Časopis Naše řeč
en cz

K výzkumu a popisu nářeční frazeologie

Jarmila Bachmannová

[Articles]

(pdf)

-

1.

Nářeční frazeologii, tj. souboru frazeologických jednotek, frazémů, nebyla dosud věnována v rámci nářeční lexikální zásoby žádoucí pozornost. Tuto situaci v posledních letech pozměnil vznik řady prací, jejichž cílem je vytvoření nauky o frazeologii, teorie frazeologie, především ovšem spisovné.[1]

Podnětem k urychlenému a prohloubenému výzkumu frazeologie se stalo i ustavení samostatné frazeologické komise při Mezinárodním komitétu slavistů, která se poprvé pracovně sešla za předsednictví J. Matešiće ve Varšavě v roce 1982 (naši stranu reprezentoval J. Petr) a organizačně během 9. mezinárodního sjezdu slavistů v Kyjevě roku 1983.

2.

Při výzkumu lexikální zásoby v Podkrkonoší[2] jsem shromáždila rozsáhlý soubor frazémů, z nichž mnohé lze hodnotit jako příznačné pro tamější prostředí. Na ně jsem se soustředila a pokusila se o jejich klasifikaci. Tato frazeologická spojení zasluhují pozornosti mj. i proto, že pocházejí z blízkosti vlastního Podkrkonoší, kraje tradičně pokládaného za domov rázovitých vypravěčů a lidových písmáků. Severní Železnobrodsko patří k poměrně odlehlé a již podhorské oblasti severovýchodních Čech, vyznačující se z hlediska jazykového relativně zachovalým svérázným dialektem okrajového pásu severovýchodočeské podoblasti. Závažná je též okolnost, že svého času představoval tento úsek nejsevernější výspu tradičního českého osídlení na pravém břehu řeky Kamenice a Jizery.

Za frazémy pokládám — shodně se současným odborným územ[3] — ta dvoučlenná a vícečlenná spojení, pro něž je typická ustálená kombinace prvků (tzv. diskrétní forma), reprodukovatelnost jednotky jako [2]celku a přímá neodvoditelnost významu daného spojení z významů jednotlivých jeho komponentů (slov nebo slovních tvarů).

I. Frazeologické jednotky se zpravidla liší svou specifickou strukturou od obdobných spojení nefrazeologických. Při jejich popisu se proto ukázala (obdobně jako v jiných pracích) nejvhodnější strukturní klasifikace podle slovních druhů — s dalším zřetelem k přirovnáním a větným celkům.[4] Na základě tohoto přístupu lze frazémy rozčlenit na a) nominální (jmenné), b) verbální (slovesné), c) přirovnávací a d) větné.

a) Nominální frazémy mají základové (klíčové) jméno, nejčastěji podstatné; jejich modely jsou např.:[5]

A + S — psi ucho ‚poloviční smyčka na tkaničce — s jedním vyvléknutým koncem‘
prep. + A + S — po Káčiňe svarbje ‚po všem‘
prep. + pron. + S — se ušim hejlem ‚se vším všudy, zvláště s veškerou nečistotou‘
S + S — látro sjeta ‚velká vzdálenost, dálka‘
negace + adv. + S — ne tak sjeta ‚ne tak mnoho‘.

b) Verbální frazémy se základovým (klíčovým) slovesem. Doložené modely jsou zde:

V + S — splíc kon3ert ‚zhatit plány‘, táhaď hoďini ‚potahovat nosem‘
V + A + S — lištovaď zhořeleckim vápnem ‚podpálit (chalupu)‘, miť nalitej klubák ‚být opilý‘
V + prep. + S — choďiť po vejcich ‚chodit na pomlázku‘, házeď za žebřinu ‚žvýkat tabák‘
V + pron. + prep. + S — srounať to (někomu) u kerku ‚přimět (někoho) k nápravě poklesku domluvou, popřípadě trestem‘
V + pron. + S — uďelať si smert ‚zavraždit se‘
V + adv. + prep. + S — sejiť šérádem ze sjeta ‚tragicky zemřít‘
V + adv. — bejť naproťiuku ‚odporovat, s něčím nebo s někým nesouhlasit‘, ležeť pádem ‚být nemocí upoután na lůžko‘.

Na hranici mezi frazémem a volným spojením slov stojí případy:

V + V (v inf.) — jiť pobejť ‚jít na návštěvu‘, bejť pobejť ‚být na návštěvě‘, vostaď dáť ‚zůstat dlužen‘.

c) Přirovnávací frazémy s komparačním jako/jak mají v plné podobě člen, k němuž se přirovnává, i člen, který se přirovnává:

[3]V + A + jako + S — bejť suchej jako škrabačka ‚být velmi hubený‘
V + A + jako + A + S — bejť pitomej jako boži vjedro ‚být hloupý‘.

Příslušné autosémantické adjektivum vyjadřující význam celého spojení se však v kontextu často vynechává, takže frazémy mají schéma:

V + jako + S — bejť jako říše ‚být tlustý‘
V + jako + A + S — bejť jako boži vjedro.

