O lingvistické terminologii ve dvou ročnících Naší řeči
Daniela Cypriánová
[Articles]
-
[1]Z (71. a 72. roč.) časopisu Naše řeč byl pořízen excerpcí pomocí počítače malý slovník lingvistické terminologie, a to termínů vysvětlených exemplifikací. Excerpovány byly pouze původní práce autorů z první části časopisu (nikoli Zprávy a posudky a Drobnosti). Ve dvou ročnících přirozeně nejsou vyváženě zastoupeny všechny oblasti jazykovědy. Ze slovotvorby a slovní zásoby šlo v článcích např. o pojmenovávací akt, pomístní jména, o apelativa a propria, o intenziva, mikrotoponyma apod. V syntaktických pracích sledovali autoři např. druhy vět podle jejich abstraktnosti či konkrétnosti, různé druhy přívlastku i přívlastkových vět, ale také valenci, které je v dnešní době věnována zvýšená pozornost. V menší míře se vyskytly jevy z morfologie, komunikace, stylistiky, některé termíny týkající se zvukové stránky jazyka, pravopisu, sémantiky a sociolingvistiky.
Počátečním úkolem při tvorbě slovníku bylo určit, která lexikální jednotka použitá v článcích NŘ je termínem, a která by tedy mohla ve slovníku figurovat jako heslové slovo (lemma). Dalším úkolem bylo vyhledat v NŘ vhodné příklady, jež by osvětlily význam uvedených termínů. Tento Vachkův[2] způsob vysvětlení exemplifikací se zdál být velmi vhodný při zpracování terminologické části slovní zásoby určitého okruhu vědců. Všechny definice nebo výklady heslových slov použité v heslových polích jsou tedy definice, které se vyskytly v článcích autorů NŘ. Při práci jsem se setkala s těmito problémy:
a) Nebylo možné zařadit do slovníku některé základní lingvistické odborné názvy, jako jsou např. substantivum, věta, výpověď apod. Protože autoři počítají se čtenáři obeznámenými s těmito základními termíny, nepovažují většinou za nutné je definovat.
b) Bylo stanoveno, že slovník bude prezentovat lingvistickou terminologii novější, ne starší než 25 let. Proto jsem nemohla zařadit např. heslo pružná stabilita spisovného úzu, v NŘ totiž nalezla pouze starší, velmi krásnou definici Gebauerovu. Čtenář pochopí mou lítost nad nezařazením takového hesla.
c) Hranice mezi termíny a netermíny je velmi plynulá a nebylo vždy jasné, která lexikální jednotka ještě je termínem a která už jím není.
K jednotlivým heslům byla postupně přiřazována – pokud se v textech autorů NŘ vyskytla – synonymní označení a číselný údaj označující tematickou oblast [104]jazykovědy, do které termín patří. Číselné údaje jsou převzaty z mezinárodního desetinného třídění, jak je uvádí Státní knihovna České republiky.
Každý slovník má svou makrostrukturu a mikrostrukturu. Makrostruktura, uspořádání slovníku a celkové pojednání o lexémech, je tato: a) popis mikrostruktury slovníku, b) výtah z mezinárodního desetinného třídění (– jazykověda) pro veřejné knihovny ČSR, c) abecední autorský seznam excerpovaných statí z NŘ s úplnými bibliografickými údaji, d) vlastní terminologický slovník.
Za slovníkovou mikrostrukturu se považují jednotlivá lemmata a strukturace jejich popisu. Slovník obsahuje nejen úplná hesla, ale – aby byl přátelský ke svým uživatelům – i neúplná hesla se stručným odkazem na příslušné úplné heslo, ke kterému se má čtenář obrátit.
Každé slovníkové heslo tohoto slovníku, který obsahuje 206 hesel, začíná heslovým slovem. 33 lemmat je jednoslovných, 115 dvouslovných, 38 tříslovných, 16 čtyřslovných, 2 pětislovná (lexikalizace elipsy gramatického (explicitního) předmětu, valence predikátoru s „nulovým doplněním“) a 2 osmislovná (přívlastková věta uvozená místními a časovými vztažnými příslovci, vztažná věta uvozená místními a časovými vztažnými příslovci). Víceslovná lemmata jsou v inverzním slovosledu – na prvním místě substantivum, za ním přívlastek. Dalšími položkami struktury jsou: synonyma, tematická oblast, do níž termín patří v souladu s mezinárodním desetinným tříděním, příklad užití termínů v NŘ a bibliografický údaj o jeho výskytu. Kurzivou jsou v příkladech vyznačeny termíny, které jsou ve slovníku heslovými slovy.
