Časopis Naše řeč
en cz

Konference mladých jazykovědců

Ivana Svobodová, Jiří Nekvapil

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Koncem roku 1984 se již potřetí[1] konala konference mladých pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV, organizovaná ZO SSM ve spolupráci s vedením ústavu. Na veřejném zasedání vystoupilo devět účastníků.

Na základě analýzy materiálu získaného excerpcí Jungmannova slovníku ukázala Jitka Hladíková základní rysy Jungmannova přístupu ke slovům přejímaným z němčiny. Jak konstatovala, uplatňovaly se v něm aspekty obsahové i formální. Podle autorky mělo prvořadý význam hledisko formální, což dosvědčuje např. Jungmannovo hodnocení složených slov přejatých z němčiny. Jungmann přijímá pouze ty složeniny, jejichž jednotlivé části existují v češtině též samostatně a které tak odpovídají typům charakterizovaným již Dobrovským v Gramatice.[2] Zřetel ke slovotvorné správnosti lexikálních jednotek je dominující, uplatňuje se bez ohledu na jejich významovou platnost.[3]

Jarmila Bachmannová se ve svém příspěvku zabývala formální a sémantickou stránkou nářečních frazémů typických pro severní Železnobrodsko. Nastínila základní klasifikaci shromážděných jednotek podle slovních druhů, charakterizovala frazeologické varianty a frazeologická synonyma, zvláštní pozornost pak věnovala frazémům přirovnávacím. V části týkající se významu daných spojení vyčlenila modely úplných a částečných idiomů a zmínila se o homonymii těchto jednotek. Na závěr zdůraznila nutnost systematického výzkumu české nářeční frazeologie, neboť takto získaný materiál by byl cenným základem dalšího konfrontačního studia nejen v rámci češtiny, ale i ostatních slovanských jazyků.[4]

Olga Suchánková se ve své práci snažila postihnout současný stav mluvy mladé generace v jihovýchodních částech Prahy.[5] Vycházela z předpokladu, že pražská mládež užívá ve svých běžně mluvených projevech obecné češtiny. Proto zaměřila pozornost na to, jakou měrou se zde realizují tři základní hláskoslovné jevy obecné češtiny: úžení é>í, diftongizace ý>ej [27]a výskyt protetického v. Získané výsledky pak porovnávala se situací ve spisovném jazyce. Protože mezi informátory bylo také mnoho „nepražských“ (původem svým, popř. rodičů), mohla autorka sledovat i asimilační a unifikační tendence v současném jazyce.

Příspěvek předložený Janem Horálkem je jednou z kapitol vědeckopopularizační publikace Dědictví řeči připravované nakladatelstvím Panorama. Autor věnoval pozornost především těm slovům a pojmům, které upoutávají svým kulturně historickým zabarvením, popř. těm, která jsou zajímavá svými obsahovými rozdíly mezi češtinou tehdejší a současnou. Cílem bylo ukázat nejen zákonitosti historického vývoje, ale na jazykovém materiálu též dokreslit obraz české středověké kultury a doložit souvislosti mezi vývojem jazyka a společnosti. Např. v oddíle o pojmenování loveckých psů svědčí původ a vývoj zanikajících nebo ustupujících pojmenování (slédník, vyžle, ohař) o tom, jakou roli v životě středověké společnosti hrál lov.

Práce Jany Švábové je částí připravované monografie Lexikální vrstvy ve staroslověnských parimejnících.[6] Je založena na textech tří nejstarších parimejníků (Grigoričův — konec 12. st., Zacharijův — 1271, Lobkovův — 1294—1320), které sloužily ke zpracování Slovníku jazyka staroslověnského. V příspěvku jsou zpracovány z hlediska jazykového (hláskosloví, morfologie), textověkritického i z hlediska překladové techniky (ve srovnání s řeckým zněním) některá dubletní čtení historických knih Starého zákona. Jazykový rozbor dokazuje nestejnorodost jednotlivých částí parimejníku.[7] Konečné výsledky ukáže zpracovávaná monografie.

