Časopis Naše řeč
en cz

Obrněnec

[Short articles]

(pdf)

-

(E. M.) Večerní České slovo 31. 8. 1934 psalo: »Při parádě pluly v čele křižníky Königsberg a Leipzig, za nimi loďstvo torpedovek, pak řadové obrněnce Schlesien, Hessen a Schleswig-Holstein. Při bitevním cvičení utkaly se obrněnce s křižníky… Zasažené obrněnce byly rozhodčími vyřazeny z boje.« Způsob, kterým se zde skloňuje jméno obrněnec, není nesprávný a nebyl ani, pokud víme, nikdy zakazován. V našem jazyce je mnoho takovýchto jmen, která jsou původem jmény činitelů nebo vůbec jmény rodu životného, avšak přes to se skloňují podle vzorů neživotných, protože se z nich staly názvy věcí neživých. Říkáme na př. zapnouti vypínač (nikoli »vypinače«), zapojiti přeřaďovač, opraviti přijimač, zavříti kohoutek a pod. Vedle toho je ovšem též dost takových jmen, která i při změněném významu zachovávají skloňování jmen životných, na př. hráti špačka, napsati do zlomku čitatele a dělitele atd. Pravidla, které by přesně vymezovalo tento dvojí usus, není. Lze toliko pozorovati jisté tendence, které někdy směřují ke skloňování těchto jmen podle vzorů životných, jindy vedou spíše ke skloňování podle vzorů neživotných. Tak na př. pozorujeme, že jména s příponou -tel zachovávají skloňování jmen životných, i když označují věc neživou (o tom NŘ. X, 1926, 191 n.), a že nově vznikající názvy tohoto způsobu zachovávají skloňování jmen životných spíše než názvy staré (viz o tom NŘ. l. c.). Jména s příponou -ec (smyčec, bodec, skřipec atd.) se skloňují zpravidla podle vzoru meč; jako jména životná se skloňují tehdy, když v nich cítíme silně význam metaforický. Toto pojetí významu se však může měnit, a to nejen v čase, nýbrž i od osoby k osobě, a tak nelze tu předpisovati skloňování jen jediné. Můžeme dnes stejně dobře říci »při cvičení se utkali obrněnci s křižníky« i »při cvičení se utkaly obrněnce s křižníky«. O tom o všem poučuje také Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká 2, 1926, 166. — O příslovci jediné a jedině psal obšírně Josef Zubatý v NŘ. IV, 1920, 270n.

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 4, p. 125

Previous Názvy obyvatel s příponou -jan

Next Josef Beneš: Patriarcha a patriarch