Topografická anatomie

S. (= Emil Smetánka)

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Karel Weigner, Topografická anatomie. Se zřetelem ke studiu anatomie a ku potřebám klinickým. I. Topografická anatomie hlavy. 1. Část lebeční. 2. Část obličejová a topografická anatomie smyslových ústrojů. II. Topografická anatomie krku, hřbetu a hrudníku. III. Topografická anatomie břicha. Nákladem Českého lidového knihkupectví a antikvariátu (Jos. Springra) v Praze. 1915—1920. Stran 881.

Neukončená posud, rozsáhlá kniha prof. Weignera, badatele, jehož jméno má dobrý zvuk v domácím i cizím světě vědeckém, řadí se důstojně k důkladným lékařským učebnicím a příručkám českým, na něž poslední léta byla tak úrodná. Odborná kritika si chválí na ní zevrubnost a jasnost výkladu, podrobné využití literatury, nejedno nové pozorování vlastní, neobyčejně pozorný zřetel k potřebám medicíny praktické, hojnost a krásu vyobrazení. »Naše Řeč« pokládá za slušné připojiti k tomu ještě uznání auto[47]rovy pečlivosti o správnost jazykovou; po této stránce náleží Topografická anatomie k nejlepším vědeckým knihám českým a snese měřítko velmi přísné.

K některým výtkám je arci i tu příčina. Spisovatel má nemírnou zálibu v adjektivech na -telný nebo adjektivech téhož významu; užívá jich i tam, kde se lidová mluva spokojuje slovesem, na př.: fossa, v níž jsou dosažitelny velké cévy krční 387 (v níž lze dospěti k…, lze přijíti na…); mezi arteria a vena subclavia je viditelný proužek cupula pleurae 463 (je viděti); hranice jsou hmatatelny, někdy i viditelny 456 (lze hmatati, viděti); anastomosy jsou snadno dokazatelny 436; trojhran Pirogovův neznatelný 402, výklad k obrázku (není znáti); na řezu jsou znatelna tělíska Malpighiova 822 (je znáti); mezižeberní prostory jsou hmatny, nikoli viditelny 560; na tomto místě jsou hmatny nádory na pyloru 790 (lze hmatati); atp.

