Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu)
Světla Čmejrková
[Articles]
-
Vyslovíme-li v pracovním prostředí, zejména odborném, slovo síť, většina z nás si už dnes představí síť počítačovou. Stále více lidí totiž komunikuje se svými kolegy na pracovišti a přáteli doma i v zahraničí nejen přímo, ale i prostřednictvím nejrůznějších elektronických zařízení. Tato zařízení ovlivňují způsob komunikace do té míry, že se jeho charakteristické znaky, případně konfigurace znaků, stávají předmětem lingvistického zájmu. Lingvisté se snaží postihnout, nakolik lze nové technologické způsoby přenosu slova zachytit klasickým popisem dvou modů jazyka, mluveného a psaného, a s nimi spjatými charakterizacemi (pomíjivost/trvalost, spontánnost/připravenost, bezprostřednost/plánovitost, kontextová závislost/nezávislost, časový tlak/možnost časového odkladu, nemožnost/možnost oprav při produkci textu, nemožnost/možnost vracet se zpět při dešifraci textu apod.), a kdy je třeba vytvořit modifikovanou metodu popisu, adekvátní právě vynalezenému způsobu dorozumívání. Ještě před nástupem počítačů u nás formuloval typologii psaných a mluvených, resp. optických a akustických komunikátů i komunikátů smíšených F. Daneš[1] a upozornil na řadu jevů pomezních. V lingvistické literatuře je dokonce vyslovován i názor, že metodologické rozlišování psanosti a mluvenosti zatemňuje skutečnost, v níž se spíše setkáváme s průnikem rysů psanosti a mluvenosti[2].
V tomto příspěvku bychom se chtěli věnovat komunikaci elektronické. V jednom z posledních čísel Naší řeči vyšel článek Jana Králíka[3] o vlivu počítačů na sloh editovaného textu. Shrnuje, jak se psaní na počítači odlišuje od psaní rukou nebo strojem, jak jednotlivé kroky počítačové editace psaných textů působí na výslednou podobu dokumentu (sloh). Ukazuje, jak počítač rozšiřuje možnosti editace, jaké procesy generování textu stimuluje, v čem je pisateli nápomocen, a upozorňuje i na ta omezení, jež jdou s možnostmi ruku v ruce, tj. na rizika, která s sebou zvýšený zájem o technologické aspekty psaní přináší. Možnostem a restrikcím (angl. termín constraints by snad bylo nejvhodnější překládat jako vymezující či předurčující faktory, anebo prostě dispozice) se chceme věnovat [226]i v tomto příspěvku věnovaném rovněž počítačové produkci textu, tentokrát však dialogického.
1. Typy technicky zprostředkované dialogické komunikace
Abychom si ozřejmili ráz dispozic, které se na technicky zprostředkované dialogické situace přenášejí, uvedeme několik případů známých z denní praxe. Mluvíme-li o dialogické komunikaci, nejčastěji si představíme nejjednodušší situaci, v níž se setkají dva lidé tváří v tvář a povídají si z očí do očí. Pak nás napadne, že se dva lidé mohou domlouvat také na dálku, vzkazy a dopisy, to znamená písemně, anebo si mohou na dálku povídat ústně, prostřednictvím telefonu[4].
Když někomu telefonujeme a on není doma a má zapojený telefonní záznamník, můžeme mu nechat vzkaz. Ze zkušenosti víme, že rozhovor s telefonním záznamníkem není ani trochu rozhovorem. Pozdravíme, necháme vzkaz a rozloučíme se, ale je to jako bychom tleskli jednou rukou, druhá ruka nikde. V záznamníku je hlucho, mluvíme do prázdna, a proto se nám také mluví špatně. Naše intonace bývá zpravidla nepřirozená a jsme rádi, když máme tento nemastný neslaný projev za sebou. Jde o neinteraktivní interakci, mluvenou komunikaci mimo reálný čas[5]. Většinou si připadáme o něco ochuzeni. A také analýza této jen zdánlivě dialogické situace odhaluje paradoxnost a deformovanost diskurzu, který se záznamníkem vedeme. Abychom zdůraznili, že při takové analýze nejde jen o popis okrajového typu dorozumívání, nýbrž zároveň o otázku metodologickou, uvedeme, že daný typ diskurzu můžeme posuzovat buď na pozadí mluveného dialogu s mlčícím partnerem, anebo na pozadí písemného monologického vzkazu. Pravděpodobně nezbývá než uznat, že jde o typ dorozumívání, jehož specifika vyplývají z dispozic média, a pak také samozřejmě i z toho, jak individuální mluvčí tyto dispozice využije a jakou zvolí strategii. (Mluvčí se může dispozicím přístroje více přizpůsobit, anebo se může chovat nezávisleji – může vést se záznamníkem jakoby opravdový dialog, vyžaduje to však zvláštní talent; někdy k takové originalitě vybízejí i samy formulace, jimiž se záznamník představuje.)
Souhrnně řečeno, rozvoj techniky nabízí nové možnosti dálkového přenosu slova a jazyk reaguje tím, že využívá dosavadní komunikační stereotypy a upravuje je podle dispozic média. Připomeňme si ještě v tomto přehledu specifických mediálních komunikačních situací, jak jsme např. před vynálezem faxu psávali [227]telegramy: stručně, až lakonicky.[6] Řadu slov, která se nám zdála být nadbytečná nebo vyvoditelná z kontextu, jsme vynechali, až vznikly formulace typu okřídlené žádosti o peníze, totiž: Došly, pošli! Specifickým rysem telegramových vzkazů, odlišujícím tento typ spojení od dialogické komunikace prostřednictvím počítačů, je předchozí připravenost. V zájmu ekonomie je třeba zvolit formulaci promyšleně stručnou.
Fax, který se v našich pracovních prostředích objevil později, sice také vede k stručnosti, ale případná neúplnost faxovaného textu je v souladu s předpokladem adresátovy možné odezvy. Při jakékoli nejasnosti a chybějící informaci partner zpravidla může okamžitě žádat o upřesnění, což telegram zpravidla nepředpokládá. U telegramu jde o zachování úplnosti sdělení při neúplnosti vyjádření. Kdybychom soukromá faxová sdělení chtěli srovnat s telegramem, bývá tu také více kontaktních prvků, které se v telegramu v zájmu ekonomie vynechávají. Fax v sobě tedy spojuje prvky komunikace typické pro řeč psanou s prvky osobní angažovanosti, charakteristické pro ústní komunikaci tváří v tvář. Ty pak ještě ve větší míře nacházíme v komunikaci zprostředkované počítačem.
Je patrné, že každé médium ovlivňuje typ diskurzu, který je jím zprostředkován. Přenáší na tento diskurz své charakteristické rysy, své možnosti a svá omezení a vyvolává k životu komunikační strategie specifické právě pro daný typ zprostředkované komunikace.
Vlivu médií na produkci a recepci psaného i mluveného slova se v posledních desetiletích věnuje poměrně hodně pozornosti. Deborah DuBartellová[7], americká lingvistka postupující v analýze mluvenosti a psanosti v intencích Josefa Vachka, posuzuje technicky zprostředkovanou komunikaci (anglický termín technologically mediated communication má zkratku TMC) na základě čtyř parametrů: substance (psaná/mluvená/kinetická), médium (papír/médium/komunikace tváří v tvář), modalita (editovaný/spontánní modus jazyka) a varieta (standardní spisovná norma/nespisovný substandard). Materiálem umožňujícím přenos mluvené substance, jejím nositelem neboli médiem je interakce tváří v tvář, telefon, televize, rádio, magnetofon aj. elektroakustická zařízení. Médiem psané substance je rukopis, výšivka, graffiti, tisk, fax aj. (podrobněji viz např. Danešovu typologii). Rozlišení modů je založeno na parametru spontánnosti a editovanosti. Tato distinkce se opírá o kritéria posuzovaná v klasických pracích o mluvenosti a psanosti pod pojmy připravenost/nepřipravenost, náznakovost/propracovanost, bezděčnost/organizovanost, nemožnost/možnost vrátit se k diskurzu a dodatečně jej opravit a přestylizovat, [228]formulační neúplnost/úplnost vyplývající ze znalosti/neznalosti kontextu apod. Posledním z parametrů, jež DuBartellová bere v úvahu, je využití standardní či substandardní normy jazyka. Konfigurace těchto příznaků jsou pak podle DuBartellové s to charakterizovat daný typ technologicky zprostředkovaného diskurzu.
Dané téma otevřela nejen lingvistika světová (DuBartellová, Naumann, Violiová),[8] ale i lingvistika česká (Uhlířová).[9] Zatímco dříve byly předmětem popisu zejména telefonní rozhovory, telegramy a vzkazy na záznamnících, dnes jsou to stále častěji e-maily a jiné typy počítačově zprostředkované komunikace.
