Časopis Naše řeč
en cz

O jazyce novin

Zd. Hrušková

[Short articles]

(pdf)

-

Tentokrát se náš příspěvek do rubriky o jazykové stránce našich novin a časopisů poněkud odlišuje od příspěvků obvyklých. Vyšli jsme totiž ze srovnání několika časopisů s různým zaměřením, vydávaných však touž institucí — Ústřední radou odborů. Srovnali jsme časopis Odborář s časopisy Práce a mzda, Bezpečnost a hygiena práce a Kulturní práce. Pozornost jsme věnovali hlavně jazykové stránce časopisu Odborář a musíme konstatovat, že právě ty nebo ony nedostatky jinde běžné se zde nevyskytují buď vůbec, nebo v malé míře. Poněvadž Odborář je „časopis pro funkcionáře ROH“, poskytující často přímé poučení a směrnice členům závodních výborů a jejich komisí, záleží nejen na bohatosti a mnohostrannosti jeho obsahu, ale i na tom, jakým jazykem je psán. Vždyť právě takováto publicistická literatura působí velmi silně na jazyk čtenářů, ba často přímo vytváří onen stále kritizovaný „funkcionářský“ styl. Funkci časopisu Odborář je proto třeba mít na zřeteli i při rozboru jeho jazykové stránky.

Již z určení a úkolů časopisu Odborář vyplývá různorodost jednotlivých příspěvků. S tím pak úzce souvisí i jejich stylistické ztvárnění, volba výrazů ap. Uplatňuje se i osobnost autora. Tak zde nacházíme např. různá usnesení orgánů ÚRO, výzvy ÚV KSČ a ÚRO [258]k pracujícím, programová prohlášení v souvislosti s XII. sjezdem KSČ — vždy jako úvodní články — vedle až beletristicky zpracovaných záběrů z jednotlivých pracovišť, odborné články pojednávající např. o otázkách národního pojištění vedle dotazů čtenářů a odpovědí na ně. Vcelku můžeme říci, že ve všech příspěvcích se jeví stylistická pečlivost, že celkový ráz nepůsobí dojmem stylistické jednotvárnosti, ba u jednotlivých příspěvků oceňujeme svěžest podání. Tak např. vyprávění novátora Vodárka o zavádění novátorských metod je uvedeno jako přímá řeč v 1. osobě a nevyhýbá se spojením hovorovým, až slangovým a značně kontrastuje se suchopárností, s jakou se často setkáváme v tisku: „Snad každý novátor vám může uvést ze své zkušenosti desítky příhod. V některém závodě se zadrhla výroba — a teď: Novátore, pomoz! Najednou by nás odvezli do závodu třeba kosmickou lodí a pak během několika dní, často doslova přes noc, je novátorská metoda zavedena.“

Do časopisu Odborář přispívají autoři z různých pracovních oborů, členové závodních výborů z nejrůznějších podniků, píší sem zemědělci o své problematice, lékaři přispívají do rubriky „Národní pojištění“. V těchto příspěvcích hrozí nebezpečí, že jejich jazyk bude příliš odborný, že do něho proniknou názvy úzce odborné, popř. výrazy slangové. Prohlédli jsme s tímto zřetelem několik čísel letošního ročníku a můžeme říci, že se redakci vcelku daří usměrnit styl přispěvatelů a výlučně odborným názvům nebo odbornické hantýrce se vyhnout. Vyskytnou se však i případy, kdy odborný název do článku pronikne, a není-li vysvětlen, zůstane nezasvěcenému čtenáři nejasný. Tak je tomu v citovaném již článku o novátoru Vodárkovi. Hovoří se tu o „nejznámější pracovní metodě — protlačování za studena“. Účelem článku není seznámit čtenáře s touto metodou, nýbrž objasnit obecné problémy novátorství, a proto není vhodné užít hned v prvních řádcích příspěvku výlučně odborného spojení.

V článcích o ochraně zdraví při práci se objevuje odborný výraz úrazovost. Termíny tohoto typu — např. nehodovost, poruchovost, návštěvnost, nemocnost atd. — náležejí do skupiny odborných názvů souhrnných s významem ‚poměrný počet nehod, poruch‘ atd. Jsou to termíny potřebné např. ve statistice, mají své oprávnění i jinde v odborné literatuře. Při jejich užívání je nutno znát jejich význam a podle toho jich užívat. Ve sledovaných číslech časopisu Odborář se termíny úraz a úrazovost rozlišují správně. Čteme např.: nastal trvalý obrat ve snižování úrazovosti, úrazovost ve 3. čtvrtletí vzrostla, rozebrali stav bezpečnosti a úrazovosti při práci, ale snižování počtu a závažnosti úrazů na našem pracovišti, elektrické vedení bývá příčinou úrazů apod.

