Sporožíro

Š.

[Drobnosti]

(pdf)

-

je nový způsob provádění platů převodem s jednoho spořitelního účtu na druhý bez zasílání hotových peněz. Věc sama je jistě velmi výhodná a pohodlná, ale slovo, kterým byla označena, je nedobré. Nedobré z týchž příčin, pro které říkáme „spořitelna“ a ne „sporokasa“, „spořitelní knížka“ a ne „sporoknížka“, „úsporný plamen“, ne „sporoplamen“ a pro který pokládáme za nesprávné slovo „sporokrb“. Můžete se o nich dočísti v „Hovorech o českém jazyku“ na str. 112.

Případ „spořitelní knížky“ nám ukazuje, jak je třeba říkat: spořitelní žiro. Je to sice delší, ale to je závada spíše jen zdánlivá. V praxi se totiž bude mluvit jen o žiru, žirovém lístku, žirovém oddělení atd., tak jako se v spořitelním životě říká běžně jen „knížka“, ne vždy plně „spořitelní knížka“; vždyť okolnosti samy ukazují, o jakou knížku a o jaké žiro jde.

Připomínáme při tom, že se v češtině píše a bude psáti žiro (dříve giro) s krátkým i.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 4, s. 127

Předchozí Josef Beneš: Jižní Čechy či — Jihočesko?

Následující —il.: Zřetelem k čemu