Časopis Naše řeč
en cz

Jubilejní mezinárodní konference Varšavské univerzity a Univerzity Karlovy

Josef Štěpán

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Od roku 1962 se téměř pravidelně ve dvouletých intervalech scházejí slavisté univerzit v Praze a ve Varšavě[1] a jednají o aktuálních otázkách současného jazyka a literatury. Ve dnech 24.—27. 5. 1983 se uskutečnilo ve Varšavě už 10. vědecké setkání, které se v jazykovědné části soustředilo na slovanské jazyky obecně, na problematiku jazyka hromadných sdělovacích prostředků, na slovní druhy v češtině a polštině a na otázky lexikografické.

Na plenárním zasedání byly předneseny dva jazykovědné referáty, a to O. Schulzové a D. Buttlerové; jednání pak pokračovalo v lingvistické sekci, v níž bylo předneseno 12 referátů (z toho 9 ze strany polské, 3 ze strany československé).

Referát O. Schulzové byl věnován současné jazykové situaci v ČSSR a jejím některým zdrojům, zvláště vývoji češtiny a slovenštiny ve 20. století.

Inovační procesy v současné polštině a v sousedních slovanských jazycích zkoumala ve svém referátu D. Buttlerová. V oblasti slovní zásoby si všimla hlavně procesů internacionalizace, univerbizace a multiverbizace, na bohatém materiálu slovanských jazyků dokumentovala, že jsou v nich integrační jevy silnější než diferenciační.

Referát J. Štěpána se zabýval některými metodologickými otázkami současné jazykovědy, a to v souvislosti s odrazovou sémantikou. Rozlišení pojmů obsah a význam, uvědomění (zobecnění) a pojetí demonstroval na synchronním odrazu zvuků zvířat, prostoru, času a barev v jazyce, všímal si však nejen jevů lexikálních, ale i gramatických. Ukázal, že základní premisy odrazové sémantiky se uplatňují i při zkoumání vývoje jazyka.

Referát J. Puzyninové byl věnován jazykovému vyjadřování příkazů a hodnocení v tisku a byl vhodným východiskem pro sérii následujících referátů. Autorka klasifikovala bohatý materiál z tisku směrem od obsahu k formě, rozlišila pozitivní a negativní hodnocení, všimla si nejen lexikálního, ale i gramatického vyjadřování příkazů.

A. Macurová se zabývala společenskými funkcemi publicistiky, pouká[154]zala na význam psychologie a sociologie pro jazykovědu vůbec a pro jazykovou kulturu zvlášť. H. Satkiewiczová se věnovala vlivu tisku na současnou mluvenou polštinu. Vycházela z hodnocení experimentu, který provedla s vybranou skupinou studentů žurnalistiky, jimž předložila k posouzení 60 výrazů. Studenti hodnotili výrazy na ose hovorovost — neutrálnost — oficiálnost a autorka výsledky zpracovávala statisticky.

M. Jurkowski zkoumal jazyk rozhlasu ze semiotickho hlediska, všiml si nejen jazyka verbálního, ale i hudby, akustických efektů a neartikulované mluvy člověka (tzv. fonická gesta). E. Siatkowská se zabývala sémantickou funkcí publicistického dialogu na příkladu analýzy významů slova důstojnost.

Další skupina referátů byla věnována stále aktuální problematice slovních druhů.

Referát J. Petra zkoumal slovanská krátká adjektiva. Příčiny vzniku dlouhých tvarů v historii slovanských jazyků vidí v tom, že zatímco krátké tvary označovaly konkrétní jevy, dlouhé tvary byly schopny vyjádřit vyšší stupeň abstrakce.

O klasifikaci slovních druhů na základě konotačního kritéria se pokusil C. Piernikarski. Vyšel z textu, v němž rozlisuje: a) jednotky pojmenovací skládající se /1/ ze systému substantiv a adsubstantiv, /2/ ze systému verb (sloves) a adverbialií (Originální je to, že mezi adverbialia řadí nejen tradiční adverbia, ale i tzv. adverbia verbální, za něž považuje modální a fázová slovesa.); b) jednotky relační, totiž spojky, afixy, zájmena, intonace.

T. Piotrowská se na základě bohatého materiálu současné umělecké literatury zabývala změnami ve skloňování polských a českých substantiv mužského rodu. H. Orzechowská se věnovala morfologické a syntaktické problematice substantiv typu sluha ve vývoji slovanských jazyků.

Z. Saloni a M. Świdziński se podrobně věnovali gramatické informaci v jednojazyčném slovníku. Ukázali na jisté stereotypy v dosavadní lexikografii a na potřebu slovníků orientovaných gramaticky. J. Siatkowski zkoumal gramatickou informaci v dosud nepublikovaném Česko-polském slovníku. Vyšel z České mluvnice B. Havránka a Al. Jedličky a ukázal, jak je zpracována paradigmatika substantiv a sloves v uvedeném slovníku.

O významu a vědeckém přínosu 10. mezinárodní konference varšavské a pražské univerzity svědčí rozsáhlá diskuse (77 diskusních příspěvků v jazykovědné sekci), která se rozvinula ke všem referátům, a intenzívní zájem širšího okruhu polských jazykovědců. Polští kolegové pečlivě celou konferenci připravili. Příští konference se bude konat roku 1984 v Praze.


[1] Srov. J. Hrbáček — Al. Jedlička v NŘ 57, 1974, s. 256—258; J. Jančáková — O. Martincová v NŘ 59, 1976, s. 47—51; J. Štěpán v JA 17, 1980, s. 124—125.

Naše řeč, volume 67 (1984), issue 3, pp. 153-154

Previous Petr Mareš: Dvacátý sedmý běh Letní školy slovanských studií

Next Jan Petr: Mezinárodní — mezinárodový

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1