2. Počítačově zprostředkovaná komunikace
Konstitutivním znakem ústní komunikace tváří v tvář, ústního dialogu je orálně-akustické médium, hlasový a sluchový kanál. Počítačová komunikace, např. e-mailová, se naproti tomu opírá o médium optické, psané. (Existují sice i aplikace, které umožňují hlasovou komunikaci, ale těm se v tomto příspěvku věnovat nebudeme.) Vysvětleme si nejprve, co počítačově zprostředkovaná komunikace dovoluje. Zasedneme-li k počítači, můžeme někomu, kdo je zapojen do sítě off-line, zanechat vzkaz v jeho mail-boxu neboli v jeho poštovní schránce, na jeho poštovním serveru. Adresát jej potom obdrží v okamžiku, kdy se na svůj poštovní server napojí, např. běžnou telefonní linkou nebo přes internet. Pokud je náš adresát připojen tzv. on-line, můžeme dokonce přistoupit k psanému rozhovoru velmi podobnému tomu telefonickému (talk): na jedné polovině obrazovky píše svůj text, na druhé polovině jsou vidět partnerovy reakce. E-mailem se můžeme obracet k individuálnímu adresátovi či k více adresátům (tzv. forwardováním e-mailu), anebo můžeme svým sdělením oslovit širší obec adresátů, jež dosud třeba ani neznáme. Právě tímto způsobem vznikají nejzajímavější typy rozhovorů, diskusí a jiných popovídání si po síti, zvaných internet relay chat (IRC) a konference.
[229]Naumann uvádí tuto diferenciaci elektronické komunikace:
Rozvoj počítačové komunikace má kromě aspektů zajímavých lingvisticky také řadu pozoruhodných aspektů psychologických a sociologických. Počítačové sítě podporují vznik společenství (sítí) lidí s obdobnými zájmy, tzv. diskurzních komunit. Vedou k rozvíjení nových interakčních forem, zvláště v prostředí odborném, a ke vzniku nových typů diskurzů. Podobně jako se odborníci např. scházejí na konferencích, aby prodiskutovali nějaké téma, mohou konferovat po síti a nemusejí se ani scházet. Téma mohou prodiskutovat ze svých domovů nebo pracovišť. Nejsou také pod tlakem času a mohou diskutovat libovolně dlouho. Jako se po léta vypracovával určitý model konferenčních referátů a diskusních příspěvků, konferenčních cirkulářů a zpráv, vznikají teď velmi rychle modely modifikované, jež jsou pro jazykovědce zajímavé tím, jak kombinují psanost s mluveností, monologičnost s dialogičností, formálnost s důvěrností, jak na sebe vzájemně navazují, jaká je jejich intertextuálnost.
Ze sítě se dozvídáme o odborných aktivitách vědců, ale i studentů nejrůznějších oborů. Čteme tu např. (cituji bez háčků a čárek, neboť psaní bez diakritických znamének se v e-mailu chápe jako náležité – mj. vzhledem k možnostem dešifrace adresátem):
Vazeni kolegove, oznamujeme Vam zalozeni studentskeho interdisciplinarniho seminare tykajiciho se ruznych aspektu jazyka a moznych pohledu na jazyk. Cilem seminare je umoznit studentum i komukoli jinemu prezentovat vysledky sve prace a prispet k vzajemne informovanosti specialistu z odlisnych oboru. Seminar je otevren pro vsechny, kdo budou zaujati tematy v nem diskutovanymi…
Taková oznámení a pozvání k odbornému popovídání procházejí sítí a čekají na reakci. Jsou zpravidla formulována subjektivně (jestlize chcete prednest svuj prispevek, staci mi dat vedet tyden nebo dva predem a dodat nazev a kratky [230]abstrakt, aby bylo mozne tema ohlasit), usilují o neformální podání, uvolněnost ze sociálních norem (prijit a odejit lze kdykoli, muzete si taky prinest jidlo a piti), o vyjádření neoficiálního charakteru komunity (mozna se k necemu frivolnimu uvoli také ostrileni lingviste), jsou apelativní (jezte, pijte, poslouchejte a diskutujte!, prijdte, diskutujte, polemizujte a nebojte se prednest svuj nazor), nabízejí kontakt (nejlepsi spojeni je pomoci e-mailu, nebo staci proste prijit na jeden ze seminaru).
Od takovýchto kontextově nezávislých komunikátů rázu ještě monologického (určených potenciálnímu zájemci), v jejichž půdorysu nacházíme typické znaky psanosti se vsuvkami dialogické perspektivy, přejdeme ke komunikaci výrazně interakční.
3. Charakteristika dialogických komunikátů
Předmětem našeho zájmu v této části příspěvku budou e-mailová sdělení určená konkrétnímu adresátovi i sdělení více adresátům. Položíme si otázku, co spojuje tato sdělení s jinými typy psané komunikace a co je odlišuje od ústních sdělení tváří v tvář. Čím se e-mailové zprávy liší od jiných forem psané komunikace a čím připomínají mluvené projevy? Předešleme, že sami uživatelé charakterizují e-mailové komunikáty jako mluvené.
Interakční charakter
E-mailová komunikace vychází z předpokladu perspektivního dialogu. Třebaže druhý partner není aktuálně přítomen jako v dialogu ústním, je předpokládán a jeho odezva se očekává. Napíšeme-li vzkaz, můžeme se přesvědčit, v kolik hodin náš protějšek přišel k počítači a otevřel e-mailovou poštu: Your message was successfully delivered to the following addresses:… Was read at 11:14, 18 Jun 97. A pak čekáme na odpověď, neboť funkce e-mailu nespočívá jen v předání informace, nýbrž obvykle v zaslání dotazu, prosby, žádosti, pozvání, poděkování, omluvy, výzvy apod. Ludmila Uhlířová uvádí tyto charakteristické predikáty ze svého korpusu zpráv: „receive, advise, ask, inform, be in touch/contact, send, write, reach (by phone), let to know, say, tell, discuss, apologize, return, thank, check, call, hear, see, etc.“ (s. 279). Žádost o kontakt a komentář ke způsobu kontaktu e-mailem nebo jiným médiem je typickým námětem e-mailových zpráv. Uveďme několik českých příkladů:
• prověření kontaktu: Mily Tomasi, to jsi se jeste nevratil z prazdnin? Ja to jenom zkousim.
• žádost o kontakt: Ahoj Peto, jak se mate, uz dlouho zadna zprava?
• navázání kontaktu: Mily Stando. Dekuji za dopis. Doufam, ze e-mail uz je zase v provozu.
[231]• prosba o zprostředkování kontaktu jiným médiem: Mily priteli, prosim o predani meho e-mailu prof. Novakovi telefonicky. Jeho e-mailova adresa nefunguje a potřeboval bych jeho odpoved. Za par dni Vam napisu delsi dopis.
• odpověď na zprávu jiným médiem: Mily priteli, doufam, ze Vas e-mail zase funguje. Vyridte prosim manzelce, ze jsem dostal jeji fax a ze se tesim na dalsi pisemne informace.
• dotaz na kontakt jiným médiem: Mily Ondreji, pozdravuj Evu, vubec neocekavam, ze se nekdy ozve, tak at se nenervuje. Nekdy v kvetnu ste mi vyhrozovali, ze pise… Kdy prijedu nevim, zrovna se rozmyslim.
• e-mail jako nejspolehlivější kontakt: Ahoj Pavle! Budes v nedeli k zastizeni na koleji – nemuzu se tam dovolat (nikdo to nezveda).
E-mail vyžaduje rychlejší odpověď než jiná média. E-mailová etiketa se v tom liší i od etikety korespondenční: v dopisech je dialogický rytmus pomalejší, v e-mailech se rytmus podobá ústní konverzaci. E-mail je totiž interakčnější: odesilatel chce vědět, co se s příjemcem děje; důsledky odmlčení se jednoho z partnerů jsou obdobné jako v ústní komunikaci, kdy partner neodpovídá. Odmlčení je však naštěstí vysvětlitelné i technickou poruchou.
Caute vsichni Dobre zpravy: Ztraceny mail. Uz asi vim, proc neprisel muj mail. Neposlal jsem ho na „olap@ss1000“, ale na „daemon@ss1000“. Predem dekuji za pochopeni.
Ahoj, Omluvam se, poslal jsem „help“ na trochu jinou adresu nez jsem mel v umyslu:-). Ale diky za starostlivost.
