Sporožiro, sporožirový

Vlasta Červená

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se často objevují v denním tisku i na plakátech slova sporožiro a sporožirový účet, která propagují způsob bezhotovostního placení šeky, krytými vklady jednotlivců ve spořitelně. Ze sporožirového účtu je možno nakupovat ve vybraných obchodech nebo platit různé finanční závazky.

Název sporožiro je hybridní složenina, jejíž první část tvoří alternující podoba základu spoř/spor (spoř-it, ú-spor-a, ú-spor-ný), druhou část substantivum žiro. Složenina je nezvykle tvořená mechanickým sepětím, není jasné, z jakého syntaktického vztahu vznikla. Je možno považovat ji za složeninu slučovací ze slov spoření a žiro(vé placení). Slovo žiro (italsky giro, německy Giro, slovensky žiro) je běžně užívaný peněžnický termín, který je italského původu a znamená ‚převod cenného papíru‘. Přesněji definoval tento termín Slovník spisovného jazyka českého jako převod cenného papíru, zejména směnky, písemným prohlášením na jeho rubu. Slovo žiro v tomto významu je známo již ve starší literatuře, a to v psané podobě giro, jak ukazují některé doklady, např. z díla J. Arbesa Moderní upíři.

Sledujeme-li historii složeniny sporožiro, nacházíme první doklad v lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český z r. 1941. Slova bylo užito v souvislosti se zavedením bezhotovostního platebního styku na území tehdejšího protektorátu a Německa. Jde zřejmě o kalk z německého Spargiro. Doklady z let čtyřicátých, např. Zpravodaj z r. 1942, přinášejí i synonymní dvojslovné pojmenování spořitelní žiro. Naše řeč roč. 25 z r. 1941 na str. 127 doporučovala pouze podobu spo[223]řitelní žiro s poukazem na to, že se v praxi bude mluvit jen o žiru. Z téže doby jsou v archívu zachyceny i doklady pro příslušné vztahové adjektivum sporožirový, např. ve spojení sporožirová platenka, sporožirový styk. Na základě tohoto materiálu zařadil Příruční slovník jazyka českého do svého repertoáru hesla sporožiro, sporožirový a spořitelní žiro. V dalších letech není výskyt složeniny ani dvojslovného pojmenování zaznamenán.

Teprve v nedávné době, kdy se rozšířilo pravidelné spoření určité částky srážkou ze mzdy na zvláštní účet, byl zaveden i jednoslovný název sporožiro s významem ‚bezhotovostní spoření a placení pro jednotlivce‘. Dnešní název zdůrazňuje spíše účel sledovaný českou a slovenskou spořitelnou — pravidelné a pohodlné spoření. Odborníci jej nepovažují za peněžnický termín, ale za běžně užívaný a propagovaný název, rozšířený na území ČSSR. Slovo sporožiro a jeho odvozenina — adjektivum sporožirový [účet] se tak vžilo, že je dnes již těžké zamítat je pouze proto, že je to slovo kalkové a nezvykle utvořené. Zařadilo se do českého paradigmatu, skloňuje se podle vzoru „město“.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 4, pp. 222-223

Previous Hana Prouzová: Odjehlit

Next Miroslav Roudný: Jak je to s chmelem ve spisovné češtině?