Časopis Naše řeč
en cz

K účelovým přídavným jménům na -icí

František Svěrák

[Short articles]

(pdf)

-

Tato přídavná jména patří k rozsáhlé skupině účelových adjektiv na -cí, tvořených z kmenů minulých na -i-, -a-, -ova- nebo ze samohláskového kmene (kořene) sloves 1. třídy. Spojují se se jmény věcí (zřídka zvířat) a vyjadřují, nač tyto věci jsou.[1] Na př. kreslicí papír je na kreslení, hnací řemen na hnaní strojů, opakovací hodiny na opakování, mycí houba na mytí, šicí stroj k šití a pod.

Účelová přídavná jména na -icí jsou tedy tvořena příponou -cí z minulého kmene sloves 4. tř. na -iti a tvoří zvláštní skupinu tvarovou a významovou; matou se totiž dosti často s dějovými adjektivy na -ící, tvořenými z přechodníku přítomného. Časopis Naše řeč již po mnoho let opakuje upozornění, že je rozdíl mezi spojeními honicí pes a pes honící zajíce, holicí mýdlo a holící se člověk a pod. U ostatních typů sloves k takové záměně dojít nemůže a je zřetelně rozlišeno opakovací — opakující, bicí — bijící, prací — peroucí, zvolací — volající a pod.

Ale účelová adjektiva na -icí jsou zajímavá ještě jinak, stejně jako všechna účelová adjektiva na -cí. Dá se na nich velmi pěkně ukázat hluboká pravdivost Stalinových myšlenek o podstatě jazyka a o jeho vývoji. Jazyk jako nástroj lidského myšlení a dorozumívání a jako prostředek lidského pokroku je bezprostředně spjat s všelikou činností člověka a obráží veškeré změny v této činnosti. Tak Stalin vysvětluje tu skutečnost, že se slovní zásoba jazyka neustále mění. Nepřetržitý růst průmyslu a zemědělství, obchodu a dopravy, techniky a vědy vyžaduje doplňování slovní zásoby jazyka novými slovy a výrazy, které vyjadřují nové pojmy. Příklad takového růstu slovní zásoby vidíme na účelových přídavných jménech na -cí.

V starším českém jazyce nebyla tato skupina přídavných jmen ještě ani zdaleka tak vyvinutá jako dnes. Vyskytují se, ale celkem málo[2]. Na druhé straně však jsou mezi nimi přídavná jména, která už zanikla nebo se vyskytují jako archaismy, ponejvíce kulturně historické. Na př. cělicí hojivý (cělicie mast v Gebauerově Stč. slov.), volicí sněm (Jirásek, Maryla 133), věřicí list akreditiv NŘ 12 (1928), 195, chodicí (choděcí) šaty, roucho [Přír. slov. z Tomka, Wintra a Pekaře, Vášův-Trávníčkův Slov. z Jir., NŘ 5 (1921), 253], pršicí (pršecí) hodiny přesýpací (PS z Jir. a Wintra), rodicí články, bolesti (PS z Jungm., Podlipské), strašicí (strašecí) pytel (PS), hojicí mast (PS i VT z Jir.), nosicí krámek přenosný (PS [255]z Wintra), mučicí nástroj (PS z Čecha), babicí bába porodní (PS), picí nádoba (PS i VT z Klicpery a Erbena).

Časem se tato přídavná jména rozhojňovala a dnes jsou zcela běžná takováto spojení: balicí papír, barvicí prostředek na vlasy, brousicí stroj, brzdicí kotouč, cídicí, čisticí potřeby, dávicí prostředky, dráždicí pokrmy, drticí stroj, hasicí přístroj, holicí mýdlo, honicí pes, chladicí směs, chránicí povlak, krášlicí prostředky, kreslicí papír, kropicí konev (vůz), lepicí páska, měřicí přístroj, mláticí stroj, modlicí knížky, průchodicí dům, sílicí pokrm (lék), šumicí prášek, tavicí pec, tlumicí zařízení, těsnicí kroužek, žehlicí prkno; hovorové je spojení poticí kura.