S hlediska slovníku lze činiti námitky proti větám: musculus trapezius kryje celou řadu svalů 476 (kryje řadu); poněvadž se na klavikulu upíná celá řada svalů 541 (upíná řada); — prostor, v němž se vyvíjí v důsledcích pohybů hrtanu bursa mucosa subhyoidea 408 (následkem pohybů); — mléčné lištny 547 (lišty); lištnovitými výběžky 543; — ossifikace nastupuje v chrupavce štítné, prstencové a hlasivkové 416 (děje se); při prvém těhotenství nastupuje plný rozvoj mléčné žlázy 544 (dochází mléčná žláza plného rozvoje); podle pravidla nastupuje srůst švů u vyšších raç, později 16 (nastává); — toto posunutí obnáší půl segmentu 526 (má rozsah); — Fick dokazuje na podkladu modelových konstrukcí, že… 561 (podle konstrukcí, opíraje se o konstrukce); — velikost dutin čelních podléhá značným variacím 18 (značně variuje); — při klidném horizontálním držení hlavy podmiňuje (krční část páteře) dorsální konkavitu a vyklenuje krční útroby 384 (působí); — proto, poněvadž 833/834, 522 (proto, že); — posléze 451, 490, 772, 707, 152 a jinde (konečně); — chordae tendineae jsou přiměřeně struktuře dvojcípé chlopně silnější než chordae tend. chlopně trojcípé 624 (ve shodě se strukturou); v případě dystopia cruciata pravá arteria renalis odstupuje pod. art. mesenterica sup. 745 (při dystopia); — sternum je rozmanitě široké, což má přirozeně vliv na polohu čáry sternální k čáře střední 554 (arci); při tom přirozeně dlužno míti na mysli… 587 (ovšem); — (nádory) mohou přivoditi smrtící krvácení 794 (způsobiti); — vztahy caeka závisí v prvé řadě na jeho poloze 861 (především); — padesát roků 108 (let); přes 15 roků 607; — ramus internus je ryze sensitivní 424 (čistě); svazek neprobíhá [48]ryze vertikálně 441; o ryze deskriptivních poměrech 92; tak častěji; — a sice 81, 146 atd. (a to); — rytmický sled kontrakcí předsíní a komor 633 (rytmické střídání); jednotlivá pásma zastupují se kompensatorně, shodujíce se s postupným sledem okrsků 526 (pořádkem, pořadem); sled těchto vrstev, důležitý po stránce chirurgické, osvětlí tyto poznámky vývojové 683; sled jednotlivých středů pro vněmy je týž jako ve sféře motorické 102; naproti tomu je elasticita její (t. j. mater dura) proti pružnosti kostí lebečních tak nepatrná, že se při nárazech, nemohouc sledovati vibraci kostí, odloupává 36 (stačiti); cévy lymfatické, jež z části sledují dráhy krevní 6 (provázejí dráhy krevní, drží se směru drah krevních); lymfatické cévy sledují povrchové cévy krevní 664; — cuspis anterior jest obrácena vzad a současně vlevo k zevní stěně komory 624 (zároveň); — popis spadá do rámce anatomie systematické 631 (náleží); — tractus spinocerebellaris dorsalis tvoří pokračování části dorsálních kořenů z distálních končetin 131 (je pokračováním); jsouť kosti ty tvořeny dvěma lamellami 11 (skládajíť se ze dvou lamell); — přilnavost vlhkých ploch orgánů břišních zabezpečuje určitou měrou jejich normální polohu 758 (nějakou); že se švy vyznačují určitou variabilitou 158 (jakousi); o který úsek míšní v určité výši páteře běží 522 (v některé); — direktní basální fraktury zde nepřicházejí v úvahu 32 (direktních b. fraktur se to netýče); — z toho je vidno, že… 553 (viděti); — největší počet zlomenin vykazuje žebro páté a šesté 556 (přihází se u žebra); v odstupu svém vykazují tato dvě ramena individuální přechody mezi U a Y 52 (v odstupu jevívají se na těchto ramenech); — (nerv) je vysazen úrazům tlakem, úderem 470 (vydán); žebra jsou vysazena zlomeninám 556 (vydána nebezpečí zlomení); z dalších vztahů dlužno vyzdvihnouti, že… 844 (vytknouti); — záhy se objevují vrásky 388 (brzy); pars pylorica je záhy fixována tím, že… 762.

Na několika málo (opravdu málo) místech je předložka nesprávně nebo aspoň neobvyklým způsobem vokalisována: beze spojení 797, ke srůstům 766 (vedle: k srůstům 772), ke přiléhající části 171 (k, ku), ke bránici 831, jeden nade druhým 505, ve hloubce 790, ve tvaru 530, ze tvaru 384, ze hmoty 827; naopak vokalisace schází; k vzniku 686. Nesprávné je: nahražuje 508 místo nahrazuje, ztluštělý 503, 691, 858 m. ztlustělý, ztlustlý nebo ztluštěný.

Adjektivum »kosťový« (hmoty kosťové 10, trámce kosťové 15, kosťové veny 12) je zbytečné, stačí staré »kostní«. Místo analogického »vývin« (576, 702) je lepší »vývoj«. Plíce nejsou orgán [49]»párovitý« 582, nýbrž »párový«. Přídavná jména přivlastňovací odvozená z cizích jmen vlastních zakončených samohláskou, jako Rugeův 578, Schultzeův 133, Krauseův 860, Frankeův 880, Henleův 701, Brauneův 701, Wernickeův 95, Traubeův 793, Schwalbeův 787, mají správný tvar bez této samohlásky, tedy: Rugův, Krausův, Wernickův (tak správně na str. 104: centrum Wernickovo; tamže střed Brocův, z osobního jm. Broca) atd. S potěšením konstatujeme, že oblíbené v lékařských spisích českých nestvůry typu »Hlava-Obrzutova Pathologie« (m. Hlavova-Obrzutova) u Weignera není.