Kontaktnost
E-mailová situace je nehledě na vzdálenost účastníků založena na pocitu blízkého kontaktu, příznačném pro setkání tváří v tvář. V základě leží představa nejsnazší a nejlevnější dosažitelnosti adresáta. To se promítá do struktury e-mailových sdělení:
• informace a výzva: Jen takova rychlovka: University of Sheffield dept of Russian and Slavonic studies hleda lecturer in Czech language and linguistics – to by se mi libilo high quality research and teaching. Co Vy nato? Asi nic, z horka mi mozek zmekl uz natolik, ze nejsem schopen zadne jine normalni myslenky.
• dotaz na mínění: Mily Stando, znas Herze? Co si myslis o jeho projektu? Je to provokace nebo se to ma brat seriozne?
• poděkování a žádost: Mily Jirko, diky za „rapport“, ja taky musim drit, takze vsechny zdravim. Kniha nevysla, skoda, a vyjde? Muzes se na to jen pozeptat, at to třeba vzdam. Kdybys to nekde videl v antikvariatu… tak samozrejme.
[232]E-maily často obsahují více řečových aktů, z nichž jeden reaguje na předchozí sdělení a zároveň vyzývá k další odpovědi. Jejich textová návaznost bývá zároveň retrospektivní i prospektivní (viz v minulém příkladu Kniha nevysla, skoda, a vyjde? – 1. část je postesknutím nad obdrženou zprávou a 2. část klade vzápětí další dotaz, za nímž následuje žádost: Kdybys to nekde videl… tak samozrejme).
Vyjednávací funkce
Výčet záležitostí, v nichž se zpravidla e-mailuje, uvádí ve své stati Ludmila Uhlířová. V odborném prostředí, z něhož pochází také většina našich ukázek, souvisí e-mailování s navazováním spolupráce, společným řešením problémů, zpracováním projektů apod. Uveďme příklady ze studentského prostředí:
Ahoj vsichni, prave jsme se vratili od Dr. Dvoraka. Projekt odevzdame 2. zari 1997. Navrhuju, abychom vypracovali plan dokonceni projektu s deadlajnou na konci cervna. Brzy na videnou.
Panove, co kdybychom se setkali tento vikend a domluvili se na tom, jestli pujdem na letniho Nemce, kdy a s cim? Nechci provokovat, mam dost prace na „velkem“ projektu, ale mozna by se hodilo neco udelat i na IS. Jsem ready prispet svym kafickem do mlynku. Jde o 8 bodu, ne? Mluvil jsem se Spiderem, pry by to slo v sobotu vecer. Jsem pro.
Pratele, po predbezne domluve s Temi z Vas, ktere jsme s Jirkou zastihli, navrhujeme sejit se ve stredu 18. 6. v 19:00 v S7 k projednani dalsiho postupu prace na projektu. Uvedomuji si, ze vetsina z nas ma ted hodne jine prace a zkousek, ale projekt se blizi k uspesnemu zaveru, staci do nej drcnout a do finise dojede sam. Tak drcnem’, ne? Schuzku planuji tak na hodinku, spis pro domluvy nez nejake referaty, ci cteni specifikaci. Petr
Subject: Potvrdte, prosim, prijem (fwd).
Ahoj vsichni, neco je s aliasem olap – porad se mi vraci zprava o stredecni schuzce. Potvrdte mi proto, prosim, ze jste ji dostali. Diky, Petr.
Subject: Delivery Confirmation. With reference to your message with the subject: „projekt z IS“. Your message was successfully delivered to the following addresses:…
Cau Alesi, tady je Milan. Musíme se sejit, abychom si rozdelili ukoly na IS. Navrhuju, abychom se sesli v sobotu odpoledne, protoze to vyhovuje vsem trem zbyvajicim lidem. Co nejrychleji odpovez, abychom mohli jednat…
Sdílení situace
Dalším faktorem ovlivňujícím strukturu e-mailové zprávy je míra sdílení situace oběma jejími účastníky. E-mailová sdělení vykazují v tomto ohledu rysy, které je odlišují od klasické korespondence. Jak uvádí Violiová, e-mail není dopis, jehož doručení trvá kratší dobu. Dopis a e-mail představují dvě různé varianty psaného dialogu (od telegramu je odlišuje např. sekvenčnost a už výše zmíněná [233]interakčnost a kontaktnost, jež u telegramů nebývá obvyklá). Obě tyto varianty se liší od dialogu ústního, ale v nestejné míře. Pro ústní dialog je konstitutivní plné sdílení situace účastníky výpovědi, tj. sdílení mimiky, gest a pohybů a všech dalších prvků neverbální komunikace, a také sdílení časoprostorových charakteristik. Zatímco v dopise vzniká mezi odesilatelem a příjemcem poměrně značná distance, v e-mailu zůstávají určité parametry situace oběma účastníkům společné. Chybí sice informace o mimice, gestech a pohybech (stejně tak jako např. v telefonu, kde však zůstává zachována hlasová informace), avšak časově si jsou odesilatel i adresát velmi blízcí. Na rozdíl od dopisů, které jsou založeny na vědomí příjemcovy absence a na vědomí prostorové a časové distance (což ovlivňuje např. celý systém deixe v dopisech), e-mailová korespondence je založena na pocitu simultánnosti.
Časový rozdíl mezi produkcí a recepcí e-mailu je buď značně redukován (pisatel počítá s tím, že adresát otevře e-mailovou poštu brzy, nejméně jednou za den), anebo je tu i možnost simultánního rozhovoru po síti (on-line). I když tu určitá časová distance zpravidla je, jakmile pisatel začíná psát e-mail, zpravidla uvažuje o jeho okamžitém příjmu. Konstitutivní není objektivní délka časového intervalu, ale subjektivní představa pisatele o současnosti, simultánnosti: nyní odesilatele je v e-mailech chápáno jako nyní příjemce.
> > Je tam z Vas nekdo, nebo nefunguje ten mail?
> Zachytil jsem Tvoji zpravu, takze mail asi funguje. Prijdes ve
> stredu = v 16.00 na schuzku do Logicy?
> > Jak to vubec vypada celkove s projektem?=20
> Kazda ruka se hodi… FINISUJEME!
To je skvele, dej vedet jak se mam pripojit.
Kvazisoučasnost dialogického styku vyvolává k životu formu komunikace, která je mezistupněm mezi ústní konverzací a komunikací psanou. Účastníci jsou fyzicky odděleni, nevidí, neslyší a nevnímají se navzájem, ale jak sami uvádějí, začínají-li psát elektronickou zprávu, připadají si jako v situaci, kdy berou do ruky telefon. Spontánností sdělení se struktura e-mailové zprávy silně přibližuje struktuře ústního dialogu:
Nazdar Miro, sedim na Sunech, pisu tisk, uz mam asi ctyry case-y v sobe. Vubec nemusis pospichat, ale vyhledove bych od tebe potreboval nejakej definitivni tab.h, kde budou vsechny tPLUS a tMAX …, protoze to potrebuju na tisk. Martin
Cau Miro, to jsem jeste ja, pokud ses na koleji, mohl bys vzit s sebou tu ucebnici Excellu na ten tisk? Martin
Ahoj Martine, sedim na koleji a programuju to na dalku. Jak ses vyspal? Ten Excell snad nezapomenu, ale prijedu az kolem poledne. Staci? Aktualni tab.h mas v /home/msku2311/PUBLIC miro
[234]Sdílení tématu
Dialogický modus e-mailového sdělení je podporován jeho kontextovou zapojeností. Ta je podle Uhlířové (1994) spolu se spontánností sdělení jedním z dvou hlavních zdrojů toho, že e-mailové zprávy působí dojmem mluvenosti. Je pravda, že sítí procházejí i sdělení kontextově nezávislá, ale v případě dialogického e-mailového styku, jímž se tu zabýváme, nás upoutává právě těsná kontextuální návaznost zprávy na právě obdržené sdělení. Projevuje se množstvím anaforických odkazů, ale i zkratkovitostí sdělení.