Další nepočetné typy této skupiny jsou tvořeny spojeními:

V + S + jako + S — miď břiško jako bubinek ‚být hodně najedený‘
V + jako + prep. + S — viďeť (do někoho) jako do sudu ‚prohlédnout něčí úmysly‘
V + jako + prep. + A + S — viďeť (do někoho) jako do sklenni kozi ‚prohlédnout něčí úmysly‘
V + jako + S + prep. + S — koukať jako kocor spod jarmari ‚mračit se, zle se dívat‘.

d) Větné frazémy mají formu věty jednoduché nebo souvětí; vedlejší věta může obsahovat také přirovnání:

neh hada pot kamenem! ‚nezasahuj do věcí, které se tě netýkají‘
neví, že je pez hovado ‚tvrdě spí‘, ďelá, jako bi bila s purku ‚vyvyšuje se nad ostatní‘.

Specifickým rysem většiny frazémů je jejich spojitelnost s jedním dalším členem nebo s mikrotřídou členů (tzv. monokolokabilita). Zatímco u volných spojení slov nejsou jednotlivé prvky z hlediska kombinačního omezeny, tj. mají otevřené paradigma členů, s nimiž se mohou slučovat, frazémy mají kombinační paradigma omezené, popř. uzavřené. Tak např. frazeologismus za kominem ‚beze svědků, mezi čtyřma očima‘ lze sdružovat pouze s repertoárem slov týkajících se smlouvy, dohody, půjčky, koupě, prodeje apod. Vzniknou tak potenciální verbální spojení jako smluviť/dojennať (něco) za kominem, vidlužiť si (něco) za kominem, koupiť (něco) za kominem apod.; nebo nominální spojení typu smlouva/dohoda/koupje/pújčka za kominem.

Některé komponenty frazémů se pojí jen s jedním dalším členem (v následujících příkladech jsou tyto monokolokabilní složky označeny proloženě), např. se ušim hejlem, jeňňim mentem ‚šmahem, napořád‘, prouřiť voči ‚vzbudit se‘, zauráťiť voči ‚zemřít‘. Tyto komponenty dnes jako samostatná slova mimo rámec frazému neexistují.

Ačkoli se frazémy vyznačují ustálenou formou, mohou mít i variantní podoby. Varianty frazému se týkají hláskových nebo tvarových obměn, ale také záměny jednoho z jeho komponentů, přičemž struktura i význam celého spojení se zachovává. (Někteří frazeologové pokládají poslední z uvedených případů již za frazeologická synonyma.) Jako varianty frazémů lze chápat spojení jako: dáť (chalupu) do kožichu/do [4]kabátu ‚omítnout stavení‘, na velki hodi/na velki bumni ‚na sváteční příležitosti‘, viďeť (do někoho) jako do sudu/jako do sklenni kozi.

V získaném materiálu se spíš jen výjimečně objevují frazeologická synonyma, jako hrábje má, ale podáuki né/je jako harančpikel ‚je lakomý‘.

II. Po sémantické stránce je možno tato spojení rozdělit na idiomy úplné nebo částečné.

a) Úplné idiomy mají celostní význam, který nelze odvodit z dnešního významu jejich komponentů, např.: miť nedovázanej pupek ‚být mluvka‘, mejť nohi (mrtvému) ‚po pohřbu zapíjet v hospodě památku zemřelého‘, zavázať si na sállo ‚po jídle si na chvíli zdřímnout‘.

b) U částečných idiomů je zřejmá souvislost mezi celostním významem idiomu a významem jednoho z jeho komponentů, např.: sraziť si dřímotu ‚chvíli si zdřímnout‘, jiť (někomu) ch krokach ‚sledovat někoho‘, jiť naprič ‚odejít od rodiny‘, tverdej jako křemeňice ‚velmi tvrdý‘.

Některé z idiomů jsou složeny z komponentů, jejichž spojení mohou zároveň fungovat i v doslovném (neidiomatickém) významu; v tomto případě se dá mluvit o určitém typu homonymie: přeskočiť tunu ‚zběžně se omýt ve vaně‘, jiť s kuželem ‚jít na návštěvu a vzít si s sebou drobnou ruční práci, většinou tzv. návlek‘.

Druhou skupinu sémanticky nápadnějších idiomů tvoří unikátní spojení prvků nemajících společný významový rys, např.: hladovi pole ‚málo úrodné pole‘, nesmerďeť korunou ‚být bez peněz‘, jiť s ťela ‚hubnout‘.

III. Z celé oblasti frazeologie se jako strukturně poněkud zvláštní vyčleňují frazémy přirovnávací. Po stránce formální je každé přirovnání rozděleno komparačním jako/jak na levou (někdy stručnější) a pravou (obsáhlejší) část; ta může být tvořena jedním i několika komponenty: smerďi jako doch ‚velmi páchne‘, choďi jako pod vodu spušťenej ‚je zaražený, zamlklý, bez nálady‘. Méně často má přirovnání větnou povahu (srov. výše I. c, d).

