S cesty, z cesty

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. K.) Říkáme »jsem na cestě, přišel jsem na cestu«, proto se podle přísných pravidel má psáti a obyčejně [94]také psává »sešel, zabloudil jsem s cesty« (ve smyslu přeneseném také blázen mluví s cesty). Ale překážka je »v cestě«, někdo se mi staví zbytečně »do cesty«; proto je v tomto smyslu správné psáti »dej (odkliď) to z cesty, jdi mi z cesty« a pod. Pravidla, že má býti s, kde na otázku »kam?« je předl. na, dnes ovšem často již nešetřívá mluva živá ani jazyk spisovný, kde nejde o skutečný pohyb shůry dolů; byli jsme na louce, na procházce, na studiích, na trávě, ale vracíme se z louky, z procházky, ze studií, z trávy (v. II, 222), a bylo by zbytečné vynucovati zde důsledné dodržování pravidla.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 93-94

Předchozí Rozeklaný

Následující J. Horňanský: »Sebevzdělávejte se!«