Časopis Naše řeč
en cz

Vzpomínka na Kvida Hoduru

Alois Jedlička

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Dne 2. února 1979 uplynulo sto let od narození Kvida Hodury, prvního profesora českého jazyka na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, zřízené v r. 1946, a v l. 1929—1939 ředitele kanceláře Slovníku jazyka českého v letech meziválečných prvního kolektivního pracoviště bohemistického. Kv. Hodura se významně podílel na pokrokovém vývoji české jazykovědné bohemistiky po celou dobu své odborné činnosti, a ta byla mnohostranná: začal svou dráhu jako dialektolog, největší část jeho života byla vyplněna činností lexikografickou, vyústila v práce stylistické a všechny bohaté zkušenosti se uplatnily i v činnosti editorské. Těsnými kontakty byl Kv. Hodura spjat s Naší řečí; byl členem její redakční rady od r. 1933 do r. 1948 a pravidelným a horlivým přispěvatelem (od r. 1925 až do sklonku života, do r. 1959). Je příznačné, že poslední obsáhlý Hodurův příspěvek v Naší řeči byl věnován dějinám Příručního slovníku jazyka českého, na jehož přípravě a vydávání se významně podílel a o němž dovedl říci mnoho zajímavého.

Kvido Hodura představuje osobitý typ vědce a učitele i kulturní osobnosti. Má živý vztah k minulosti a ke kulturním tradicím, ale je plně spjat i s živou a dynamickou přítomností. Citlivě a pohotově reaguje na nové pokrokové názory a poznatky a sám také svými bystrými postřehy a plodnými podněty často předznamenává budoucí vývoj. Pro Hodurovo učitelství, které bylo vždy vyzvedáno a které zůstává živé ve vzpomínkách žáků, je charakteristické, že vyrůstá za dlouholetého působení na středních školách a plně se rozvíjí na vysokých školách speciálně připravujících učitele. Odtud také pramenil Hodurův zájem o vyučování mateřskému jazyku. Přivítal nové průkopné učebnice pro střední školy vzniklé v 1. 1933—1936 za vedení B. Havránka a v jubilejním sborníku (Otakar Chlup, Praha 1955) zhodnotil názory pedagoga O. Chlupa na vyučování mateřskému jazyku. Pro Hoduru bylo příznačné spojování teorie s praxí; dosvědčuje to jeho činnost i v oblasti péče o dobrou jazykovou úroveň projevů a textů. Uvědomoval si společenské dorozumívací potřeby současné a vzhledem k nim také postupně jazykové projevy hodnotil. Proto také plně přitakal funkčnímu pojetí jazyka, odmítal starší brusičství a pokusil se vysledovat dynamiku vědeckého vývoje V. Ertla v názorech na otázky jazykové správnosti a jeho předchůdcovství ve vztahu k nové teorii spisovného jazyka v české lingvistice v třicátých letech (Naše řeč 33, 1949, 47n.).

Až se budou psát dějiny české jazykovědy (nebo dějiny české kultury), budou Hodurova svědectví o významných osobnostech, o jejich názorech i činech pramenem nad jiné významným. Ve svých vzpomínkách na J. Ge[50]bauera, které vzbudily živý ohlas (NŘ 27, 1943), ve vzpomínkovém hodnocení V. Ertla, v podrobném a zasvěceném zhodnocení činnosti Fr. Ryšánka (NŘ 40, 1957, 121n.) dovedl uvést mnoho významných faktů a odhalit mnohé souvislosti z dobového dění; v mnohém dokreslil i činnost B. Havránka ve vztahu k Příručnímu slovníku (Studie a práce lingvistické I, 1954, s. 40). Zvlášť cenné jsou Hodurovy vzpomínkové stati o Zd. Nejedlém i dílčí charakteristiky jeho činnosti publikované ve všech jubilejních sbornících (tak psal Hodura o Nejedlém jako o českém a slovanském filologovi, o jeho vztahu k Jiráskovi), průkopná je zejména Hodurova podrobná charakteristika jazyka a slohu Zd. Nejedlého, (Naše řeč 36, 1953, 1n.). O hlubokém a trvalém přátelství obou osobností podává svědectví i Zd. Nejedlý v deníkových záznamech Moje práce (1973, 30n.).

Hodurovo pedagogické i vědecké působení získávalo mu oblibu a úctu vrstevníků, spolupracovníků a žáků. Výrazem toho jsou i tři sborníky prací, které byly Hodurovi připsány u příležitosti jeho životních výročí. V r. 1949 pozdravili v Hodurovi předchůdce rozhlasového Jazykového koutku autoři relací shrnutých v souboru Jazykový koutek Čs. rozhlasu (První výběr). V r. 1954, v době oživeného zájmu o otázky stylu, věnovali spolupracovníci a žáci Kv. Hodurovi svazček statí K jazyku a slohu našich klasiků. V r. 1959 bylo výrazem úcty a vděčnosti ze strany Vysoké školy pedagogické vydání sborníku Studie o jazyce a literatuře národního obrození.

Hodurova vědecká, kulturní a lidská osobnost, stranící neodklonně pokroku, přinesla vklad do rozvoje vědy o českém jazyce, položila — spolu s dalšími spolupracovníky — základy nové orientaci ve výchově učitelů mateřského jazyka a přispívala k formování profilu těchto činitelů.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 1, pp. 49-50

Previous Redakce: Šedesátiny českého terminologa

Next Hana Prouzová: Nasvědčovat na co, obejít se s čím?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1