Ve skloňování lépe než »solemi« (vápenatými solemi 415, 559) by bylo »solmi«. Chybné je: k návrhu Freundově 553 (Freundovu), kryjíc ho (myslí se sval) 538 (jej), z něj 754 (z něho), svojí konvexitou 505 (svou), tutéž šíři 590 (touž), tutéž polohu 587, tutéž skladbu 662, 805, tutéž stranu 614, těmže kmenům 806 (týmž), dva až čtyry prstence 427 (čtyři). K 1. p. Malgaigne (t. j. Malgéň) zní správný 2. p. Malgaigne (t. j. Malgéně); na str. 723 se čte: podle Malgaignea. Na str. 786 rozeznává se na žaludku oddíl trávící a oddíl odvodný; má býti zajisté »trávicí«. V časování proklouzly nesprávnosti: připočtěno 821 (připočteno), protnouti 439, 811 (protíti), na vyjmutém jícnu 651 (vyňatém, vyndaném), žlázky zakrní 547, lalůčky zakrní 544 (-ějí), ledviny podkovité snadno onemocní 735, vzácné je, chybí-li prsy 547, musculus scalenus posterior, poměrně často chybící 457, stavíc se (t. j. střevo) šikmo 860, všecky složky stěny břišní jsou sestupujícím varletem vychlípeny, vytváříce jeho obaly 691, přimíseno 651 (přimíšeno).

Dosti často narážíme ve Weignerově knize na zbytečné archaisující užívání přídavných jmen místo 2. pádu jména podstatného, na př.: forma žaludeční 785 (žaludku), orthodiagrafický obraz srdeční 609 (srdce), od dolního okraje hrudníkového k hornímu pánevnímu 662 (od d. o. hrudníku k h. okraji pánve), přední plocha osrdečníková 595, tvar břicha jest určen skeletním podkladem trupovým 659, poloha žaludeční 787, 784, poloha srdeční 602, 607 (na str. 609 lépe: rozdíl v poloze srdce), povrch srdeční 594, na hranicích zadní a střední třetiny ventrodorsálního průměru hlavového 1, rozměr srdeční 607, na dorsální straně trupové 536, šířka srdeční 607, tvar žaludeční uprostřed zúžený 788, rozličné tvarové typy břišní 659, peritoneální upevnění žaludeční 788 a pod. (srov. N. Ř. IV, 112, 310, 311). Občas se vyskytují, rovněž způsobem nemístně archaisujícím, jmenné tvary příd. jmen místo tvarů složených: z té příčiny je možná záměna ureteru [50]s venou 740, poloha je patrna 665, na přechodu bývá znatelno mírné vyboulení 638 (znatelné; a ještě správněji: znáti), jež (ligamentum) je viditelno v zevním kruhu tříselním jako ploténka 693, je významno, že… 675, prohloubení je závislo na poloze ramena 387, dráhy jsou samostatny 425, okolnosti jsou závažny 689, jsou na ní patrny otisky 808 (patrné; je na ní viděti), svaly, jež ponechávají těla obratlová uprostřed volna 389. Naopak zase se neshledáváme někde s tvarem jmenným, kde by byl na místě: (val) je snadno přístupný a proto důležitý pro orientaci 441, není bezvýznamno, je-li střevo roztažené nebo stažené 856 (bezvýznamné, roztaženo či staženo). Na němčinu upomínají zpodstatnělá přídavná jména »čtené a psané«: existence středu pro porozumění čteného a psaného 107 (věcí čtených a psaných). Zájmeno »tento« je nečesky položeno ve větě: stěna (předsíně) je hladká až k oušku, zevně od tohoto a nahoře vyčnívají musculi pectinati 617 (od něho, od ouška). »To« strachem z germanismu zmizelo: neposunuje-li se úder srdečního hrotu značněji dolů, lze vyložiti tím, že… 609 (lze to vyložiti). »Samotný« stojí nesprávně místo »sám«: mícha samotna má k páteři tyto vztahy 515, cévy jsou určeny pro složky páteře, pro obaly míšní i pro míchu samotnu 512. Na několika místech je v naší knize užito zájmena vztažného, kde by — hledíc k tomu, že se má vyjádřiti skutečnost právě tak závažná, jaká je vyslovena větou řídící — bylo na místě zájmeno ukazovací, na př. lamina superficialis pokračuje přímo na adduktory, na nichž se spojuje s listem hlubokým a prostírá se s nich jako jednoduchá fascie na dorsální stěnu stehna 710 (na nich); ureter probíhá k linea terminalis, přes niž a přes vasa iliaca se svou flexura marginalis dostává do malé pánve a spěje… 739. »Jeden« je zbytečné: (sternum) může býti uchýleno k jedné straně nebo postaveno šikmo 554 (na stranu). Místo »v obou plicích« 648 by bylo správně »v obojích plicích« nebo »v obou křídlech plic«.