Ivana Svobodová ve své studii sledovala vývoj souvětné stavby v publicistickém stylu let 1905—1984. Na základě excerpčního materiálu mohla ukázat tendence směřující k jasnosti a jednoznačnosti ve vyjadřování věcněobsahových vztahů v souvětí i změny ve vývoji jednotlivých spojovacích výrazů, zejména pak podřadicích, a to jak z hlediska kodifikace, tak z hlediska frekvence. Co se týče výskytu, došlo k velkým posunům především u spojek podřadicích příčinných (důvodových) a přípustkových.[8]

Jana Hoffmannová se zabývala typy konektorů a jejich podílem na organizaci textu.[9] Vymezení systému textových konektorů založila na základní vztahové sémantice těchto prostředků, jejich dále diferencované sémantice postojové a na jejich uplatnění při navazování textových jednotek (koherenční funkci). Podle proporčního zastoupení těchto významových a funkčních rysů rozlišila šest skupin konektorů (1. konektory vlastní, 2. implikativní, 3. kompoziční, 4. textové orientátory, 5. prostředky kontaktové, 6. metařečové komentáře) a ukázala, jak ve stupnici od 1. skupiny k 6. skupině [28]roste podíl pragmatických obsahů (postojových, kontaktových momentů) a snižuje se podíl vyjadřování logických významových vztahů.

Jiří Nekvapil se zabýval asymetrií mezi syntaktickými a elementárními textovými jednotkami, tj. případy, kdy se hranice mezi větou a výpovědí nekryje.[10] Jde o případy jako Petr četl celé odpoledne. Nějakou detektivku. nebo Poznal ji okamžitě. Třebaže se neviděli mnoho let. Autor stanovil tři omezení, která se při vzniku této asymetrie uplatňují: 1. syntaktický „přesah“ je tvořen větnými členy neobligatorními (omezení strukturní), 2. tyto členy jsou v postpozici (omezení lineární), 3. tyto členy jsou kontextově nezapojeny (omezení kontextové). Všechna tato omezení, která jsou zformulována v gramatických termínech, lze převést na jediné psycholingvistické tvrzení: podavatel textu plánuje relativně autonomní sdělení. Autorova studie dává podněty k dalšímu promýšlení problematiky větných členů obligatorních a fakultativních.

Světla Čmejrková se věnovala funkčnímu využití jazykové kategorie času ve výstavbě komunikátu.[11] Proměnlivost konceptu přítomného, minulého a budoucího stupně časového systému, s nímž mluvčí přistupuje k postižení nejrozmanitějších časových forem skutečnosti, interpretovala v souvislosti s postojem mluvčího k označované realitě, s jeho předmětným zaměřením, s typem jeho časové perspektivy. Zprostředkovanost, lomenost odrazu času perspektivou mluvčího demonstrovala na příkladu čtyř specifických řečových situací — reportážní, praktické, teoretické a vyprávěcí, jež jsou projevem odlišných přístupů mluvčího k času dějů, reflektujících se v časové sémantice textu.

Po každém vystoupení následovala bohatá diskuse (řízená dr. J. Kořenským, DrSc.), které se účastnili i ostatní pracovníci ústavu. Konference ukázala, stejně jako v minulých ročnících, pestrou paletu problémů, kterým se nastupující vědecká generace věnuje — i její připravenost tyto problémy řešit.


[1] Informaci o I. ročníku viz J. Hoffmannová, A. Polívková, Konference mladých jazykovědců, NŘ 63, 1980, s. 210—214, a informaci o II. ročníku A. Polívková, J. Nekvapil, Soutěž mladých jazykovědců, NŘ 66, 1983, s. 250—253.

[2] J. Dobrovský, Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, Praha 1809.

[3] Celý příspěvek viz toto číslo NŘ, s. 6—12.

[4] V úplnosti je příspěvek otištěn v tomto čísle NŘ, s. 1—5.

[5] Srov. O. Suchánková, Frekvence hlavních hláskoslovných jevů v mluvě mládeže z jihovýchodu Prahy, Jazykovědné aktuality XXI, 1984, s. 150—173.

[6] Parimejník je výběr starozákonních čtení pro liturgické účely.

[7] Srov. J. Švábová, Zur Problematik der Textvarianten im Altkirchenslawischen Parömienbuch, Byzantinoslavica 46, 1985, s. 94—105.

[8] Celý příspěvek srov. toto číslo NŘ, s. 13—25.

[9] Srov. J. Hoffmannová, Typen der Konnektoren und deren Anteil an der Organisierung des Textes, Linguistica X, Praha 1984, s. 101—140.

[10] Srov. J. Nekvapil, On the asymmetry between syntactic and elementary textual units, Linguistica X, Praha 1984, s. 163—205; týž, A note on obligatory and non-obligatory sentence elements from the viewpoint of text analysis, AUC — Linguistica Generalia IV, Praha (v tisku).

[11] Srov. S. Čmejrková, Chudožestvennyj tekst s točki zrenija kategorii vremeni, Čs. rusistika 30, 1985, s. 1—4.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 1, pp. 26-28

Previous Ivana Svobodová: Skladebné změny v publicistice let 1905—1984

Next Jan Petr: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny