Časopis Naše řeč
en cz

Jak je to s chmelem ve spisovné češtině?

Miroslav Roudný

[Short articles]

(pdf)

-

Ve všech slovanských jazycích má slovo chmel měkké skloňování a dá se předpokládat, že i ve staré společné slovanštině se skloňovalo měkce. Dalo by s tedy očekávat, že i v češtině se bude toto slovo skloňovat podle vzoru „stroj“: chmel, bez chmele, ke chmeli, na chmeli, s chmelem; v množném čísle pak ušlechtilé chmele, o ušlechtilých chmelích, s ušlechtilými chmeli. Skutečnost je však jiná. Zpravidla skloňujeme toto jméno takto: chmel, bez chmele nebo chmelu (v odborných statích vesměs bez chmele), ke chmelu, na chmelu, s chmelem. Skutečnost se tedy trochu odlišuje i od Pravidel českého pravopisu, která připouštějí v šestém pádě jednotného čísla tvar chmeli, přestože v současném živém jazyce jistě nikdo neřekne ani nenapíše, že děti jsou na chmeli, tj. na česání chmele.

Množné číslo je dosti vzácné, ale v odborných statích se často objevuje spojení ušlechtilé chmele, hrubé chmele. V šestém a sedmém pádě množného čísla mohou být koncovky tvrdého i měkkého skloňování: o hrubých chmelích i chmelech, s ušlechtilými chmeli i chmely: tyto tvary se totiž vyskytují velmi zřídka, a proto se zatím neustalují.

Podstatné jméno chmel je tedy možno podle Slovníku spisovného jazyka českého i podle školního vydání Pravidel českého pravopisu skloňovat jak podle měkkého vzoru „stroj“, tak i podle tvrdého vzoru „hrad“. Ale podle převažujícího způsobu vyjadřování v odborných statích lze doporučit tyto tvary: 1. a 4. pád jedn. chmel, 2. chmele, 3. chmelu, 6. na chmelu, 7. chmelem; 1. a 4. pád (popř. též 5.) množ. chmele, 2. chmelů, 3. chmelům, 6. o chmelech i chmelích, 7. s chmely i chmeli. V 2. pádě jedn. ovšem nelze odmítat ani tvar chmelu, zvláště v neodborném vyjadřování. Pátý pád jednotného čísla by se mohl objevit pouze v obrazném oslovení, např. v básnickém opěvování oblíbeného nápoje, z chmele vyráběného, jako je tomu v písni Ó, chmelíčku, chmeli! Jiný případ použití tohoto [224]pádu není znám. Tvar chmele! je jistě též možný, ale není doložen.

Přídavné jméno ze základového slova chmel se tvoří především příponou -ový a vyjadřuje velmi široký vztah ke chmelu. Někdy je součástí i odborných názvů biologických, např. ve spojení mšice chmelová, dřepčík chmelový. Najdeme ho však i v souvislostech neodborných, jako chmelová vůně, chmelový list, chmelová brigáda, chmelová tyčka, chmelový mok (pivo). Od základu chmel je však odvozeno příponou -ný též adjektivum chmelný. Nevyskytuje se tak často jako chmelový, ale význam má stejný. Uplatňuje se např. ve spojeních chmelná vůně, chmelná hlávka, chmelný list, chmelná tyčka, chmelný mok. Zajímavé je, že spojení chmelná brigáda by znělo nezvykle, protože nověji vzniklá spojení užívají pokud možno adjektiv na -ový. V úsloví je hubený jako chmelová tyčka by se adjektiva chmelný nedalo použít, protože spojení chmelová tyčka je zde frazeologicky ustáleno. Velmi zřídka se objevuje přídavné jméno chmelní, utvořené příponou -ní. Význam má stejný jako chmelový nebo chmelný, ale v poslední době už ve spisovném vyjadřování mizí.

Přídavné jméno chmelařský vyjadřuje vztah jak ke slovu chmelař, tak i ke chmelařství. Vyskytuje se např. ve spojeních chmelařské družstvo, chmelařský statek, kraj, chmelařské zařízení nebo nářadí, chmelařské časopisy, chmelařská literatura, škola.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 4, pp. 223-224

Previous Vlasta Červená: Sporožiro, sporožirový

Next Redakce: Naše řeč a významná politická výročí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1