[259]Z publikovaných textů ovšem zcela nezmizely ustálené formulky, klišé — tak často kritizované v psaných i mluvených projevech; často jde o slova nebo spojení po jazykové stránce správná a po stylistické stránce v určitých případech vhodná, ale užívá-li se jich mechanicky, stanou se klišém. Toho rázu je např. časté užívání sloves orientovat na (na nápravu nedostatků jsme orientovali i okresní výbor, budeme moci lépe orientovat okresní výbory na nejdůležitější problémy), podstatných jmen otázka, cesta, boj, proces (otázka boje proti alkoholismu; jen zvolna se budou rozšiřovat nové cesty v práci lidí, cesta k vyřešení opětného sjednocení německého lidu; kulturu práce chápeme jako proces rozšiřování mechanizace, automatizace atd.), nevhodné je označovat velikost, velkou míru stále jen přídavným jménem široký (za široké účasti pracujících, široký rozvoj soutěžení, široká kontrola plnění závazků).

Ke kladům jazykové stránky Odboráře patří umírněnější vyjadřování jmenné a snaha nahrazovat složené pasívum pasívem zvratným. I zde se objevuje způsob odchylný, avšak ve srovnání s ostatními odborářskými časopisy mnohem řidčeji. Tak např. by bylo lépe užít infinitivu ve větě: dali si konkrétní závazky na zvýšení ekonomických znalostí (lépe … závazky zvýšit ekonomické znalosti); předložkové spojení bez požadavku na … ve větě: plánované úkoly splníme bez požadavku na nové pracovní síly by bylo lépe rozvést do samostatné věty: aniž budeme žádat o nové pracovní síly; právě tak řetěz genitivů ve větě: s výchovným střediskem vnitřního obchodu jsme projednali možnost účasti zaměstnanců závodních jídelen v kursech je lépe rozvést ve větu: projednali jsme, aby se zaměstnanci závodních jídelen mohli zúčastnit kursů.

Závažným nedostatkem je důsledné užívání nesprávné podoby složeného přídavného jména ve spojení masová výrobní práce. Tohoto termínu, v odborářské mluvě tak běžného, se soustavně užívá v podobě výrobně masová práce. To však odporuje významu tohoto spojení. Základem celého vyjádření je výrobní práce. Poněvadž chceme říci, že jde o výrobní práci organizovanou hromadně, masou lidí, musíme připojit další přívlastek, který by označil, že jde o práci masovou. A tuto novou vlastnost vyjádříme opět přídavným jménem. Vznikne tedy spojení masová výrobní práce, tzn. že přívlastek je rozvit dalším přídavným jménem. Rozvíjení přívlastku příslovcem (jako je masově) se uplatňuje jen tam, kde základní přívlastkové přídavné jméno je slovesného původu (např. ručně tkaný koberec) nebo ve složených přídavných jménech odvozených od sousloví, např. od populární věda máme přídavné jméno populárně vědní ap.

Na užívání správných předložkových vazeb autoři někdy dost pečlivě nedbají. Než totiž zvolíme předložkovou vazbu jako pro[260]středek pro to, co chceme vyjádřit, musíme uvážit, zda je to způsob vyjádření nejvhodnější, zda by nebylo výstižnější užít jiného vyjadřovacího prostředku. Tak např. čteme spojení: akce za skončení války v Alžírsku, za svobodné a nezávislé Alžírsko; akce na podporu boje národů proti kolonialismu a za národní nezávislost; získali pracující pro soutěž za úsporu paliv a energie; rozvineme soutěžení za snižování pracnosti ap. Tyto příklady — za četné další — ukazují jednak tendenci k užívání předložkových vazeb v přívlastku neshodném, jednak oblibu předložky za, která se stává univerzální a hrozí vytlačit předložkové vazby ostatní. Šíří se z výzev typu boj za mír, za vyhlazení kolonialismu apod., v nichž jde o to, aby byly co nejstručnější, nejkratší. Tomuto jevu bude ovšem potřebí věnovat ještě pozornost.

