Časopis Naše řeč
en cz

O inovačních procesech a tendencích v současných spisovných jazycích slovanských

Josef Hrbáček, Alois Jedlička

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Při hodnocení velkých mezinárodních kongresů a konferencí se často poukazuje na to, že bohatší výsledky přinášejí někdy tematicky úže vymezená vědecká sympozia. Potvrdilo to i 6. společné vědecké setkání pracovníků Univerzity Karlovy a Varšavské univerzity konané v květnu ve Varšavě. Tematika se soustředila na otázky současných jazyků a literatur slovanských, v sekci jazykovědné pak se zvláštním zaměřením na inovační procesy a tendence v současné spisovné polštině a češtině (resp. slovenštině) v posledních 30 letech. Ukázalo se, že tato jazykovědná tematika — a na ni se v naší zprávě omezíme — vyvolaná a podporovaná i jubilejní příležitostí, je neobyčejně aktuální, vědecky dosud málo propracovaná, a proto vzbuzující zájem a vhodná právě také pro uplatnění hlediska konfrontačního. Konfrontační pohled umožní odhalit, jak se příbuznost jazyková, ale na druhé straně i specifická diference v historickém vývoji našich spisovných jazyků, stejně jako podobné sociální podmínky určující jazykový vývoj v socialistickém státě (rovněž ovšem s uplatněním specifických rysů) odrážejí v dnešním mnohostranném a složitém jazykovém dění probíhajícím v současných jazycích.

Na úvodní plenární zasedání byla zařazena přednáška K. Horálka o konvergentních inovacích ve slovanských jazycích. Autor se v ní zabýval některými význačnými vývojovými jevy ve slovanských jazycích; v morfologii, v syntaxi i ve slovníku znamenaly některé z nich sblížení slovanských jazyků, zejména jejich severní větve.

Další jednání pak probíhalo v samostatné lingvistické sekci; bylo předneseno osm referátů z polské strany a pět ze strany české. Všechny referáty vyvolaly bohatou a živou i vědecky plodnou diskusi (vystoupilo v ní padesát účastníků).

Obecnými otázkami ilustrovanými na faktech ze současné spisovné češtiny (a zčásti i slovenštiny) se zabýval v referátu nazvaném Inovační procesy a tendence v současných spisovných jazycích Al. Jedlička. Ukázal na rozdíly v chápání pojmu inovace (a to i z hlediska rozlišení úzu a normy) a podtrhl význam studia inovačních prvků ve vztahu k tradičním prvkům jazykovým. Věnoval pozornost působení faktorů sociálních a komunikativních na vznik a šíření inovací a z tohoto hlediska si všiml některých inovačních tendencí a jejich projevů v současné spisovné češtině. Některé inovační prvky jsou zde podmíněny působením jazyka běžně mluveného na jazyk spisovný. Dále se zmínil o postojích, které zaujímají k inovacím kodifikátoři a kodifi[257]kace. Na závěr vyzval k spolupráci při studiu inovací v současných jazycích, k vypracování teoretické základny a k pravidelné výměně zkušeností. — P. Zwoliński (Varšava) se zabýval některými stejně tvořenými typy slov v obou jazycích, které však mají často různý rozsah a různý význam. — Varšavský bohemista A. Sieczkowski podal v bohatě materiálově dokumentovaném referátu srovnávací výklad morfologických inovací v současné češtině, polštině a slovenštině. — Slavista J. Petr přednesl výtah z obšírnější práce, v níž podrobně probírá vztah klasiků marxismu k otázkám jazyka i jejich poměr k slovanským jazykům, zvláště také k polštině.