Pro lepší představu čtenářů uvádím příklad dvou hesel ze slovníku:
pauzologie 801.15–850, 801.4–850, 411.5:792–850
SYN nauka o pauzách
„Mezi prvky jazykového projevu patří i pauzy. Tyto pauzy jsou složkou určitého, souvislého, uzavřeného pracovního celku. S ním plně souvisí jazykový projev, a to i jedním ze svých prvků, pauzami. Zájem o ně zejména v posledních letech stoupl, ba vznikla i nauka o nich, pauzologie.“
přívlastek, doplňující 801.5–850, 801.56–850
SYN rematický přívlastek
„Některé postponované slovesné přívlastky, přestože nemají funkci identifikační, jsou ve větě obligatorní, neboť bez daného přívlastku by věta neměla žádnou informační hodnotu, v podstatě by nic nesdělovala; např. V letadle jsme seděli na sedadlech potažených kůží. V takových větách je přívlastek samotným jádrem výpovědi, zatímco určované substantivum je součástí tématu. Tento typ přívlastku bychom mohli nazvat doplňujícím, resp. rematickým, neboť tvoří obsah jádra (rématu).“
[105]Jak již bylo uvedeno výše, slovník obsahuje 206 hesel. Z nich je 60 domácích – českých slov, tj. 29,1 %, 59 termínů cizích, tj. 28,6 %, a 87 lemmat smíšených (tzn. ve víceslovných termínech jsou některá slova domácí, jiná cizí – např. restriktivní věta), tj. 42,2 %. Lze tedy říci, že v tomto slovníku je přibližně stejný počet domácích jako cizích termínů. Až na jednu výjimku jsou užité termíny jednoznačné. Jediným terminologickým homonymem byla anafora (v lexikologii jde o identifikaci s prvky předcházejícího kontextu, v literatuře by se jednalo o opakování slov na začátku veršů). Pokud se vyskytly synonymní termíny k domácím termínům, pak to v naprosté většině byly cizí paralely k nim, či naopak domácí paralely k cizím termínům (např. apelativum – obecné jméno; onomastický frazeologismus – frazeologismus s vlastním jménem; vlastní jméno – onymum, proprium; augmentativum – slovo významu zveličelého atd.), v malé míře se vyskytla opět synonyma jako paralely k lemmatům, to, že vznikla dvě slova nebo dvě lexikální jednotky téhož významu, však pramenilo z různých způsobů jejich slovotvorby (např. konkrétní substantivum – konkrétum, konkrétní podstatné jméno; zájmenný podmět – podmět vyjádřený zájmenem). K 29 heslovým slovům bylo přiřazeno po jednom synonymu, v 9 případech se vyskytla dvě synonyma a ve třech případech dokonce tři synonyma k jedinému heslovému slovu.
V NŘ jsem nenalezla větší množství polotermínů. NŘ je popularizující časopis, čtivosti však dosahuje zajímavými stylistickými obraty, uváděním výstižných příkladů a probíráním různých zajímavostí z jazyka, také tím, že přináší určité, smím-li to tak nazvat, „moderní obrany českého jazyka“ apod., ne tedy tím, že by používala jakýchsi „hovorovějších“ odborných názvů.
Nejvíc termínů (29,77 %) patřilo oblasti lexikologické, na druhém místě byla syntax 27,52 %. Ostatní jazykovědné oblasti nemají ve slovníku zdaleka tolik termínů: morfologie jich má 11,23 %, komunikace 8,98 %, stylistika 6,74 %, obecná jazykověda stejně jako fonetika a fonologie 4,49 %, pravopis 3,93 %, sémantika a sémiotika 2,24 % a sociolingvistika pouze 0,56 %.
[1] Toto téma bylo součástí mé diplomové práce s názvem Lingvistická terminologie v časopise Naše řeč v letech 1988 a 1989, vydané v Praze r. 1994; téma vypsala Pedagogická fakulta UK, vedoucí práce byla doc. PhDr. Svatava Machová, CSc., oponentem PhDr. Otakar Mališ, CSc.
[2] J. Vachek, Dictionnaire de linguistique de l’école de Prague, Utrecht/Anvers 1960.
Naše řeč, volume 79 (1996), issue 2, pp. 103-105
Previous Diana Svobodová: Anglické výrazy v českém publicistickém stylu
Next Milada Voborská, Zdeňka Kavková: Lingvistická konference „Učební text — jeho funkce, produkce, percepce a interpretace“
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1