Zbytečné zeugma shledáme v slovích: tu lze hmatati a dosáhnouti dolní část pravé ledviny 804 (zasáhnouti). Genitiv stojí m. náležitého nominativu: že mu nepřísluší ani názvu fascie 669 (název). Je samozřejmé, že při složitých a podrobných popisech, jaké podává anatomie, není naprosto možno všude se vyhnouti hromadění genitivů. Ale některých takovýchto drsností slohových bylo přece jen lze se vyvarovati, na př.: nervy plic jsou větve nervi vagi, odstupující na místě skřížení těchto s radix pulmonis 593 (v místě, kde se kříží nn. vagi s radix); schematický nárys uspořádání snopců myokardu 633 (nárys toho, jak jsou uspořádány [51]snopce); system vedení podráždění 628 (na str. 634 a 635 lépe: system pro vedení podráždění). Nečesky zní věta: fossa sagittalis dextra je obdobně levé rozdělena též ve dvě části 827 (podobně jako fossa levá). Několikrát zaráží 7. pád doplňku místo 1. pádu: je zcela správným upozornění, že… 528, zhubnutí je patrným 544, důležitou je značná variace 734, volnou zůstává část zvaná pars libera 771, a naopak 1. pád místo čekaného 7.: průřez stává se kruhovitý 506. Nečeské je na ve větách jako: na motorické innervaci bránice nemají interkostální nervy podílu 574 (v innervaci), fascie se účastní na stavbě dorsální stěny 670 (při stavbě), nervus vagus víže se svým průběhem na krku na arteria carotis interna 446 (k), měchýř žlučový je svou horní plochou přirostlý na játra 841 (k játrům), krční část pneumogastrického traktu se připojuje na hlavovou v pravém úhlu 416 (k hlavové).

