Časopis Naše řeč
en cz

Veselice

[Short articles]

(pdf)

-

K článku Vl. Šmilaura Výklady slov (NŘ. XXI, 1937, 169) dodává pan dr. ing. Karel Křivanec: Ze slovinštiny pochází jistě i slovo veselice; před svým příchodem do Kraňska (1903) jsem je u nás vůbec neslyšel, tím méně jsem je viděl tištěné. R. 1904, za všesokolského sletu v Lublani, konala se též „veselice“, a když jsem 1904/5 vojákoval v Praze, viděl jsem toto slovo tuším už někde vytištěno; zcela jistě jsem je však vídal v letech pozdějších. S počátku se snad ujímalo zvolna, dnes je již běžné. Nedovedu dobře posouditi, zda je také náš ples ze slovinštiny (plesati = tančiti). Ale zdá se mi, že i slovo koupaliště, které znám u nás teprve nemnoho let, pochází ze slovinského kopališče; srbocharvátsky zní toto slovo tuším jinak.“

Slovo veselice je jistě mladé, neboť ho nemá ani Jungmann ani Kott. Je docela možné, že se k nám dostalo sokolskými zájezdy do Lublaně. Slovo ples s významem „tanec“ je sice starší, neboť je zaznamenává už Jungmann (s doklady ze Sychry), ale přece jen novočeské; Jungmann u něho výslovně uvádí „vindickou“ paralelu ples s týmž významem. Slova koupaliště Jungmann nemá. Kott je uvádí v dodatcích s poznámkou (podle V. Praska), že je to slovo zastaralé; ale v starém jazyce tohoto slova nebylo, neboť čeština nemívala takovýchto slov s příponou -iště, tvořených od příčestí min. činného, a tak ani Gebaurův Slovník stč. ho neuvádí. Srbocharvátsky zní toto slovo kupalište, a je tedy nasnadě domněnka, že se do češtiny dostalo z jazyků jihoslovanských. Jinoslovanský původ u něho předpokládá i Gebauer-Ertl 1, 1926, 79.

Naše řeč, volume 21 (1937), issue 9-10, p. 284

Previous Josef Jejkal: Téma

Next Š.: Vratič