V dalším průběhu jednání probral V. Křístek na českém materiálu společenské podmínky vzniku a šíření jazykových inovací. Základem jazykového vývoje je dialektický rozpor mezi změnami a tendencí k stabilitě. Přes určité výkyvy ve vývoji (autor osvětloval zejména českou situaci po r. 1918 a po r. 1948) je vývoj plynulý, určité nerovnoměrnosti lze zaregistrovat především v oblasti odborného vyjadřování. V hierarchii funkčních stylů má odborný styl místo nejvyšší, ukazuje to i expanze prvků odborného vyjadřování do ostatních komunikativních oblastí. Vývojové tendence v odborném jazyce vidí referent v sjednocování, výrazovém oproštění, ale přitom i v probíhající funkční diferenciaci a v internacionalizaci. — A. Mirowicz (Varšava) podrobil analýze ruský materiál osobních a neosobních konstrukcí větných z hlediska vyjadřování logického podmětu v nich. — H. Orzechowská zkoumala sloveso znáti — poznati z hlediska vidového v různých slovanských jazycích, a to převážně ve vývojovém aspektu. — E. Siatkowská podrobila důkladné slovotvorné a sémantické analýze pojmenování tvořená v polštině příponou -owiec. Srovnávala jejich zastoupení a ekvivalenty v různých slovanských jazycích, ale zvlášt zevrubně konfrontovala polštinu s češtinou a ukázala na velké množství a sémantickou rozrůzněnost formací tvořených touto příponou v polštině.

Velmi cenný byl referát H. Kurkowské o sémantických kalcích v současné spisovné polštině. Autorka dokumentovala své výklady na bohatém materiále vzatém zvláště ze současné publicistiky. Ukázalo se, že by bylo vhodné podrobit tento jev konfrontačnímu rozboru i v jiných současných jazycích. — Velký zájem vzbudily referáty o zkratkách, tedy o jazykovém prostředku, jehož rozšíření je charakteristické pro současné spisovné jazyky. Z české strany promluvil o zkratkách v jazyce J. Hrbáček. Zabýval se příčinami velkého rozvoje a rozšíření zkratek v současných jazycích, jejich hodnocením z komunikativního hlediska i speciální slovotvornou problematikou zkratek z hlediska strukturního. — Z polské strany přednesla referát o zkratkách J. Puzynina. Zabývala se strukturními slovotvornými typy zkratek a zdůraznila zásadní rozdíl mezi zkracováním slov v textu a jazykovými zkratkami. V diskusi bylo správně konstatováno, že lingvistika věnovala problematice zkratek dosud nedostatečnou pozornost.

[258]Na programu posledního dne jednání byl referát o slovotvorných inovacích v polštině 20. století, který přednesla H. Satkiewiczová (Varšava), a o lexikálních inovacích z hlediska konfrontačního popisu jazyka. (O. Martincová). H. Satkiewiczová snesla bohatý materiál slovotvorný, na němž ukázala slovotvorné inovace v polštině a poukázala na rozvoj některých slovotvorných typů, O. Martincová se v teoreticky pojatém výkladu zabývala nejprve obecně otázkou inovací v jazyce a otázkou typů inovací z hlediska jednoho jazyka i z hlediska konfrontace jazyků a v druhé části pak podrobila analýze přístavkový typ analytického pojmenování (brigádník-ekonom apod.).

Jednání jazykovědné složky konference, jehož se zúčastnili přední čeští a polští lingvisté, probíhalo za intenzívního a trvalého zájmu širší obce polských jazykovědců. Bylo proto možno v závěrečném hodnocení, které z české strany přednesl prorektor Karlovy univerzity V. Rzounek, vyzvednout význam zasedání, jeho vědecký přínos, jeho závažnost pro příklad těsné spolupráce při řešení závažné aktuální problematiky. Bylo rozhodnuto, že referáty přednesené na jednáních budou publikovány ve zvláštním sborníku, který vydá Varšavská univerzita, a dále, že se bude v projednávání problematiky pokračovat i na příštím setkání v Praze.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 5, s. 256-258

Předchozí J-T: Chvála jazyka (Na okraj XVIII. Šrámkovy Sobotky)

Následující Jiří Damborský: Slovenská lexikológia II