»Červencová polovice«

[Hovorna]

(pdf)

-

Snaha nahrazovati přívlastky vyjádřené rozličnými pády nebo předložkovými výrazy podstatného jména proti zvyku dnešního jazyka tvary přídavnými, jejímiž hlasateli jsou, jak se zdá, někteří učitelé češtiny na středních školách, zavádí naše mladší spisovatele často ke zřejmým pošetilostem. Čtli jsme již o »hrové skladbě« [311](v. IV, 193), z čehož teprv po dlouhých úvahách nám vzešlo světélko, že je řeč o skladbě divadelní hry. Našim novinám se zalíbilo v »měsícových« polovicích. Čteme, co se chystá na »květnovou« polovici, kam pojede pan president v druhé polovici »červencové«, atd. Přídavné jméno vyjadřuje nějakou vlastnost, jíž se pojem vyjádřený podstatným jménem podstatně určuje. Červencové dni jsou něco jiného než dni lednové; ale polovice, ať je to polovice »červencová« či »lednová«, je pořád polovice, týž pojem čistě formální. Již na str. 112 jsme vytkli, jak cizí jsou našemu cítění taková přídavná jména u slov významu abstraktního a kvantitativního, jako je část, délka, objem; k nim patří ovšem slova jako půl, polovice, čtvrt atd. Slyšel již kdo u nás (neptáme se, četl-li; čísti lze u nás největší nesmysly) na př. o jitrnicovém kusu, o litrové půli, o librové čtvrti? Taková moudrost je také červencová polovice. Ale ovšem; čím příšerněji poctivému uchu nějaká jazyková »očista« zní, tím lépe. Taková »červencová« polovice (nebo snad také »červencový« počátek, »červencový« konec) omráčí svou nehorázností ubohého čtenáře tak, že nevidí, neslyší, necítí ostatních ubohostí dnešního novinářského slohu.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 10, s. 310-311

Předchozí Bratislava

Následující Frýdlant