Časopis Naše řeč
en cz

K diskusi o zkratkách

Jaroslav Bartošek

[Articles]

(pdf)

-

Redakce Naší řeči vyzvala jazykovědnou veřejnost k diskusi o zkratkách a značkách. Využila k tomu příspěvku odborníka na elektrotechnické názvosloví B. Pohnerta, který upozornil na některé nejasnosti v jejich užívání, zejména z pravopisného hlediska.[1]

Avšak nejen technikům není jasné, jak správně zkratek užívat. I v publicistice se setkáváme se značnou neurčitostí a pestrostí v této oblasti. V našem příspěvku chceme ukázat na stav a tendence v užívání iniciálových zkratek při volbě mezi zkratkovým a nezkráceným pojmenováním, při výslovnosti iniciálových zkratek, v jejich gramatických kategoriích a v závěru si všimneme také některých nezkratkových pojmenování, která se v jazyce chovají podobně jako zkratky.

1. Volba mezi zkratkovým a nezkráceným pojmenováním je záležitostí úzu a zčásti i stylu. Zkratky ve většině případů fungují jako prostředek prostorové a časové ekonomie, tzn. nahrazují víceslovná popisnější pojmenování při těch příležitostech, kdy je třeba šetřit místem (např. v novinách, v odborných a administrativních textech) a časem mluvčího nebo posluchače (v rozhlase, v televizi, na poradách aj.).[2]

V psaných projevech jsou zkratky všeobecně častější. Je pravděpodobné, že zrakovému vnímání jsou přijatelnější než sluchovému. Bylo by možno pokládat je za jeden z prostředků psaného jazyka, které „slouží spíše intelektuálním než emocionálním a jiným potřebám.“[3] I v psaném jazyce však by měly být zkratky vymezeny pro užití v administrativních textech, v odborném stylu (hlavně teoretickém) a ve všedních žánrech publicistického stylu. Nevhodné je užívat zkratek [26]např. v pozdravných nebo oslavných textech, na slavnostních pozvánkách nebo v reprezentativních textech politického a společenského charakteru.

V delších projevech bývá zkratek více, protože v úvodu je možno seznámit s nimi čtenáře v nezkrácené podobě. V novinových rubrikách, které mají stálé a poměrně informované čtenáře (např. sportovní stránky novin), užívá se zkratek více než v jiných.

V mluvených stylových oblastech je užívání zkrácených pojmenování příznakovější. Např. v Československém rozhlase žije stará tradice, která stanoví, že hlasatelé a redaktoři se mají zkratkám vždy vyhýbat: neříkat nikdy NDR, ZVIL, SSSR, VŽKG apod., ale vždy užívat podob nezkrácených. Je to dobrá tradice a nelze než doporučit ji pro převážnou většinu spisovných projevů veřejného typu.[4]

V porovnání s jazykem psaným má se mluvený jazyk omezovat v užívání zkratek zejména ve slavnostních projevech. Užití nezkrácené (tj. delší, popisnější) podoby signalizuje větší vážnost a úctu ke sdělovanému obsahu. Zkratky tento příznak nemají, naopak jsou projevem všedního, mechanizovaného, opakovaného užívání. Také informace určené pro široký okruh publika (např. veřejné projevy, rozhlasové a televizní zprávy) mají mít nezkrácená pojmenování. Důvodem je zde potřeba největší možné srozumitelnosti a přístupnosti pro všechny posluchače, zejména za podmínek jednostranné vazby a šumů, které vznikají v komunikačních kanálech hromadných zvukových sdělovacích prostředků.

Některé zkratky se také obtížně vyslovují a znějí nelibozvučně. Obtížně se vyslovují ty, jejichž iniciály se opakují nebo jsou artikulačně blízké (MFF, KKRK); nesnadná je pečlivá výslovnost zkratek se zachováním rázu mezi jejich iniciálami (SFRJ, SSSR). Mikrofon umístěný blíže k ústům přenáší při vyslovování explozív i nelibozvučné údery zvukového proudu na membránu; také přemíra sykavek není pro jejich vysokou intenzitu vhodná k akustickému přenášení. V psaném jazyce se tyto nepříznivé okolnosti neprojevují.