Subject: vedecke ucely
Ahoj Martine, staci tohle, nebo chces ještě vic ci jineho druhu? Blahopreji ke zkousce. Miro
E-mail je odpovědí na předchozí informaci a výzvu:
Subject: vedecke ucely
Cau Miro, tady je Spider, urval jsem dneska toho Millera za dve. Potom mam na tebe prosbu: Maminka pro (pa)vedecke ucely potrebuje velke mnozstvi e-mailu, aby je mohla rozebirat z literarnevednych, sociolingvistickych, psychologicko-venerologickych, linearne-koagulacnich a skriptopolymernerelativistickych hledisek… Pokud mas nejake maily, ktere bys byl ochoten poskytnout pro vedecke ucely, tak mi je, prosim, posli, muzes se spolehnout, ze okamzite dam k dispozici zahranicnim bulvarnim tiskovinam, ktere Te budou vlacet bahnem perifernich kanalu a poplivou tvou zarnou karieru dvorniho programatora dr. Forta a jeho c.k. rodiny. Spider
PS. Dnes odpoledne se chystam na kontrolni cteni kodu kompilatoru. Doufam, ze jsem mel na Comeniu aktualni verzi. Tisknu…
To, co je součástí společně sdílené znalosti, se neopakuje, informace z předchozího sdělení se pokládají za dané, přítomné v krátkodobé paměti minulého odesilatele a současného příjemce. Svou roli tu hraje opět i parametr technický: předchozí e-mailová sdělení se uchovávají i v paměti počítače a lze je vyvolat. I to je zřejmě třeba chápat (i když jen okrajově) jako jeden z faktorů, podílejících se na tom, že pisatel e-mailu spoléhá na příjemcovu obeznámenost s fakty, na něž svými replikami reaguje.
Subject: parka
Ohledne parky, sfot houmpejdz na http://manes.vse.cz/X-cs… Silná kontextová zapojenost e-mailové zprávy vytváří struktury, jež je s to dešifrovat právě jen příjemce znalý předchozí výměny. Výrazně reaktivní charakter replik, majících smysl jen jako odpověď na předchozí stimul, vede k užití toho jazyka, který Bernstein nazývá omezeným kódem (restricted code).
Mily Jirko, to jsem rada ze nebudu muset nic „vyjizdet“, sice nekde T602 mam, ale absolutne nevim, jak bych co pres email vyjizdela; pricna fletna: to je [235]sranda, ja myslela, ze je to jen v nemcine: Querflute, v cestine jsem znala jen fletnu (klasickou) a zobcovou.
Spontánní psanost
Analýza e-mailových komunikátů napovídá, že před psaním do počítače má pravděpodobně mnoho lidí menší ostych než před psaním na čistý list papíru. Zatímco k nepopsanému listu papíru zasedá pisatel s určitým respektem, s vědomím, že co je psáno, to je dáno, a psaný projev je třeba si nejdříve promyslet, počítačová obrazovka od tohoto svazujícího pocitu osvobozuje. Vysvětlujícím faktorem představy menší závaznosti e-mailu může být snadnost spojení, dále fakt, že e-mail je čistě technické médium, u něhož jsou nároky na stylistickou a estetickou úroveň minimální. E-mail má často podobu surového vzkazu, návrhu, nápadu, a protože pisatel ví, že na konečnou úpravu nejsou kladeny tak vysoké nároky jako na úpravu jiného druhu dokumentu, plně se oddává spontánnímu zachycení svých myšlenek.
Byla bych rada, kdyby to chtel nekdo nastudovat, nevis o nekom? Ja uz mam roli zle Ka-ti-shi – odehrava se to v Japoncu, mela bych i bas i sopran mozna, nemas nejake nadane studenty, kteri delaji divadlo ci muzikal, ANGLICTINA JE PODMINKOU, vlastně Lucie by mohla byt sopran, Katka by mohla se svym hlaskem byt hlavni hrdinka Yam-Yam. Samozrejme Honza doufam ze je tenor by mohl byt hlavni milovník Poo-poo, a jsi-li bas, mohl bys byt imperator Mikado. Tak si to vytiskni, predej rodine (zpiva cela rodina, pro Marketku bych mela tez rolicku), najdete rezisera, a zacneme zkouset. Taky dirigenta bych mela, co ten Achilos, ci Herakles, proste ten reckeho jmena hrdina vaseho sboru, to by bylo krasny, dirigent: Odyseus napr. Uz jste se taky nadchli?
Lineárnost psaní
K určité uvolněnosti pisatele při psaní do počítače pak přistupuje fakt, že e-mailovou zprávu mnozí pisatelé neopravují. Vysvětlení je tu jednak opět technické: některé starší e-mailové systémy návrat zpět k napsanému neumožňovaly (srov. Uhlířová, d. cit. v pozn. 9), a také u některých novějších systémů (např. řádkových) je návrat komplikovaný. Avšak hlavní faktor je zřejmě psychologický: pisatel dává přednost progresivnímu lineárnímu postupu a nevrací se k napsanému, čímž psaní e-mailů připomíná spontánní mluvenou řeč a rezignuje na výhodu psaného modu jazyka – na možnost editace napsaného textu (ponecháváme nyní stranou situaci, kdy pisatel odesílá e-mailovou poštou předem editovaný text).
Lineárnost psaní způsobuje, že výsledný text se často hemží chybami v písmu, špatným dělením slov, chybami v odsazení, mezerami, k nimž se přidávají nedokonalosti vzniklé vlastním technickým přenosem. Protože ty nemůže pisatel tak jako tak ovlivnit, rezignuje i na správnost znaků, které zrovna vyťukává na [236]klávesnici počítače. Chybná textura se nepovažuje za něco nemístného (Uhlířová), k uvolněnosti na straně pisatele patří i tolerantnost na straně příjemce (Violiová).
Zatímco dopis, máme-li v něm moc chyb a škrtání anebo nás teprve během psaní něco napadlo a chceme to vyjádřit jinak, zpravidla přepíšeme, u e-mailů tomu tak není. Needitované e-mailové zprávy představují dynamickou procesuální řečovou aktivitu probíhající v reálném čase, a tím je jejich podoba blízká needitované mluvené řeči. Pisatel e-mailu má ovšem možnost vidět napsaný text na obrazovce, a často své chyby a omyly komentuje a opravuje dodatečně. Tím se zase produkce e-mailového sdělení liší od situace mluvené, v níž si mluvčí nemůže zpětně zkontrolovat, co vlastně řekl. Tento rys ilustruje Uhlířová několika pěknými anglickými příklady verbálních komentářů k chybám (např. fofering místo offering). Zpravidla pisatel jen sděluje, že píše s chybami a vysvětluje proč (následující ukázky jsou už z počítačových diskusí):
Jak jsem uz v kteresi diskuzi poznamenal, obcas me myslenky předbihaji me prsty na klavesnici a pak to dopada jako v nasledujici vete…
Omlouvam se kolegovi Rehackovi za misspelling v jeho jmenu. Je to tim, ze rychleji myslim nez pisu – nebo naopak?
Ja se vzdycky tak rozohnim, ze se nekoukam pod prsty.
V síti nalezneme i postesknutí pisatelů alergických na přehlížení ortografické správnosti:
Skoda, ze i sef mensy dela gramaticke chyby. Neni sam. Prosim vas, piste bez hrubych chyb. Prestoze pravopis je vedlejsi (obsah sdeleni je hlavni), prestoze muze byt arogantni zrovna na pripade sefa Mensy upozornovat na potrebu psat co NEJJASNEJI (= obvykle podle obecne uznavane normy pravopisu). Inteligent musi zvladnout i chaos, ale spotrebovava to cas. Osobne bych nerad plytval cizim casem. Diky.
Psaní pomocí počítače s sebou přináší specifičnost tohoto média, již někteří pisatelé berou jako danost, jiní ji vnímají i na pozadí běžných norem psanosti a to je vede k metajazykovým komentářům k vlastnímu kódu. To je však běžné jak v případě mluveného dialogu (komentáře k přeřeknutí), tak i při psaní dopisů (pisatel se omlouvá, odvolává na spěch, špatné pero apod.). V případě počítače jsou komentáře specifické:
P.S. Pro pana Voracka: za predlozky na konci radku se omlouvam, v tomto programu se snad nedaji odstranit.
Neformálnost e-mailové komunikace
E-mailový styl je replikami blízký replikám konverzačním a je zpravidla velmi neformální. Existuje samozřejmě škála případů, z nichž na jednom konci stojí sdělení formálnější, oficiálnější (tak tomu je u řady v podstatě monologických oznámení a žádostí ve vědeckém, podnikatelském a obchodním prostředí) [237]a na druhém konci stojí popovídání neformální, kombinující věcnou informaci s funkcí sociálního kontaktu (zejména v prostředí studentském).