Zcela nesprávné je užívat předložky za ve spojení se jmény soutěž, soutěžení. Předmět usilování u jména soutěž vyjadřuje předložka o. Měli jsme tedy správně číst: získali pracující pro soutěž o úsporu paliv a energie, rozvineme soutěžení o snižování pracnosti, jak čteme v obdobných spojeních na četných jiných místech časopisu Odborář.

Spřežení vazeb se objevilo ve větě: mnohde půjde o přezkoumání stanovisek a názorů na tyto otázky místo správného … o přezkoumání stanovisek k těmto otázkám a názorů na ně. Výšin z vazby je v souvětí: O tom, jak jsme splnili plán a závazky …, seznamujeme všechny pracovníky (místo S tím, jak … nebo O tom, jak …, informujeme …).

V oblasti lexikální musíme kritizovat hybridní složeniny fotosoutěž, fotokroužek (místo správ. fotografická soutěž, fotografický kroužek) a normohodina (místo normovaná hodina).[1]

Nesprávně bylo ponecháno nezvratné zájmeno přivlastňovací ve větách: všechny naše (místo své) závazky jsme zpřesnili; jsme přesvědčeni, že tyto naše (místo své) závazky splníme. Chybná je podoba svojí v 7. p. ženského rodu místo svou. Chybné je i kolísání ve skloňování jména původem maďarského Keményi. Toto jméno náleží k typu jmen zakončených na -i (jako Verdi, Petőfi), řadíme je sem podle jeho výslovnosti. Koncové -i se čte v maďarštině vždy jako [i], nikoli jako [j]. Tedy jméno Keményi se čte trojslabičně [keméňi]. Proto toto jméno skloňujeme ve 2. p. Keményiho, ve 3. p. Keményimu atd. Skloňování podle vzoru „pán“ nebo „muž“ je nesprávné.

Pokud jde o pravopisnou stránku časopisu Odborář, užívá se důsledně nových podob slov, zvláště přejatých.

V psaní velkých písmen se objevilo kolísání ve spojení brigáda, dílna, provoz nebo závod XII. sjezdu KSČ a v titulech vzorný závod [261]a průkopník socialistické práce. Ve všech těchto případech — stejně jako ve spojeních obdobných: soutěžení o titul dílna nebo provoz socialistické práce ap. — se píše vždy písmeno malé.[2]

Při psaní rozdělovacích znamének je třeba pečlivě dbát hlavně na psaní čárek (běžné příklady jistě není třeba uvádět); připomeneme jen jeden, méně známý: čárkou oddělujeme bližší vysvětlení zákona označeného číslem: seznámili jsme se s novým zákonem č. 65/61 Sb. (,) o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Celkové zhodnocení časopisu Odborář po jazykové stránce je tedy příznivé. Proto jen namátkou jsme nahlédli do ostatních časopisů vydávaných Ústřední radou odborů — očekávali jsme stejně dobrou úroveň —, avšak zjistili jsme překvapující rozdíl.

Měsíčník Práce a mzda se ovšem liší od Odboráře svým zaměřením: je vyhrazen pro teoretické a praktické otázky týkající se mezd a normování práce, a proto se také odlišuje i celkovým stylem. Autory článků jsou většinou teoretičtí pracovníci z oboru normování práce, a to se obráží i ve stylizaci jejich příspěvků. Na první pohled je nápadné množství odborných spojení a obratů, jak je známe z různých vyhlášek a nařízení; naprosto zde chybí — a ani by nebylo na místě — jakékoli jazykové „oživení“. Příliš časté jsou zde však šablonovité formulace jako v řadě případů, v široké nebo nejširší míře, v otázce boje za …, časté užívání sloves provádět, bojovat za něco, mobilizovat k něčemu, prohlubovat něco ap.; četná jsou velmi dlouhá souvětí, a zvláště pasívní konstrukce i jmenný způsob vyjadřování. Jeden příklad za mnohé: Proto při sestavování TKK mělo být uvažováno, jakým způsobem bude prováděno školení dělníků na úroveň požadovanou jednotlivými charakteristikami povolání. … u původního návrhu TKK lesního hospodářství bylo navrhováno povolání „signalizátor při leteckém poplachu“. Na takovéto povolání by pak bylo opravdu těžké provádět školení.

