Brejlit

Emanuel Michálek

[Short articles]

(pdf)

-

Dnes znamená brejlit podle Slovníku spisovného jazyka českého ‚dívat se brýlemi‘, v přeneseném smyslu ‚hledět pozorně, zkoumavě, pátravě‘ nebo ‚dívat se krátkozrace‘, popř. ‚dívat se upřeně‘. Celé sloveso se hodnotí jako expresívně zabarvené. Jeho původ hledá V. Machek ve slovese bouliti a předpokládá přiklonění ke slovu brejle.[1] Ale stará čeština ukazuje, že sloveso brýleti a výrazy s ním souvisící jsou doloženy dříve než slova bouliti a brýle, která se v staré češtině před r. 1500 nevyskytují. Tak např. ve sbírce pojednání z oboru ženského a dětského lékařství z 2. pol. 15. stol. čteme radu, jak odpomoci dětskému šilhání: „Pakli brýlé vočima neb šilhá nalevo, tehdy obrátiti dietě napravo a též světlo stavěti napravo, ať by sobě oči napravilo“ LékŽen 83b. Význam stč. slovesa brýleti tedy byl v podstatě stejný jako u slovesa šilhati ‚šilhat, mžikat‘, známého již také v jazyce starém. Obdobně tomu bylo rovněž u odvozeného přídavného jména brýlavý („obliquus scilicet strabo šilhavý, brýlavý“ Vodňanského Lactifer N la), popř. brlavý („qui duos habet obtuitus brlavý“ ‚kdo má dvojí pohled‘. Obdobný základ má rovněž prvá část stč. přídavného jména brlooký ‚mhouřící oko‘ n. ‚šilhavý‘, srov. „brlooký luscus“ SlovNom 66b, „mhurán (brlook) pobočně hledí“ Komenského Janua 283. Synonymy byla stč. přídavná jména rozoký a mhúravý (KlarClos 308). Zmíněná slova se základem brýl-, brl- lze spojovat se jménem drahého kamene beryl, stč. též byryl a bryl. Berylem staří nazývali také průhledný horský křišťál (prof. Šmilauer). Typy brlavý, brlooký jsou obdobou stč. brla místo berla, vršík místo veršík ap. Berylu se v starých dobách užívalo při čtení jako pozdějších brýlí (srov. „per berillum duplicem … legere“,[2] „berillus augen glass“[3]) i jako zrcadla („berillus … speculum“).[4] Beryl se dával pro svůj lesk do monstrancí a relikviářů, a když byly poznány jeho optické vlastnosti, brousily se z berylu čočky brýlí.[5] Také slovo brýle souvisí se jménem nerostu beryl, bryl.[6] Optické vlastnosti berylu byly našim předkům dobře známy, jak vyplývá např. z výkladu Jakoubka ze Stříbra: „Základové města Jeruzaléma ozdobují se … kamenem, kterýž slove beryllus … Ten … rodí se v zemi Indické a lidé indičští činie jej šestihranatý, aby se viece leskl … A blesk jeho podobný jest vodě čisté tekoucie. Když paprslek slunečný udeří do vody, pěkně stkie se voda. Tak nápodobně má se ten kámen“ Výklad na Apokalypsu Jakoubka ze Stříbra 401a. Právě tyto optické vlastnosti [270](průhlednost, oslňující lesk) mohly být onomaziologickým základem výše uvedených stč. výrazů vyjadřujících přivírání oka před leskem, hledění stranou ap. Novočeské významy ‚hledět pozorně, upřeně n. krátkozrace‘ jsou patrně důsledkem kontaminace se slovy bouliti, brejle ap. Při používám berylu se jím různě otáčelo, tím jeho lesk působil výrazněji, vybroušeny do hran byly drahokamy pohyblivé jako kostka. Srov. např. charakteristiku v Komenského Bráně jazyků: „Mezi drahým kamením nejdražší jest karbunkl, … diamant, též rubín, smaragd, jaspis etc., kteříž hranatí jsouc, mekcí se“ Janua 89. Mektati se je sloveso pohybové, jak je vidět třeba z Komenského Labyrintu (9, 9): „Je toto cosi neposedavého, rtuť vždycky se mektati chtíci.“[7] S pohybovým slovesem souvisí i název broušeného diamantu brilant, briliant. To je sice z francouzského briller ‚skvít se, zářit‘, ale fr. briller mělo v 16. stol. stejně jako jeho italské východisko brillare také význam pohybový a má pravděpodobně týž slovní základ jako jméno beryl.[8] Obdobnou souvislost vykazují česká slovesa třpytit se, jež je obměnou pohybového třepetat se, míhat se ‚rychle se pohybovat sem a tam‘ i ‚třaslavě, kmitavě svítit, mrkat, přivírat a rychle zas otvírat oči, mžikat‘ i ‚blikat‘ (o světle), stč. blesknúti ‚vydat blesk‘ i ‚kmitnout‘. Do souvislosti se stč. brýleti patří patrně i sloveso brouliti, známé z češtiny střední, srov. „dítě broulí (boulí) očima“ Rosa (podle Jungmannova Slovníku). I toto brouliti souvisí se jménem berylu, totiž s jeho podobou berulus, doloženou v latině (Diefenbachův Glosář 72). Je-li náš výklad správný, pak jím lze vysvětlit i poměr mezi našimi slovy brýleti, brlavý ap. a románským brillare, který byl dosud etymologicky nejasný.[9]

---

[1] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968, s. 66.

[2] Du Cange, Glossarium mediae infimae latinitatis 1, s. 638.

[3] Diefenbachovo Glossarium Novum s. 51.

[4] Diefenbachův Glosář s. 72.

[5] F. Kluge, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, Berlín—Lipsko 1934, s. 77; Ottův slovník naučný 4. s. 628.

[6] J. Holub — F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, s. 78. Mezi beryl, bryl a stč. brýleti, popř. novočes. brejlit předpokládáme obdobný vztah jako třeba mezi stč. žal a želeti / želiti, up a úpěti / úpiti střhn. wal ‚bojiště‘ a stč. váleti ‚válčit‘ apod.

[7] J. A. Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, vyd. Vl. Šmilauer, Praha 1958, s. 36 a s. 170.

[8] Dauzat — Dubois — Mitterand, Nouveau dictionnaire étymoloque et historique Paris 1969, s. 110. Někdy se pro brillare ve významu pohybovém předpokládá východisko onomatopoické, srov. O. Bloch, Dictionnaire étymologique de la langue française, Paris 1932, s. 101, Dizionario Sandron della lingua italiana, Firence 1976, s. 267. Italský slovník přiřazuje však význam ‚explodovat, vyletět do vzduchu‘ k brillare ‚zářit‘, které spojuje s berylem. Blochův slovník v 5. vydání spojuje s berylem všechny významy slovesa brillare (Paris 1968, s. 89).

[9] Jak uvádí např. V. Machek, Etymologický slovník s. 67.

Naše řeč, volume 63 (1980), issue 5, pp. 269-270

Previous Miloslav Sedláček: Jak nazývat obyvatele Bretaně?

Next Hana Prouzová: Výchova o něčem, zasáhnout k něčemu?