Místo správného »kolísati se« píše naše kniha zpravidla »kolísati« (571, 50, 150, 816, 840, 645 a j.), m. »zduřovati« naopak zase »zduřovati se« (448, 449, 467). Na několika místech je užito slovesa dokonavého, kde by bylo na místě nedokonavé: orgány jsou ponenáhlu vymýceny 863 (vymycovány), cévy probíhají… dosahují… prostoupí… a vlévají se 839 (prostupují), tlusté střevo je zásobeno větvemi (arterií) 877 (zásobováno), (nerv) kříží… zahne se… běží 720 (zahýbá se), (platysma) napomáhá při polknutí 389 (polykání), poměr mezi délkou a šířkou krku bývá vyjádřen výrazy krku dlouhého a krátkého 384 (vyjadřován názvy »krk dlouhý a krátký«). Jako vět relativních místo hlavních, tak užívá W. někdy rád přechodníků místo způsobu oznamovacího tam, kde jde o skutečnosti nikoli podružné nebo průvodné, na př.: lebka se švy je pružnější, méně snadno podléhajíc frakturám 16 (podléhá); u novorozenců mícha zasahuje v kanálu páteřním kaudálněji, nabývajíc své definitivní polohy v pubertě 501 (své def. polohy nabývá v pubertě); thymus až do puberty vzrůstá, váha jeho se zvyšuje na 38 g, klesajíc v stáří na 6 g 636; peritonaeum parietale přechází s přední stěny břišní na bránici, kryjíc ji až k cetrum tendineum 758 (kryje ji pak); velikost laryngu je především měnliva individuálně, vykazujíc dále různosti podle stáří i podle pohlaví 412 (je měnliva především ind., dále jeví různosti); a jinde pod. Nesprávně je položen přechodník min. ve větě: lymfatické uzliny mohou zduřivše (sic!) ohroziti svým tlakem cirkulaci krve 722 (zduřejíce, t. j. kdykoli; »zduřevše« by značilo »ježto zduřely«). Nejasná svým infinitivem jsou slova: schema anatomické lokalisace mluvě rozuměti a mluviti je odvozeno z rozboru klinických případů 107 [52](schema toho, jak se lokalisuje rozumění mluvě a mluvení, je odvozeno).

Záporka schází: (vazy) zabraňují, aby mezižebří při inspiraci a exspiraci vpadávala a se vyklenovala 561 (český způsob náležitý je: nevpadávala, nevyklenovala). Sloveso »býti« je vynecháno neprávem: regio submandibularis, jež zvána tak podle svého obsahu, žlázy podčelistní 386 (jež je zvána); fossa ileopectinea je, takto ohraničena, trojbokou pyramidou 710 (takto jsouc ohraničena). Slovosled bývá místy přebroušen: na mrtvole bránice je vyklenuta tak 572 (je bránice); všemi těmito spojkami poloha míchy je v kanálu páteřním zabezpečena 503 (je poloha míchy); na končetinách innervace sensibilní má ráz pásový 525; spojí-li se oba hrboly čarou a rozpůlí-li se segment této čáry, punctum Sylvii je od středobodu tohoto 1 cm kraniálně 153 (je punctum Sylvii); poněvadž dutina břišní jest hermeticky uzavřena, atmosférický tlak se přenáší na útroby břišní 756 (přenáší se atm. tlak); atd. často. Příklonky stojí někdy na místě, na které podle historické mluvnice a lidové mluvy nepatří: zde uložena je (arterie) mezi zubem 172 (zde je uložena); z kterých složeny jsou nervové dráhy 98 (jsou složeny); že lze si zjednati k žaludku přístup 792 (že si lze); čímž odlišuje se zduření bederní od krčního 506 (čímž se odlišuje); atp.

V pravopise knihy bylo by si přáti větší jednotnosti; prvé dva sešity píší cizí slova latinská a řecká víc etymologicky než druhé dva. V druhých dvou sešitech dosti často interpunkční čárka buď schází, nebo je naopak nadbytečná. Tiskových chyb se najde neobyčejně málo.

Po těchto výtkách (z nichž některá propter peccatum omissionis padá i na hlavu referenta, který byl při prvním díle (str. 1—380) autorovým jazykovým rádcem) bylo by spravedlivo, aby přišel výčet toho, co Weigner proti obvyklé naší mluvě lékařské zlepšil a co bohdá přejde mladším medikům do krve. Byla by toho hezky dlouhá řada. Právě proto od takového seznamu upouštíme. Autorovi přejeme, aby se brzy dočkal dotištění své záslužné práce.

Naše řeč, volume 5 (1921), issue 2, pp. 46-52

Previous Zpřístupniti

Next Václav Ertl: Z našich časopisů