Časopis Naše řeč
en cz

Stopadesáté výročí narození Martina Hattaly

Alois Jedlička

[Articles]

(pdf)

-

Je dobrou tradicí oslavných akcí spojených s jubilei významných osobností kulturního a vědeckého života, že se při nich znovu hlouběji seznamujeme s činností a dílem těchto osobností a že s novým poznáním a v novém kontextu usilujeme i o nové hodnocení jednotlivých složek jejich díla, popř. o revizi hodnocení, které je s jejich dílem dosud spjato. Je tomu tak i v případě Martina Hattaly, profesora slovanské filologie na Karlově universitě v letech 1854—1891, jehož významné výročí si spolu se slovenskou kulturní veřejností připomíná i česká obec lingvistická.

Dobrou příležitost k novému pohledu na život, činnost i dílo M. Hattaly s přihlížením ke složce obecně lingvistické, slovakistické i bohemistické poskytla konference, kterou v loňském roce u příležitosti oslav šestisteho výročí rodného Hattalova města Trstené na Oravě a zároveň stého výročí založení místního gymnasia uspořádal v Hattalově rodišti Jazykovedný ústav Ľ. Štúra ve spolupráci s místními organizátory. (Materiál z konference vyšel ve sb. Martin Hattala (1821—1903) péčí J. Ružičky.) Na konferenci promluvil ředitel Jazykovedného ústavu J. Ružička o místě M. Hattaly ve vývoji slovenské jazykovědy i o jeho významu pro slovenský jazyk, E. Jóna, který už při dřívějších jubilejních příležitostech se ukázal jako zasvěcený znalec a zkoumatel Hattalových životních osudů, znovu podrobně probral a osvětlil Hattalův život, Š. Ondruš vyzdvihl některé kladné rysy Hattalovy činnosti jako slavisty a indoevropeisty. V dalších referátech pak byly osvětleny dílčí otázky Hattalova díla a nastíněna i charakteristika Hattalova stylu. Z české strany promluvil na konferenci Al. Jedlička a ukázal na živý odkaz díla M. Hattaly. Pod nánosem dobově i osobně podmíněných stanovisk zaujmou nás dnes některé stránky Hattalova jazykovědného díla, které neztratily svou aktuálnost nebo jejichž aktuálnost se aktivizovala.

Je tomu tak především ve zpracování syntaxe, v pojetí a hodnocení [274]syntaktických jevů; můžeme konstatovat, že jsme dnes v mnoha směrech překvapeni „moderností“ Hattalova zpracování skladby i postupem a formou výkladů. Proto se právě na tuto oblast soustředí i jubilejní stať B. Skalického. Význam Hattalova zpracování české a slovenské skladby v dobovém kontextu není nijak oslaben poukazy na to, jak Hattala přejímá a zpracovává podněty ze soudobých prací německých. Dobová ostrá kritika z české strany (K. J. Erben a Franta Šumavský), jejíž stín ulpěl zčásti i na pozdějších soudech, nedotýkala se nikterak vlastního přínosu a vědecké hodnoty Hattalovy skladby: soustředila se především na výběr dokladového materiálu a na formu výkladu i na Hattalův jazyk a styl. Ale právě i v tom, že Hattala přihlíží ve své skladbě k jazyku soudobých autorů a že syntaktické jevy dokládá z jazyka např. B. Němcové, Fr. Palackého, V. B. Nebeského, V. Vinařického, Fr. Sušila, vidíme dnes naopak klad jeho postoje k otázkám soudobé kultury českého jazyka. Do hodnocení jazykových prostředků českých proniká u Hattaly přirozeně i jeho vlastní jazykové povědomí slovenské. V některých případech mu pomáhá správně interpretovat a hodnotit syntaktické jevy, jindy vede k zaujetí stanoviska, které nelze přijmout jako oprávněné. Srovnávání se slovenštinou se však uplatňuje často a podnětně, takže lze mluvit vlastně o prvních počátcích konfrontačního postupu při studiu obou našich jazyků.

Velmi málo pozornosti bylo zatím věnováno didaktickému zaměření a didaktické složce Hattalových mluvnic, třebaže už někteří Hattalovi současníci připomínali jeho zásluhy o vzdělávání v mateřském jazyce a jeho didaktické schopnosti. I dnes si při četbě Hattalových mluvnic často ověříme, že Hattala otázky vyučování mateřskému jazyku promýšlel, že zaměření školské určovalo mnohdy řešení problémů, formu výkladu i přístup k látce. Zvlášť je třeba vyzvednout obecné pojetí vyučování mateřskému jazyku, které Hattala ve shodě s dobovými názory přijímal a ve své skladbě aplikoval. Vyučování mateřskému jazyku se zásadně a podstatně liší od vyučování jazykům cizím, je vsak v těsném vztahu k němu. Cílem vyučování mateřskému jazyku je vést k uvědomělému poznání jazyka; vyučování mluvnici má zároveň úlohu obecné gramatiky, a je proto nezbytným základem, na němž staví vyučování jazykům cizím. A jako aktuální zní í dnes Hattalou obměněná myšlenka J. Á. Komenského: „Žádnému jazyku neučiti jedině z mluvnice než a zvláště z písem spisovatelů hodných“.

Hattalovo dílo a konání nebylo bez chyb, ale stála za ním osobnost [275]bojovná, podnětná a opravdová. Stojí proto za to, abychom si i dnes připomněli ty stránky jeho díla, které zůstávají živé a mají co říci našemu dnešku.

Naše řeč, volume 54 (1971), issue 5, pp. 273-275

Previous Alena Polívková: Radíme a kritizujeme

Next Bohumil Skalický: Martin Hattala a vývoj českého mluvnictví

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1