Nazdar Miro je pul sesty, asi to balim, jdu se domu najist, beru si to s sebou, uz jenom ta funkce CubeToSquare mi dava zabrat, ale uz jsem vymyslel jak na to. Sebral jsem Tvoji modrou tuzku, protoze nevim, jestli se vratis. Bude mi sluset k přilbe. Spider
E-mail je mezistupeň mezi blízkostí a distancí, takže někdy připomíná spíše tradiční dopis, jindy spíše ústní (kvaziústní) komunikaci, avšak druhý případ je dnes stále častější. Věnujeme se mu také proto, že v něm vynikají výše zmíněné rysy interakčnosti, kontaktnosti, sdílení situace a kontextu, spontánnosti, i další rysy, o nichž se ještě zmíníme. To, že jsou i stručné vzkazy doprovázeny nějakým projevem přátelskosti, srdečnosti a humoru, zřejmě patří k povaze e-mailové komunikace. Někdy se zdá, jako by konverzace bylo na e-mailu víc než v normálním životě; jako by se tu kompenzoval fakt, že při běžných osobních setkáních člověka vždy něco vtipného nenapadne nebo to čas nedovolí.
Veřejnost a soukromost e-mailové komunikace
Technologické možnosti počítačové komunikace dovolují zaslat (forwardovat) totéž sdělení více adresátům, sdělení je veřejné:
Ahoj, potreboval bych vedet, jestli nekdo z vas delel neco (cokoliv) se SNAPI? Ozvete se mi prosim, potreboval bych si o necem promluvit. I kdyby nikdo, ma aspon nekdo pristup k microsoftimu Cecku? Dik Ales
Anebo jde o soukromé sdělení určené adresátu jedinému:
Ahoj Jirko, chtel jsem jednu vec, ktera je jen pro Tvoje usi (oci). Kdyz jsem naposledy mluvil s Ivankou, zdalo se mi, ze si pripada v projektu trochu odstrcena. Mozna, ze bys mohl zkusit vymyslet nejaky ukol, ktery by dostala (ne nutne sama), aby trochu ziskala pocit, ze je taky potrebna. Mozna se jenom pletu, ale posledni dobou mi proste pripadalo, ze by rada do neceho delala, ale nejak na ni nic moc nezbylo… Jestli si aspon trochu myslis to same, zvaz to, jinak na to zapomen. Nemusim Ti rikat, ze o tomhle mailu nikdo z projektu nevi a myslim, ze by ani nemel, tzn. nepredstavuju si ani, ze bys prisel za Ivankou a rekl ji „Lidi z projektu si mysli, ze bys chtela …“. To te ale urcite ani nenapadlo… Zatím se mej Tomas P.
Zdvořilost v e-mailech
E-mailová sdělení, která máme k dispozici (jejich korpus obsahuje odhadem tisíc e-mailů z vysokoškolského prostředí), dodržují překvapivě vysoký zdvořilostní standard, přestože se jedná o sdělení a reakce velmi bezprostřední. Svědčí to o tom, že si skupiny užívající e-mail vypracovávají svou normu zdvořilosti, mající někdy až charakter obřadnosti.
[238]Pozdravy se většinou podobají korespondenčním: Ahoj, Cau, Caute, Nazdarek vsichni, Ahoj vsichni, ale také třeba Dobry den nebo Hezky pozdni vecer. Někteří e-mailoví pisatelé mají v záhlaví nebo zápatí svého vstupu naprogramovány pozdravy Have a nice day, nebo tu čteme Miluj a mailuj.
Pisatelé se oslovují křestním jménem, při větším odstupu např. Mily priteli. Studenti nejčastěji volí ve skupinové komunikaci oslovení Panove, Vazeni kolegove, anebo Vazeny kolego/kolegyne! Všimněme si i rysu reflexe rodové diferenciace:
Studenti, (berte to jako pohlavne neutralni osloveni) schuze zistra se kona v 16.00. Omluveny je Karel (a Vašek). Temata:
1. Semantika jazyka
2. Organizacni opatreni – aby se nam projekt nerozpadl, nebo kdyby ano, tak rizene.
Pisatelé se loučí slovy S pozdravem, Zatim, Zatim se mejte, Uvidime se ve ctvrtek, Hodne zdaru, ALE DOSTI: prace vola, hola, hola, při familiárnějším vztahu Objimam Vas. V ucte nebo radsi „Ahoj“. Ahoj, Szervusz, Ciao, Salud.
Okazionálně se objevují i aktualizovaná oslovení, např. Senor y senora dela qlandria, carissimi!, a odpovídající podpis pisatele Graf Gelanderman zu und von den Gruenenbergen (jde tu o obměny výrazu klan).
Výrazným zdvořilostním rysem studentské komunikace je vzájemná úcta a serióznost:
Hezky pozdni vecer, Tak uz to tady balim, i kdyz se musim priznat ze Xpress jeste nafachaji uplne jak by mely. Vzkaz pro vsechny – vyjadrete se k nabizenym variantam, navrhuji, abychom na ctvrtecni schuzce definitivne rozhodli. Milos
Zkuste se zamyslet nad timto napadem… Zkuste mi tento muj napad vyvratit, poopravit nebo potvrdit (pripadne navrhnout neco uplne jineho), abych vedel jestli ho mam zapracovat do gramatiky jazyka nebo jestli se budeme ubirat jinym smerem. Milan
Miro, plan se mi libi a hlavne zpusob fungovani tymu po reorganizaci. Gratuluji. Pripominky…
Prosim Vas tedy o zvazeni nasledujicich radek a odpoved. Predem dekuji Karel P.
Příznačná je kombinace rysů formálnosti a neformálnosti:
V mem adresari je podadresar projektu olap, ktery vyuzivaji vsichni clenove projektu. Trochu jsem v poslednich dnech ztratil kontrolu nad zabiranym mistem – vzhledem k tomu, ze pozitri (v utery 10. 6. ’97) odevzdavame projekt, nahromadila se v poslednich dnech dokumentace. A protoze dochazi k velice aktivni vymene dokumentu prave prostrednictvim tohoto adresare, doslo k prekroceni limitu. Chtel bych timto poprosit o primhoureni oka – dovolte [239]nam uklidit na disku az ve stredu (11. 6. ’97). Vynasnazim se okamzite provest nejaka usporna opatreni, nevim ale, jestli se dostanu pod stanovene limity. Dekuji za pochopeni a jsem s pozdravem Milos T.
Z našeho korpusu je patrné, že ve skupinové komunikaci blízkých spolupracovníků (studentů) si pisatelé zásadně tykají, v počítačových konferencích, jak uvidíme, ovšem udržují značný odstup, někdy dokonce až formálního rázu, a vykají si. Tomu odpovídá i volba nestandardního a standardního jazykového vyjádření.
Diskurzní komunity účastníků počítačových konferencí
Spojení počítačovou sítí má nejčastěji ráz pracovní (z tohoto okruhu pocházela zatím většina našich ukázek), ale i sociální. Počítač zřejmě mnoho lidí inspiruje k řečovým projevům, které by za jiných okolností vůbec nevznikly. Při psaní do počítače necítí pisatelé tak velký tlak času jako v ústní řeči, neznervózňuje je přítomnost dialogického partnera, není tu nárok na obsahovou a formální dokonalost a sebevědomí pisatele roste. Někdo se cítí při psaní do počítače tak uvolněně, že píše sáhodlouhá pojednání, která pak adresuje více účastníkům v síti najednou a čeká, že mu někdo odpoví. Vznikají tak nové žánry popovídání si po síti, zvané konference, které zajímavým způsobem uspokojují lidskou potřebu po komunikaci. Studenti se např. po síti baví aktivitami zájmovými, po interakční i jazykové stránce pozoruhodnými.
Citace a intertextuálnost v síti
Jedním ze zcela specifických postupů jak dvoustranného, tak zejména skupinového popovídání si po síti je citace výroku jednoho pisatele ve sdělení pisatele následujícího. Pisatel má totiž možnost zkopírovat si tu část sdělení svého předchůdce, na niž chce reagovat. Zkopírovaná část sdělení je při tom graficky označena znakem >, při dvojnásobném kopírování >> atd.
> Jiz delsi dobu pozoruji (a sam se ucastnim) sifrovaneho
> prispivani na tuto konferenci. Neni mi sice znamo, kdo s timhle
> zacal, ale je mi jasne, ze to musela byt osoba rozumu mdleho.
Me zase neni jasne, proc se ucastnite neceho, co zacala osoba rozumu mdleho. No ale nebudeme to rozpitvavat, vzhledem k tomu, ze to do konference tematicky nepatri.
Textové kopírování tohoto typu je v literatuře věnované technicky zprostředkované komunikaci považováno za rys, který je reminiscencí mluvené konverzace (DuBartellová, Violiová). E-mail se takto stává simulací ústní komunikace (prostřednictvím psaného média), se vstupy a replikami jednotlivých mluvčích.
Textové kopírování však zároveň v některých konferencích připomíná postupy psaného textu monologického, např. vědeckého, v němž pisatel cituje výroky jiných badatelů a zaujímá k nim postoj. Uveďme několik příkladů z konference zvané Menza, která sdružuje studenty s vysokým IQ, kteří se podílejí na řešení [240]nejrůznějších hlavolamů.