I namátková probírka ukázala některé závažné nedostatky v jazykové správnosti (např. se užívá slovesa jedná se místo spr. jde o něco, chybná je shoda ve spojení školení, které jsou prováděna), vedlejší věty nejsou oddělovány čárkou [to znamená, že pokud (spr. jestliže) tuto kvalifikaci nemá (,) nelze mluvit …].

Ještě nepříjemnějším překvapením bylo však pročtení některých příspěvků v časopisech Bezpečnost a hygiena práce a hlavně Kulturní práce. K nesprávnostem, o kterých jsme mluvili výše, přistupuje v obou časopisech ještě často neobratná stylizace, nesrozumitelná formulace a pronikání [262]nespisovných prvků. Tak např. v časopise Bezpečnost a hygiena práce z května 1962 v článku „Více péče bezpečnosti a ochraně zdraví v zemědělství“ čteme věty: Byly zjištěny vážné závady v zavádění a dodržování bezpečnostních opatření ze strany vedení stanic a ve špatném stavu a někde jsou naprosto nevyhovující sociální zařízení. Na STS hospodářské orgány i ZV ROH nedělají rozbory úrazovosti a jejich příčiny, což by je muselo vést k poznání, že většina úrazů vzniká hlavně vinou nepořádku a nedostatečnou hygienou. Ani kontext nepřispěje k pochopení smyslu těchto útvarů se zcela nesprávnou myšlenkovou i větnou stavbou. Úvodní věta článku „Pracovní úrazy ve světle sociálního zabezpečení zaměstnanců“ ukazuje přímo bezradnost při stylizaci věty: Jak nadpis článku ukazuje, zabýváme se tu stinnou stránkou každodenních jevů, kdy nastala již škodlivá událost: zranění, úraz a nemoc při práci, s nimiž se naše společnost vyrovnává.

Nejzávažnější je, že se tyto nedostatky objevují ve značné míře i v časopise pro masovou kulturní práci. V čísle 4 z dubna 1962, které jsme namátkou prolistovali, čteme hned v prvním odstavci zcela nesrozumitelnou větu, s chybami nejen stylistickými, ale i gramatickými: Pozornost celého aktivu … měla by se … soustředit do jediného úsilí: Rozvinout do největší šíře agitaci a propagaci pro uzavírání závazků k XII. sjezdu strany, na jejich propagaci a popularizaci, na kontrolu výsledků úsilí nejlepších dělníků a pracovníků, kteří se do tohoto všenárodního hnutí zapojili a zapojují.

Alespoň ve stručnosti musíme upozornit na jeden závažný nedostatek, jehož se redakce dopustila v rubrice „Beseda nad magnetofonem“ (už sám název rubriky vzbuzuje jazykové pochybnosti). Neupravila totiž po stránce jazykové mluvené příspěvky besedujících pro písemné podání. Mluvenou podobu zvláště nepřipraveného projevu nelze převádět do tisku doslova, beze změn, bez zřetele ke změněné situaci (čtenář je ve zcela jiném postavení, než byl diskutující v kolektivu). Takový projev musí být jazykově upraven. I když zůstane většinou zachována slovníková stránka, musí být věty upraveny podle mluvnických pravidel a zásad o větné stylizaci, jinak celý projev působí roztříštěně, neuměle, nepřesvědčivě, a nikoli přirozeně, jak se často autoři takových článků domnívají. Na ukázku jen dva příklady: Tělovýchovnou komisi máme tříčlennou a budeme ji asi rozšiřovat, protože dále rozvíjíme v našem závodě tělovýchovu. Náš národní podnik je roztříštěn, ale právě proto se nám dobře hodí různé sportovní soutěže a hry. Chtěl bych doplnit některé věci. Skutečný počet členů komise je u nás dvanáct, ne jak jsem zprvu hovořil, že dvacet šest, poněvadž ostatních čtrnáct lidí tvoří tzv. subkomise …

[263]Takovýto stav jazykové stránky odborářských časopisů jistě není žádoucí. Bylo by dobře, kdyby redakce všech těchto časopisů dbaly na úpravu textů, které dostanou od autorů, i na pečlivou korekturu.


[1] Srov. Naše řeč 35, 1951―2, s. 129; 44, 1961, s. 126.

[2] Srov. Naše řeč 44, 1961, s. 181n.

Naše řeč, volume 45 (1962), issue 7-8, pp. 257-263

Previous Alois Jedlička, František Váhala: Konference o spisovné slovenštině a jazykové kultuře

Next František Váhala: C Sc, Dr Sc, či ScC., ScDr, či jak jinak?