Bylo by nicméně přehnané, kdyby se zvukové sdělovací prostředky vyhýbaly všem zkratkám a všude. Tak např. v souhrnném zpravodajství o výsledcích sportovních soutěží na závěr pořadů S mikrofonem [27]za sportem nebo Branky-body-vteřiny je namístě užívat zkrácených názvů tělovýchovných jednot a závodů, např. ZKL, NHKG, VŠ, TJ. Většině posluchačů jsou totiž známy z předchozích reportážních záběrů a pro svou hutnost a koncentrovanost vyhovují požadavkům časové ekonomie a přehlednosti vysílání. V přímých rozhlasových reportážích jsou zkratky výjimečné. Renomovaní reportéři, jako byl J. Laufer a v současné době jsou např. S. Sigmund, K. Malina a F. Macák, zkratek téměř neužívají.

Vyjádřování pomocí zkratek nepůsobí příznakově v mluveném odborném stylu a v profesionálním slangu, kde jsou zkratky většině posluchačů srozumitelné, známé a jasné.

Při volbě mezi zkratkovým a nezkráceným pojmenováním měli by veřejní mluvčí, hlavně profesionálové v hromadných sdělovacích prostředcích, respektovat tyto skutečnosti:

a) srozumitelnost zkratek, tzn. neužívat takových, které nejsou všeobecně známy předpokládaným adresátům projevu; pro porozumění zkratkám je výhodné užít jich nejdříve v nezkrácené podobě, popř. upozornit přitom na podobu zkratkovou nebo ji objasnit jiným vhodným způsobem;

b) stylovou rovinu, tzn. při slavnostních příležitostech neužívat zkratek téměř vůbec, v odborném vyjadřování se zkratkám nevyhýbat za předpokladu, že jsou srozumitelné;

c) libozvučnost, tzn. neužívat těch zkratek, které se při iniciálovém vyslovování (při hláskování) artikulují obtížně nebo znějí nelibě pro množství sykavek, explozív nebo hlásek stejného typu;

d) délku, tzn. neužívat zkratek obsahujících více než čtyři iniciály: SSVKP, KV ČSTV, TJ VCHZ. Čím je zkratka delší, tím méně je srozumitelná, obtížněji se hláskuje a nesnadno se zařazuje do textu a do lexikálního systému.[5]

2. Pravidla výslovnosti zkratek stanovil u nás nejpodrobněji M. Romportl.[6] V mluvené publicistice se také vcelku dodržují.

Pozornosti a další péče lingvistů vyžaduje užívání českých a nečeských názvů písmen při vyslovování iniciálových zkratek cizího původu. Tak na jedné straně je běžné vyslovovat cizí zkratky s užitím čes[28]kých názvů písmen: NHL = En-Há-El (National Hockey League), WHA = Vé-Há-Á (World Hockey Association), podobně i NAC, BAC, AC, AS aj.; vžívají a rozšiřují se však také podoby obsahující názvy písmen z původních jazyků. Např. v oblasti motorismu jsou časté anglické podoby výslovnosti značek strojů: AJS = Ej-Dží-Es, BMC (Cooper) = Bí-Em-Sí, MG = Em-Dží. Název německého klubu EV (Füssen) se čte v rozhlase i v televizi jako É-Fau. Stejná je i praxe u zkratkových názvů tiskových a rozhlasových agentur: UPI = Jů-Pí-Aj, BBC = Bí-Bí-Sí, NBC = En-Bí-Sí. Společensky by se pravděpodobně diskvalifikoval, kdo by názvy amerických zpravodajských agentur CIC a FBI vyslovoval jinak než Sí-Aj-Sí, Ef-Bí-Aj.

V systému české výslovnostní kodifikace (i vzhledem k převažující praxi) je třeba užívání nečeských názvů písmen při vyslovování cizích inicálových zkratek hodnotit jako příznakové, podobně jako je tomu např. s užíváním nečeských hlásek v cizích vlastních jménech, jsou-li užita v českém jazykovém kontextu; např. zadopatrové r ve francouzském slově Charles nebo nehrčivé anglické r ve slově Mary. Taková praxe je namístě v českém textu tehdy, jde-li o citátové užití s úmyslem promluvu aktualizovat, ale neměla by se stát praxí jedinou ani převažující.