>>> V jedne jogicke skole se ucitel pta zaka: Je tato hul dlouha
>>> nebo kratka? Odpovis-li, ze je kratka – zbiju Te! Odpovis-li,
>>> ze je dlouha – zbiju Te.
> Ak by odpovedal, ze je tyc kratka alebo dlha, hrozilo by mu,
> ze by bol zbity dokonca 2x. Mal by odpovedat, ze ta tyc ma
> 80cm. (tj. odmerat, alebo alespon priblizne odhadnut jeho
> dlzku).
Odpoved „tyc meri 80cm“ NENI odpovedi na otazku „je tato tyc dlouha nebo kratka?“. IMHO skutecne jedinou odpovedi je ANO. Jedinej problem by byl s intonaci polozene otazky.
Pisatel zpravidla cituje řádku nebo odstavec předchozího sdělení a k němu dodává svou reakci. V uvedeném příkladě tři znaky kopírování >>> signalizují, že hádanku už předtím zkopírovali dva pisatelé a pokusili se o své odpovědi, aktuální pisatel zkopíroval otázku potřetí, spolu s ní zkopíroval i odpověď předchozího pisatele, připojil své hodnocení a svou variantu odpovědi. Následující pisatel zase připojil odpověď: Cau, co rict je stejne dlouha jako kratka. Otazka je, jestli by me nezmlatil 2x. Mejte se.
Důvodem k reprodukci je snaha zpřístupnit dosavadní kontext a jeho téma. Tímto způsobem vzniká v síti intertextualita vytvářející komplexy jednotlivých vyjádření k témuž tématu, problému, názoru. Autorství jednotlivých příspěvků lze dešifrovat (obvykle je citovaný názor uvozen větou XY wrote nebo Pan XY napsal), ale někdy se autorství původního výroku jeví jako nedůležité. Jednotliví pisatelé na sebe vzájemně navazují způsobem polemickým i afirmativním a zapojují výroky svých předchůdců do svých vlastních výpovědí.
Polyfonie v síti
V síti tak vznikají složitě strukturované polyfonní hypertexty, jež budeme ilustrovat texty z konference zvané Cimrman, která je variantou známých konferencí Divadla Járy Cimrmana; její noví účastníci – nechceme říci plagiátoři, protože celkem vtipně rozvíjejí cimrmanovskou tradici – odhalují nové a nové stránky v životě a práci tohoto českého génia. Nemají formu klasických přednášek, hypertext vzniká vstupy dalších pisatelů do hotového pojednání, reakcemi na vybrané a zkopírované úseky předchozích textů.
Petr Vorisek napsal:
> Protoze Cimrman nikdy dobre neovladal rustinu, pouzival pro
> komunikaci s mistnimi lidmi nejvychodnejsi jazyk, který
> ovladal, t.j. slovenstinu, v domneni, ze mu budou lepe rozumet.
> Nazval tedy tento vyrobek „petrohradske rozky“ nebo zkracene
> p-rozky, nyni zname pirozky.
Pri vypoctu objemu potrebneho testa si Cimrman povsiml, ze tento je primo [241]umerny ctverci polomeru a konstantou umernosti je pí=3.141592… To je alternativni vyklad nazvu „pi-rozky“.
> Kdyz se V. I. Lenin dozvedel, ze ma v Rusku zastupce, odjel na
> Sibir organizovat podzemni cinnost. Tam v podzemi dokazal jen
> zmrznout. To by mohlo znamenat, ze zmrzle telo s tvrdou hlavou
> vyryte na Sibiri nemusi byt Cimrman.
Pane Vorisku, nestraste nas. Jestli do Prahy misto Cimrmana provezli Uljanova, tak to ty volby nechci videt.
> Kdyz na podzim v roce 1917 vykonaval Cimrman inspekci na
> krizniku Aurora, letely zrovna divoke kachny. jakozto vasnivy
> nimrod, rozkazal na ne vystrelit z pusky…
To se zase Jarovi jednou vymstilo, ze se vydaval za „ochotnika“.
> sovetske moci se pak temer 80 let darilo uspesne tajit, ze
> pricinou VRSR byla kachna.
… a nasledkem Husak…
Tento typ sekundování postranních pisatelů centrálnímu pisateli-vypravěči je v e-mailové komunikaci velmi častý a ukazuje principy skupinového chování přispěvatelů.
Specifičnost střídání mluvčích (turn – taking)
Při mluvené interakci se střídání mluvčích odehrává v reálném čase a podléhá zavedeným pravidlům: mluvčí např. musí počkat, než domluví předchozí mluvčí, než si slovo vybojuje nebo je dostane apod. V e-mailu se může pisatel hlásit o slovo kdykoli. To je patrné zejména v počítačových konferencích, jejichž příklady jsme právě uvedli. Znamená to, že pisatel může vysílat svá sdělení nezávisle na vstupech jiných účastníků a nemusí se dohadovat s ostatními, kdy promluví. Není pod tlakem interakčních norem, což může být velmi pohodlné. Na tento rys upozorňuje Deborah DuBartellová i Patricia Violiová. Diskurz pak celkově (povrchově) vypadá jako konverzace se vstupy jednotlivých mluvčích, ale ve skutečnosti nedodržuje stejná pravidla sociálního chování jako spontánní interakce. Výsledný dialog je produktem interakce mluvčího s počítačovou technologií, nikoli jen jeho interakce s jinými mluvčími, uvádí DuBartellová.
Stejně jako v reálné konverzaci si může pisatel vybrat, na který výrok nebo jeho část bude reagovat. Má možnost jej doslovně zkopírovat, čímž se také tento typ navazování liší od běžných konverzačních postupů. Aktuální pisatel může pomocí kopírování zařadit cizí text do svého a použít jej jako svou vlastní zprávu (se znaménky kopírování = citace). Tím se tento postup blíží spíše rysům psané komunikace.
Navazování na předchozí pisatele odhaluje ještě jednu zvláštnost. Pisatel si vybírá, na koho bude reagovat a na koho nikoli. Jako běžná konverzace má i počítačové popovídání své mluvčí aktivní, vůdčí, uvádějící do konverzace nová [242]témata, a pisatele, kteří tato sdělení rozvádějí, vůdčím osobnostem přihrávají, sekundují. Jako při analýze běžné konverzace lze sledovat, na čí sdělení se nejvíc navazuje a kteří pisatelé zůstávají stranou. Explicitně se to projevuje znaky kopírování. Jsou pisatelé, jejichž sdělení jsou kopírována, a jsou sdělení procházející bez povšimnutí. I v konverzaci mohou být někteří mluvčí spíše jen tichými posluchači, ale je to jejich volba. V počítačovém popovídání si jsou k tomuto údělu odkázáni technickými prostředky. Aktuální mluvčí se rozhoduje, zda, v jakém pořadí a jaké útržky sdělení předchozích pisatelů (sekvenční, nesekvenční, opačná sekvence) uplatní. Je patrné, že počítačový dialog je výsledkem interakční skupinové dynamiky ovlivněné možnostmi technologického média. Mluvčí nejsou přítomni v čase a prostoru a dialogické normy vznikají z poněkud odlišného souboru předpokladů než v mluvené konverzaci.
Jazyková tvořivost: mluvenost či psanost?
V počítačové síti nacházíme velmi mnoho jazykové tvořivosti a nápaditosti, která je příznačná pro ústní konverzaci tváří v tvář. Hra s jazykem v síti je překvapivě bohatá, odehrává se nejen v rámci jednoho jazyka, ale i často v rozmezí několika jazyků cizích.
>>> Je jen symbolicke, ze tecku za VRSR v ceskychffi zemich…
> Byla to opravdu tecka? nebyla to bodka? nebo botka? Ci dokonce
> bota?
Velmi časté je etymologizování. Kromě uvedené etymologie slova pirožky – petrohradské rožky nalézáme mnoho dalších:
Zavedl zde vyrobu rohliku plnenych zbytky z vedlejsiho reznictvi. Protoze pouzite maso pochazelo dost casto ze psu, rikaval Jara (vicemene zertem), ze taha z pece „horuce psy“. Tento nazev se v Rusku nevzil, ale prenesl ho do Ameriky pekarsky ucen J.D.Calhoun, ktery byl v teto dobe v pekarstvi na zkusene. Znam je tedy spise v anglickem prekladu „Hot Dog“.
Jednou navstivila pekarstvi carska tajna policie a snazila se usvedcit Cimrmana, ze je Cimrman. Protoze Jara vedel, ze po nem jdou, snazil se zapirat a vydavat se za ucednika. Rekl jim tedy slovensky „Ja som neni Cimrman, ja len iny tovarys“. Tim si prilis nepomohl, protoze tajni to prelozili jako „Ja Lenin i tovarisc“.
Zdrojem jazykové aktualizace je – kromě obvyklých postupů – využití znaků psanosti. Uveďme např. (zkráceně) úryvek ze zápisu z porady pořízený Járou da Cimrmanem, v němž všechna slova začínají písmenem P:
Predseda povzbuzuje pritomne: pratele pristupte, podiskutujte, pokritizujte, pochvalte, proneste prognozy, promluvte par poznamek. Postupne povstavaji predem pripraveni pracovnici povereni pronest prispevky. Povetsinou pochlebuji predsedovi, prskajice pres pysky. Predseda polichocene prikyvuje. Pritomni podrimuji pripadne promysleji pracovni problemy. Po pohnutem podekovani [243]prednasejicim pak povadle pracovniky postupne pohlcuje pozdni pondelni podvecer.
Někdy je komický aktualizační efekt znásoben psaním bez háčků a čárek:
K otazce blbych volicu doporucuji prostudovat Cimrmanovu studii „Kdyz volove voli“.
Zdrojem komiky jsou i počítačové operace s psaným textem:
> Sifrovy klic bohuzel neznam. a tak timto onoho dotycneho, ci
> dotycnou zadam, aby mi ten klic poskytla, abych se konecne
> dozvedel, co jsem sem vlastne napsal. Dekuji.
My bohuzel ten klic taky nemame, ale alespon jsme vasi zpravu prohnali ctyrtaktnim desifrovacim kombajnem s automatickym oddelovacem plev a pisete vpodstate tohle:
„hapihbn j io iorhfaOuhukha:fh fi:h jhdk: gkuaggfuhfg: fgauifgyaufg hfgh hvubbvilu rgaljgfhjgfjgh…“
jsou totiz nejen zasifrovane, ale take stlacene (compressed). Abychom vsak ctenare neochudili a zasadni informace, tady je vycet stezejnich bodu z rozbaleneho (decompressed) prispevku:
-na str. 25: deti vyrazeji ze skoly a na ceste potkavaji sedlaka Matejku, ktery si vyndava strep z chodidla. Nervozni sedlak po nich vrhne hul, ktere se deti v posledni chvili vyhnou. Ve mlyne je vsechno v poradku, pouze celedin Ondra se nemuze smirit s opakovane odmitavym postojem devecky Klary, ktera misto na vdavky mysli na zradlo (pro prasata).
na str. 128 – lije jako z konve. Povoden odnasi stodolu sedlaka Matejky doprostred rybnika, kde se tato zapleta do zabince a klesa ke dnu. Mokry hrabe Lechkowitz vbiha do kuchyne, aby se dozvedel ze jeho horka kase mezitim vystydla. Verny pes Tyrl tragedii neunese a vyskakuje ze ctvrteho patra loveckeho zamecku.
na str. 207 – se nic zvlastniho nedeje. Deti si opekaji brambory a hrabenka Swarovska naleza pod kobercem svuj ztraceny obcansky prukaz. Po mnoha letech se tak konecne dozvida sve prave jmeno, ktere se pozdeji v koupelne snazi vyskrabat ziletkou.
na str. 249 – sedlak Matejka se konecne dockal syna a travi jiz treti tyden v hospode. Na zamku nic noveho. Hrabe Lechkowitz opet zmeskava svoji kasi a na doporuceni osobniho lekare odjizdi do sanatoria v Cercanech. Tam se setkava s hrabenkou Swarovskou a jeho zivot konecne dostava smysl.
Častá je i hra se zkratkami, pro psaný jazyk příznačnými, a pro počítačovou komunikaci dvojnásob:
Co se tyce rovnez zasifrovaneho vzkazu kolegyne Dvorakove – ano, mam na mysli to usecne „djkg“ – i tento prispevek jsme prohnali kombajnem a ukazalo se, ze tento lze desifrovat za pouziti daleko mensiho mnozství energie. Zatimco [244]na prispevek pana Horaka jsme spotrebovali 16 litru vysoce kvalitniho benzinu, na pani/slecnu dvorakovou stacil par tuzkovych baterii. A zde je vysledek.
„djkg!“ = Drahy Jaro, kup gin.
ano je to tak, pratele. Zatimco my se tu snazime vylakat Mistra na svetlo denni pretrasanim ruznych technickych detailu, kolegyne Prochazkova na to jde uplne odjinud. jenom nas zarazi, ze nepouzila beznejsi versi
Mily Jardo, kup rum
kterou si mnozi z nas pamatuji ze skoly pod sifrou (109 Cu).
Užití standardní a nestandardní varianty jazyka
Psaní do počítače zřejmě vykonává značný tlak na užití tvarů spisovné varianty jazyka (zřejmě tu jde i o to, že se píše bez háčků a čárek a to už samo o sobě produkci a dešifraci textu zbavuje naprosté spontánnosti). I pisatelé mající sklon k využití spontánní mluvenosti užívají spíše morfologii spisovnou:
Koukala jsem do knihy, kterou jsem si koupila minule … preklad z hebrejštiny a angličtiny … ci tak nejak a je tam spousta veselych nesmyslu, hlavne u fotografii: ted si vzpominam jen na odstavec o Americe, kde je samozrejme vsechno jinak a vse dovoleno a u fotky ze svatby – dvou muzu – neboli v anglictine GAY PAIR je cesky text …svatba PRO VESELY PAR, no gay je tez vesely, tak proc ne vesela svatba urcite vesela byla, ja jsem se teda velmi zasmala, kdo neumi anglicky a netusi ase se hodne divi, co je na te fotce ze svatby tak veseleho. Ale koncim.eva
Pisatelé se vyhýbají zejména užití -ej místo -y: píší byt (nikoli bejt), ktery (nikoli kterej), takovy (nikoli takovej), cely (nikoli celej), svych, zajimavych, veselych, tyden apod. Zároveň ale užívají tvary takovyho, jaky (místo jake) apod. Volba morfologické koncovky se zdá být podřízena požadavku ekonomie a snadné dešifrace psaného textu.
Čeština je hojně prokládána anglicismy, a to jak profesionalismy (forward), tak běžnými výrazy (jsem ready), často počešťovanými nejen pravopisně (houmpejdz), ale i morfologicky (s deadlajnou).
Simulace neverbální komunikace
Nepřítomnost signálů neverbální komunikace je v psaném stylu e-mailů kompenzována grafikou. Aktualizačními zdůrazňovacími prostředky je tučnost, kurziva, interpunkce, kapitalizace aj.
Subject: HURAAAAA
Zkompiloval jsem to!!!! Jedu za Tebou a budu ladit. Nevim, co bude s obedem, je mi nejak spatne. miro
Zvláštní grafické znaky napodobují intonaci pisatele (sooooorry), jeho náladu a citové rozpoložení (HURAAAAA, ahooooj, byyyyyye!), a také gesta a činnosti, které jeho psaní provázejí. Tyto znaky se nazývají emotikony: radost je např. [245]znázorněna znakem usmívajícího se obličeje apod. Nové znaky stále přibývají (Naumann např. uvádí symbol pro kuřáckou pauzu pisatele ===~). I to je třeba považovat za stylový rys nově se utvářejícího typu dialogu „tváří v tvář“, který elektronická komunikace přináší.
Identita a anonymita pisatelů
E-mail se stal novým žánrem epistolárního (dopisového) styku, odehrávajícího se mezi partnery známými i neznámými. Způsob, jímž je při tom pisatel reprezentován v textu, je velmi neosobní. Na rozdíl od dopisů neprozrazuje pisatel e-mailu nic o své osobě ani písmem. Zatímco z rukopisu lze vyčíst leckteré charakterové rysy pisatele, je v elektronické komunikaci stopa pisatele zcela dematerializována. Podpis může být nahrazen šifrou nebo jen adresou odesilatele (ta může být ovšem i matoucí). Všechny tělesné symptomy jsou tedy v e-mailové komunikaci skryty. To umožňuje záměny identity, např. rodové.
> Vazeny pane kolego, dovolte dotaz: Podle ceho jste rozdelil
> prispevatele na zeny a muze? Jak jste uhodl, ze napr. ja nejsem
> zena a Marie Volna neni muzsky. Ono to leckdy neni jednoduche,
> viz mladi JdC…
Vzhledem k tomu, ze jsem prvorozene dite v cele siroke rodine, nebylo treba, abych po nekom nosila saty. Rovnez nebylo treba se skryvat pred vojnou, nebot bych bezpochyby snadno dostal(a) papiry na hlavu (jsem matfyzak). Proto se domnivam, ze jsem s pravdepodobnosti 87,23 % zena. Zvazime-li navic, ze mi to rekla maminka, ktera ma, jak znamo vzdycky pravdu, roste tato pravdepodobnost az na 99,99 %. Marie Volna.