IV. O těsné vázanosti frazémů na místní prostředí svědčí skutečnost, že některé z komponentů (obvykle příměry) jsou čerpány z běžného života spjatého s hospodářstvím a ještě častěji se sférou tradiční sklářské výroby: ťeškej jako cep, tverdej jako rafika (tj. dutá skleněná tyčinka) ‚velmi tvrdý‘, dromnej jako šmelc (tj. malé skleněné korálky). V dalších z nich se mohou uplatňovat místní nebo pomístní jména: uš si taki hledá místo na Hnikouje jetelišťi (tj. na hřbitově, expresívně na[5]zývaném podle jména někdejšího majitele pozemku Hnyka) ‚brzy umře‘, starej jako Pelchou (tj. les za vsí) ‚velmi starý‘. (Běžnost takto tvořených regionálních frazémů potvrzuje např. významově totožné litomyšlské starši neš Proseč.) Někdy v těchto spojeních figurují i jména rázovitých místních občanů: vipravujou se jako Marci do Náplu (tj. Markovi, někdejší obchodníci se sklem) ‚zdlouhavě, jako chudý král do boje‘. U některých zprvu motivovaných komponentů je při současném pohledu jejich význam poněkud nebo úplně zastřen, jsou chápána jako značková: je jako žúra, je jako lišperák (Žůra a Lišperák byli místní žebráci) ‚je špinavý, neupravený, celkově zanedbaný‘ a podobně i je jako křapčice.[6]

Dalším charakteristickým rysem frazémů, chápaných a reprodukovaných vždy jako celek, je jejich značná archaičnost. Zachovávají se v nich nejen slova, která mimo rámec frazému mnohdy již neexistují, ale i příznačné místní jevy hláskové, slovotvorné aj. (srov. ve výše uvedených příkladech).

3.

Stručná klasifikace nářečních frazémů nastíněná v tomto příspěvku a vytčení jejich specifických rysů by mohly být podnětem vedoucím k podrobnému a intenzívnímu výzkumu této problematiky. K tomu je zapotřebí shromáždit dostatečně obsáhlý materiál — jeho získávání přímo v terénu je ovšem značně obtížné, neboť jde převážně o spojení výrazně expresívní. Systematický popis a klasifikace materiálu jsou předpokladem konfrontace jednotlivých nářečních oblastí navzájem i porovnání nářeční frazeologie s obdobnými spojeními spisovnými a obecně českými. Na základě konfrontace bude možno určit specifičnost daných regionů a postihnout jejich vzájemné souvislosti.

Další etapou takto orientovaných prací by ve shodě s koncepcí V. M. Mokijenka[7] bylo sestavení nářečních ideografických slovníků frazeologie, jež by sloužily jako materiálová základna k rozšířenému konfrontačnímu studiu v rámci slovanských jazyků.


[1] Současný stav bádání v naší i slovanské frazeologii (včetně některých ne zcela jednotných názorů na určité problémy tohoto lingvistického odvětví) podrobně rozebírá a hodnotí ve svém článku J. Filipec, Česká frazeologie, NŘ 67, 1984, s. 139—142. — První pokusy o zachycení české frazeologie až po známou sbírku Zaorálkovu charakterizuje F. Čermák v úvodu k prvnímu dílu Slovníku české frazeologie a idiomatiky, Praha 1983, s. 463.

[2] J. Bachmannová, Lexikální zásoba v obci Zásada na Železnobrodsku, Praha 1983, rukopis kandidátské disertační práce.

[3] Terminologie tohoto příspěvku je v podstatě převzata z práce F. Čermáka cit. v pozn. 4.

[4] Srov. F. Čermák, Idiomatika a frazeologie češtiny, skriptum FF UK, Praha 1982; W. Fleischer, Phraseologie der deutschen Gegenwartssprache, Leipzig 1982; V. M. Mokijenko, Slavjanskaja frazeologija, Moskva 1980; K. Ničeva, Bălgarskaja frazeologija, Sofija 1983; tak je též uspořádán Slovník české frazeologie a idiomatiky (srov. recenzi v NŘ 68, 1985, s. 249—253).

[5] Zkratky v uvedených modelech označují: A — atribut (přívlastek), S — substantivum (podst. jméno), V — verbum (sloveso), adv. — adverbium (příslovce), prep. — prepozice (předložka), pron. — pronomen (zájmeno), inf. — infinitiv.

[6] Ve všech uvedených nářečních frazémech je s ohledem na tiskárenské možnosti přepisován průvodní vokál u slabikotvorných likvid jako e, polosamohláskové v jako u a ch před znělou souhláskou jako h.

[7] Srov. V. M. Mokijenko, Problemy areal’nogo opisanija vostočnoslavjanskoj frazeologii, in: Sravnitel’no-tipologičeskije issledovanija slavjanskich jazykov i literatur, Leningrad 1983, s. 40n.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 1, pp. 1-5

Previous Libuše Olivová-Nezbedová: Apelativum cverklovna

Next Jitka Hladíková: Složená slova přejatá z němčiny a Jungmannův Slovník česko-německý

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1