3. Nejzajímavějším jazykovým rysem iniciálových zkratek v publicistice je jejich tvarová neurčitost ve větě. Nejčastěji narážíme na potíže při vyjadřování mluvnické shody sloves, přídavných jmen a zájmen, se kterými zkratky tvoří větné dvojice: Fotbalisté košických VSS po neúspěšném úvodu prvního kola v Ostravě byli rozhodnuti rehabilitovat se. (Práce 12. 3. 1973) — Zvítězily SMŽ Olomouc, další jsou Moravičany. (Práce 26. 2. 1973) — V tabulce vede Baník Ostrava bez prohry s 12 body před VTŽ Chomutov, který má jednu porážku. (Práce 12. 3. 1973) — Ve finálové skupině Poháru vítězů národních pohárů žen v Lyonu zvítězila CSKA Moskva nad CSKA Sofia 3:0. (Práce 19. 3. 1973) — Soupeřem VŽKG v neděli je ZVVZ Milevsko. (Práce 8. 3. 1973) — První uklidnění nastalo, když bylo známo, že VŽKG vedou v Milevsku 3:1. (Práce 12. 3. 1973).

Z žurnalistické praxe Československého rozhlasu v Praze máme zaznamenány nejrůznější varianty gramatického čísla, rodu a životnosti zkratek, jak je poznáváme ze slovesných tvarů ve větných dvojicích. Z důvodů uváděných autory — rozhlasovými redaktory — známe i jejich motivy:

[29]— ZKL vyhrál (rozhodlo souhláskové zakončení — motiv systému);

ZKL vyhrála (působení skrytého motivu „tělovýchovná jednota“);

ZKL vyhráli (motiv — hokejisté);

ZKL vyhrály (vliv nezkrácené podoby — Závody na kuličková ložiska);

ZKL vyhrálo (motiv — družstvo).

Přísudkové sloveso se někdy shoduje nikoliv se zkratkou, ale s vyjádřeným nebo i nevyjádřeným místním jménem: ZKL (Brno) vyhrálo, AC Nitra vyhrála, TJ Gottwaldov vyhrál.[7]

U „neprůhledných“ zkratek, tzn. u těch, jejichž plné, nezkrácené znění není autorovi známo, uplatňuje se tendence shody podle zakončení zkratky, tedy podle gramatického systému: CSKA vyhrála (i když jde o Ústřední armádní sportovní klub), ZVVZ se kvalifikoval (plné označení však zní Závody na výrobu vzduchotechnického zařízení), ČKD vyhrálo apod. Tuto tendenci můžeme v hovorovém stylu pozorovat i u těch zkratek, jejichž plné znění je každému jistě známo: ČSR vyhrál.

Snaha o jazykovou správnost vede žurnalisty někdy k tomu, že před iniciálové zkratky kladou obecné určující substantivum: družstvo ZKL vyhrálo, tým ZKL vyhrál, hokejisté ZKL vyhráli. Tato praxe nemusí být pokládána za nouzovou; naopak je v souladu s požadavkem přesnosti. Nevyhrál totiž podnik, ale oddíl ledního hokeje tělovýchovné jednoty při podniku ZKL. Nevýhodou je ovšem zdlouhavost takového označování.

Jako spisovná se pociťuje taková mluvnická kategorie zkratky, jakou má nezkrácené pojmenování: ZKL (Závody na kuličková ložiska) vyhrály KPS (Královopolská strojírna) statečně bojovala VTZ (Válcovny trub a železa) se probojovaly — CHZ (Chemické závody) Litvínov remizovaly MFF (matematicko-fyzikální fakulta) překvapivě porazila favorita VAAZ (Vojenská akademie A. Zápotockého) prohrála ve finále NHKG (Nová huť K. Gottwalda) se nedostavila.

