslu »milovati«. Říkala tak, i když dětem vyprávěla pohádky (»ona ho náviděla« a p.).« — Z látky sebrané k chystanému slovníku přidáváme doklady: Za to však jsou (Francouzi v Rusku) mnohem více vážení a náviděni u lidu než Němci (Havlíček 1846, Quis 2, 152); koho Elška si zamilovala, toho i Pepinka náviděla (Němcová v Divé Báře, Sp. 3, 13); pro vás, milý, arci…, prohodil hrabě Erbach, pana Bursu nehrubě návíděv (Marek, Velde, Div. z ochoty 111).

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 5, s. 157

Předchozí Na Kladně

Následující Novák