Pomalu

[Hovorna]

(pdf)

-

(C. V.) Celkem platí pravidlo, že po málu říkáme a píšeme, kde jsme si plně vědomi, že je to předložkový pád zpodstatněnlého málo; na př. dobrého po málu, vybíráme ze záložny, ukládáme do ní a střádáme po málu a p. Tím spíše ovšem říkáme po málu, kde málo má platnost [191]přívlastkovou (přídavnou), na př. po málu letech (n. po málo l.). Kde je význam čistě příslovečný, t. kde necítíme v tom výraze složení z předložky a 6. p., říkáme a píšeme pomalu, tak zvl. při významu ‚zvolna, ne rychle‘; na př. pomalu tomu bude rok, jdi pomalu a p. (Jungmannovu přísloví ‚po málu se daleko dojde‘ rozumíme spíše tak, že je řeč o postupných menších pochodech, ne že by se mínila pomalá chůze). Pův. ovšem bylo obé týmž výrazem, vždy s dlouhým á, zkrácení v pomalu asi pochází ze zdrobnělých tvarů pomaličku, pomalounku (v starší době i pomalítku, pomalitku), které jsou jen při významu ‚ne rychle‘; málo má á jako mlád, mládo, zdráv a p., ve zdrobnělých tvarech maličký, malounký pak nikdy délky nebývalo.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 6, s. 190-191

Předchozí Milý

Následující Pořádek slov