Těchto tvarů užívají žurnalisté, kteří znají nezkrácenou podobu pojmenování. Důkazem je, že např. v ostravské mutaci Československého sportu nechybují z tohoto hlediska ve zkratkových názvech klubů ze své oblasti (VŽKG, NHKG, TZ), v brněnské zase správně užívají zkratek místních klubů ZKL, KPS, VAAZ, ačkoliv v názvech z jiných oblastí chybují obě redakce stejně.

[30]Potíž je v tom, že plný význam pojmenování není vždy autorovi znám. U zkratek předních podniků, klubů a institucí, zvláště vyskytují-li se v hromadných sdělovacích prostředcích často (např. pravidelně se objevují označení klubů, které hrají národní nebo celostátní a mezinárodní soutěže), je namístě požadovat od žurnalistů, aby si potřebnou informaci opatřili. Tento požadavek nelze však uplatnit u zkratkových označení cizích klubů, např. MAI Moskva, EHC Olsen, NAC Broda, BC Pula, MTK Budapešť, AS Roma, DHFK Lipsko apod. V takových případech je vhodné užívat ve spisovných projevech určujících substantiv typu družstvo, hráči, tým, klub apod.

4. Podobné potíže a podobný úzus zjišťujeme u gramatické shody s cizími jmény jako Derby County, Leeds United, Stoke City, Petropolis, Schalke 04 apod. Tak např. podstatné jméno Schalke (název soupeře pražské Sparty v mezinárodní pohárové soutěži 1973) fungovalo v našich novinách nejdříve v mužském rodě, ale vlivem úzu televizních a rozhlasových komentátorů přešlo ke střednímu rodu (Schalke prohrál prohrálo).[8]

Velmi pestrý je žurnalistický úzus v tvarové shodě s označením pražské tělovýchovné jednoty Bohemians.[9]

Ukazuje se, že zkratky se mluvnicky chovají ve větném kontextu podobně jako některá cizí vlastní jména. Do stejné skupiny můžeme přiřadit i citátové výrazy typu fair play, raison d’être aj., neboť jejich gramatické kategorie jsou motivovány týmiž činiteli.[10] Vyplývá z toho poznání, že různorodé části periferních složek slovní zásoby podléhají v češtině společným, i když nikoliv jednotným jazykovým normám.


[1] B. Pohnert, Ke zkratkám a značkám v technické literatuře, NŘ 56, 1973, s. 134n.

[2] Srov. např. J. Hrbáček, Zkratky a lexikální systém, Slavica Pragensia X, 1968, s. 275; týž, Zkratky a tvoření slov, NŘ 55, 1972, s. 124n.; podobně i Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, s. 173n.

[3] J. Vachek, K probleme pismennogo jazyka, Pražskij lingvističeskij kružok, Moskva 1967, s. 530.

[4] Srov. např. V. Bozděch, O jazyce rozhlasového vysílání, UK Praha, fakulta soc. věd a publicistiky 1972, s. 9—11 i s další literaturou. Doporučení neužívat zkratek ve spisovných projevech uvádí M. Helcl v článku Zkratková slova, NŘ 33, 1949, s. 167.

[5] Srov. J. Hrbáček, Zkratky a lexikální systém, … s. 276n.; M. Romportl, Výslovnost zkratkových slov, NŘ 35, 1951—1952, s. 46n.

[6] Výslovnost zkratkových slov, … s. 45—50.

[7] O jazykové závadnosti tohoto spojení srov. Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, s. 175.

[8] O rodové příslušnosti slova Petropolis srov. NŘ 56, 1973, s. 217.

[9] Srov. o tom můj článek Bohemians jako jazykový rébus, Novinář 1973, č. 10, s. 24.

[10] Srov. o tom J. Hrbáček, Rodová platnost citátových substantivních výrazů, NŘ 54, 1971, s. 57n.

Naše řeč, volume 58 (1975), issue 1, pp. 25-30

Previous Emanuel Michálek: Podněty Jana Milíče a Řehoře Krajčího k rozvoji spisovné češtiny

Next Josef Filipec, Jaroslav Kuchař: Životní jubileum Miloše Helcla

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1