S technickým a jiným pokrokem roste počet těchto přídavných jmen především v jazyce odborném. Uvádím doklady z Příručního slovníku a z Vášova-Trávníčkova Slovníku, doplněné z vlastní četby: bednicí zařízení, brázdicí stroj (pluh), budicí zařízení (oscilátor), cedicí zařízení (káď, koryto), dělicí přístroj (techn.), znaménko (gram.), dojicí stroj, drasticí stroj škrabací (ve vlnařském průmyslu), družicí viják, moták (tkalcov.), dvojicí skříň (elektrotech.), hladicí kotouč, hloubicí stroj, hnojicí látka, hradicí desky (klapky, přístroje), kalicí látky (lázeň…), klopicí moment potřebný k překlopení tělesa, krouticí stroj (moment), klížicí stroj, kotvicí lano, krmicí stroj, krušicí válec, krychlicí tabulky (k výpočtu objemu kmenů), křísicí přístroj (prostředek, pokus), kvasicí sud, ladicí ručička (stupnice…), lešticí stroj (buben…), loužicí káď, masticí olej (tekutina, ústrojí), mísicí stroj, mořicí prostředky, mrazicí zařízení (směs), pálicí komora (hlína), pařicí stroj, plavicí přístroj (k oddělení zeminových částic), plsticí stroj (v klouboučnictví), pražicí stroj (pec), přímicí šněrovačka, razicí stroj (na mince a na papír), ředicí voda (k ředění roztoků), řídicí kolo (vůz, páka u letadla, přímka), stínicí mřížka a clonicí mřížka (v elektrotech.), středicí stroj, důlek, úhelník sloužící ke zjišťování středu, svíticí číslo domu mající osvětlovací zařízení, škrobicí stroj, prostředek, škrticí klapka (ventil na snížení tlaku při zúženém průtoku), topicí zařízení, třídicí stroj (na obilí a pod.); poněkud odchylně je tvořeno adjektivum pečicí (trouba, plech).

Některá spojení technická nebo i jiná zastarávají, ale příslušná adjektiva se objevují zase v jiných spojeních. Na př. spojení mluvicí film, uváděné v NŘ 18 (1934), 286 jako novinka a v PS bez poznámky, bylo nahrazeno spojením zvukový film. Ale zato žije, třebaže omezeně, spojení mluvicí orgány (mluvní), na př. v překladě Engelsova spisu Podíl práce na polidštění opice. V pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda vypravuje K. J. Erben o mladicích jablkách. Dnes máme mladicí krémy jako krášlicí prostředky pro ženy. Vedle toho se častěji říká pěsticí prostředky a myslí se mýdla, krémy, pudry a pod.

Přídavná jména na -icí se vyskytují také v terminologii jazykovědné. [256]V mluvnici máme spojky souřadicí a podřadicí, slovesa končicí, věty jisticí, nazývané zastarale také tvrdicí. Vyskytuje se tu také adjektivum řadicí, běžné jinak v technické terminologii (řadicí hřídel, páka a j.) a v mluvě kancelářské (řadicí pravidlo pravidlo, jímž se řídí uspořádání spisů v registratuře). Mluví se na př. o řadicím významu předpony pa- v slovech parobek, pápeří, pazdeří, pačesy a pod., neboť znamená to, co je po něčem (vedle toho má ovšem předpona pa- význam pejorativní na př. v slovech paklíč, padělek a pod).

Účelová přídavná jména na -cí, původně nečetná, množila se jasně s technickým i jiným pokrokem našeho národa. I když jde většinou o výrazy technické a odborné, dostávají se do běžného jazyka vlivem četby a hovoru o technických nebo jiných zařízeních. Nápisy Škrobík — škrobicí prostředek a Milík — čisticí prostředek vidí každý z nás na krabičkách těchto pomůcek našich hospodyněk. V denním tisku čteme často o brousicích, měřicích a jiných strojích, o chladicích věžích v elektrárnách, o tavicích pecích, o brzdicích kotoučích a přeneseně i o brzdicích snahách reakce, v Havránkově-Jedličkově Stručné mluvnici české (str. 3) se žáci dovídají o brázdicích pluzích v hornictví a pod. S potěšením jsme si přečetli před časem zprávu v denním tisku, že naše továrny začaly s konstrukcí chladicí a mrazicí železniční soupravy, jakou se může pochlubit jen málo států v Evropě. A president Klement Gottwald prohlásil už 8. 7. 1946 ve své řeči v ústavodárném Národním shromáždění, že je nutno doplnit inventář strojních stanic pohrabovacími, obracecími a skládacími stroji na seno, sázecími stroji na brambory, dojicími stroji a pařicími kolonami[3].

Ale nejde jenom o to, že tato přídavná jména na -cí pronikají z oblasti odborné do obecného jazyka spisovného. Tvoření těchto adjektiv je živé. Chápeme, že se dokonce v Naší řeči 12, 1934, str. 160 objevilo theoreticky utvořené adjektivum „učicí“, kterým se vykládá spojení učebné pomůcky. Čekáme však nová odjektiva především v technickém oboru, protože účelnost technických zařízení nachází v účelových adjektivech vhodný způsob vyjádření.

[1] Srov. Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, 350—351.

[2] Srov. Naše řeč, 19, 1935, str. 170.

[3] Viz Klement Gottwald 1946—1948, str. 18.

Naše řeč, volume 36 (1953), issue 7-8, pp. 254-256

Previous zs (= Zdeňka Sochová): Bulač, meškač, absentér

Next Jaroslava Janáčková: Julius Fučík a česká jazyková kultura