Sociální a psychologické funkce počítačové komunikace
Uvádí se, že počítačová komunikace může kompenzovat nedostatek osobních setkání a komunikace tváří v tvář, a uspokojovat tak nenaplněnou potřebu mezilidských vztahů. Jak uvádí Violiová, e-mail je ve skutečnosti individualistická komunikace, i když jsou zprávy zasílány několika mluvčím najednou. E-mail je více soustředěn k mluvčímu než na interakci. Když pisatel promlouvá, není viděn a vnímán (a ostatní, jak jsme uvedli, také na něj nemusí brát zřetel). Vznikají tak texty, z nichž mnohé možná nikdy nikdo nepřečte. Někdy se autor prostě potřebuje vypovídat a uvozuje svůj vstup např. takto:
Boze muj, tohle bude nestvurne dlouhe! Ale kdyz se mi s panem XY tak krasne povida. Omlouvam se, ale nestydim se.
Velmi pekne se mi s vami povida. Nenapadate, neurazite, nezesmesnujete, diskutujete. Tohle bychom se tady v Cesku meli asi co nejrychleji naucit. Zvlaste pak nekteri.
Pane Dvoracku, vase maily tisknu a nosim domu zene, ktera zatim nema pristup na sit. Jsem rad, ze jste.
[246]Pozdravujte zenu, snad me mudrovani nezanecha trvalych nasledku. Dik za mila slova.
Počítačová síť nepochybně vnáší do našich životů nové momenty, pozměňuje lidskou psychologii i sociální chování. Na síti lidé diskutují, konverzují, žertují a nechávají se unášet možností navazovat spojení s lidmi obdobných názorů a zájmů. Vzniká tak určitý typ paralelní soukromo-veřejné komunikace.
Počítačová síť a internet má mnoho příznivců a jejich počet roste. Ale zřejmě tím není ohroženo počínání těch, kdo budou dávat přednost tomu chodit tam, kde se lidé setkávají tváří v tvář a nejen prostřednictvím počítačových sítí. Ty jsou jistě nepředstavitelně efektivnější, šetří čas a energii, ale přece jen jim něco chybí, a to je bezprostřední kontakt s lidmi.
V jednom z letošních diskusních televizních pořadů Sněží věnovaném komunikaci, v němž se také rozběhla debata o nových technických médiích, jedna z účastnic řekla: Když komunikuju přes e-mail nebo internet s kolegou v Americe, tak je to super, protože já potřebuju od něj rychle informace a on potřebuje ode mě rychle informace. Takže pracovně jsem velmi ráda, že to tak je. V osobní sféře a zvlášť ve sféře výchovy bych daleko více preferovala přímý kontakt.
A jak je to s konkurencí elektronické pošty a klasického dopisování? Přečtu Vám na závěr postesknutí pisatelky jednoho e-mailu.
Ja jsem staromodni a porad si myslim, ze dopis je dopis, uz jsem ti to sdelovala. Jestli to bude opravdu dopis, tak to vytiskni, dej do obálky a venuj na me tu znamku a posli mi to. Dnes jdu na povidaní o INTERNETU. Pro me je to porad vsechno jeste zahada. Proc jem se nenarodila bud pred peti lety asi tak, to bych to mela v krvi, anebo nejlepe v minulem století, kdy by me nic takovyhleho necekalo. Ale to uz nedozenu. Jsem ze vseho jelen, pred computerem strelen.
Touto lapidární formulací se chýlíme k závěru zamyšlení nad několika ukázkami počítačové komunikace, vyžadující od uživatele, jak se dnes uvádí, další stupeň gramotnosti. Je to gramotnost odlišná od té, jakou potřebujeme, máme-li před sebou papír a v ruce tužku. Někomu usnadňuje práci, někomu přináší i požitek, u někoho hrozí dokonce vyvinutí závislosti na počítači. Důležité je, abychom uměli udělit počítači v našem životě odpovídající místo a nevzdávali se snadno gramotnosti klasické.
Závěr
Pokusme se stručně zodpovědět otázku, co spojuje e-mailovou komunikaci s psaným modem jazyka a co s mluveným. E-mailová komunikace se jeví jako povrchově psaná a hloubkově mluvená: Z=EDtra 29.ledna? Prijdu, ale jses prvni, ktery mi o tom rika. Psané slovo je tu využito k bezprostřední dynamické procesuální interakci, založené na společně sdíleném kontextu.
[247]Podle Josefa Vachka je funkcí mluvené normy „reagovat na daný stimul (který je zpravidla urgentní) dynamicky, tj. způsobem pohotovým a bezprostředním, vyjadřujícím nejen prostě sdělovací, ale i emocionální hledisko reagujícího jazykového uživatele“. Naproti tomu funkcí psané normy je „reagovat na daný stimul (který zpravidla není urgentní) staticky, tj. způsobem trvalým a snadno přehlédnutelným, který se soustřeďuje zejména na prostě sdělovací komunikativní přístup uživatele jazyka“.[10] Z tohoto hlediska bychom e-mailový dialog museli považovat za reakci spontánně mluvenou (počítačové konference mají v tomto ohledu charakter smíšený).
Zároveň je třeba mít na zřeteli, že technologie psaní zavádí konstitutivní distanci mezi účastníky počítačového komunikačního aktu, a tak se stává, že tam, kde se výsledný e-mailový diskurz nejvíce podobá spontánní mluvené výměně názorů – tj. tam, kde aktuální pisatel vybírá a kopíruje tu část sdělení svého předchůdce nebo jednoho z předchůdců, na niž chce reagovat –, tam jsou zároveň nejvíce porušeny normy procesuální mluvené interakce a vzniká specifická interakce psaná, nikoli nepodobná psané polemice.
Médium počítače staví komunikační proces doprostřed mezi interakci tváří v tvář a situaci, v níž se každý z pisatelů nachází v sociální izolaci. Obě krajní podoby komunikace kombinuje, a proto je jím zprostředkovaný diskurz, jak jsme se pokusili ukázat, charakterizován konfigurací znaků příznačných pro ten i onen typ řeči.
[1] F. Daneš, Existenzmodi des Textes, in: J. Kořenský, W. Hartung (eds.) Gesprochene und geschriebene Kommunikation, Linguistica XVIII, ÚJČ ČSAV 1989, s. 49–56.
[2] Viz sborník S. Čmejrková, F. Daneš, E. Havlová (eds.), Writing vs Speaking. Language, Text, Discourse, Communication, Tübingen, Gunter Narr, 1994.
[3] J. Králík, Sloh věku počítačů, NŘ 80, 1997, s. 57–63.
[4] O. Müllerová, Analýza telefonických rozhovorů z hlediska řečového jednání, SaS 45, 1984, s. 8–17; O. Müllerová, A. Šimečková, Způsoby a prostředky navazování kontaktu v telefonických rozhovorech, SaS 48, 1987, s. 292–300.
[5] F. Štícha, J. Tesak, Poznámka o úspornosti a ”inflaci” slov, NŘ 77, 1994, s. 252–5.
[6] K. S. Miller, A new mode of spoken interaction? The case of telephone answermachine, in: sb. cit. v pozn. 2, s. 267–275.
[7] D. DuBartell, Language and technological media: Devising parameters for the relationships between speech and writing, in: sb. cit. v pozn. 2, s. 167–174.
[8] D. DuBartell, viz cit. d. Dále viz D. DuBartell, Methodological issues in computer-mediated discourse, P. Violi, Electronic dialogue between orality and literacy. A semiotic approach, B. Naumann, Stirbt die deutsche Sprache? Überlegungen zum Sprachwandel durch IRC (Internet Relay Chat) ve sb. S. Čmejrková, J. Hoffmannová, O. Müllerová, J. Světlá (eds.): Dialoganalyse VI (Proceedings of Prague Congress of IADA, Prague 1996), Tübingen: Niemeyer 1998 (v tisku).
[9] L. Uhlířová, E-mail as a new subvariety of medium and its effects upon the message, in: S. Čmejrková, F. Štícha (eds.): The syntax of sentence and text, Amsterdam – Philadelphia, John Benjamins 1994, 273–282.
[10] J. Vachek, Two chapters on written English, BSE1, 1959, s. 7–38.
Naše řeč, volume 80 (1997), issue 5, pp. 225-247
Previous Redakce Naší řeči
Next Pavel Jančák: Praha v zóně izoglos doznívajících oblastních jevů
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1