Torpedoborec

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. L.) Mnohé názvy věcí, na př. nástrojů, vyznikly tím způsobem, že se název osoby, konající nějakou činnost, přenesl na věc touž práci konající, na př. kopáč = 1. ten kdo kope (tehdy knieni Svatava káza u Prazě most učiniti, kněz káza mnoho německých kopáčóv zbíti Dal. C 77), 2. nástroj ke kopání, anebo že se podle jmen znamenajících činitele osobního tvořila přímo jména podstatná značící věci, jimiž se nějaká činnost koná, na př. torpedoborec podle zlatotepec a p. Názvy věcí tímto způsobem vzniklé přizpůsobují se ovšem zpravidla svými tvary skloňování jiných podstatných jmen věcného významu a říká se pak »najal jednoho kopáče«, ale »zdvihl ten kopáč«. To platí zejména o názvech starých, s představou věcí dokonale srostlých, na př. bodec, očistec, rýč, kopáč, zřetel atd. Názvy nově vznikající se skloňování jiných názvů věcných, jejichž tvary se liší od jmen osobních, tak snadno nepřizpůsobují. Ukázali jsme na tento odpor již 1, 127 n., vysvětlujíce, že není správné pokládati za chybu, říká-li se na př. ve škole, že v zlomku píšeme jmenovatele pod čitatele, že při násobení rozeznáváme násobence a nasobitele atd. Pozorujeme-li dnešní praxi jazykovou, vidíme, že není jednoty ani v slovech nově se rodících; říkáme sice »napiš jmenovatele, připojil ukazatele« atd., ale »podívej se na ten vypinač (ne toho vypinače), přeřaďovač, chrlič, budič, třidič, nosič, vodič« (ač se psávalo do nedávna »dobří vodiči«) atd. Příčinou této nejednotnosti je, jak se zdá, jednak rozličný tvar, jednak i rozličný význam těchto názvů věcných. Jména věcí na -tel kloní se svým skloňováním k jménům životným (4. sg. činitele, 1. pl. činitelé) jednak proto, že skoro všechna podstatná jména na -tel jsou životná, jednak proto, že se [192]v nich dost živě cítí význam činitelský, a tedy vlastně výraz metaforický; jsou to také většinou názvy pojmů abstraktních. Podstatná jména věcná tvaru vypinač jsou většinou názvy skutečných věcí, pojmů konkretních, jména značící pomůcky k vykonávání nějaké činnosti, a protože na rozdíl od subst. na -tel mají oporu v jiných (starších) názvech věcí na -č, která se skloňují podle meč (bič, rýč, kopáč, sekáč a p.), kloní se svým skloňováním ke vzoru meč. Podstatná jména na -ec od sloves odvozená se skloňují zpravidla podle vzoru meč, majíce oporu v nesčetných jménech jiných na -ec (bodec, smyčec, skřipec atd.); cítíme-li však jejich význam spíše jako metaforický, t. j. spíše jako něco, co samo pracuje, než čím se pracuje, jsme nakloněni je skloňovati podle vzoru životného; tedy na př. jednoho ledoborce, torpedoborce atd. Že se tyto poměry mohou časem změniti, je na bíle dni; čím více bude pronikati představa pouhého nástroje a zanikati etymologické povědomí slova, tím více se bude projevovati snaha přizpůsobiti i skloňování takovýchto slov skloňování věcnému. Shoda v rodě u takových slov je čistě formální; ti torpedoborci byli vysláni, ty chrliče byly opraveny.

Naše řeč, ročník 10 (1926), číslo 6, s. 191-192

Předchozí Prosba

Následující Troja