Časopis Naše řeč
en cz

Aulický

[Hovorna]

(pdf)

-

(G. A.) Odmyslíme-li si archaisující pravopis, v příjmeních častý, dostaneme tvar Oulický = Úlický, t. ulický z uličský, stč. též úličský (bývala také vládycká rodina Úlických z Plešnic, v. Ottův Sl. n. 26, 156). Dnešní slovo ulice bývalo vyslovováno též s ú-, jak s jistotou vidíme v dokladech, kde podle pozdější výslovnosti psáno aulice (na př. v Lobkovicově Putování 46b, u Hájka 376b, 460b, aulička Arch. č. 13, 492, Winter, Kult. obr. 1, 501 z r. 1613, auliční Háj. 379b). Snad výslovnost s ú- pův. byla jen za předložkami souhláskovými (srv. 4, 178) a odtud se přenášela i ji[189]nam, snad se říkalo pův. na př. ulicě, ale z úlicě (Gebauer, Hist. ml. 1, 256), a později ulice, z ulice i úlice, z úlice, až opanovala na konec výslovnost s u-. Stará patricijská pýcha lišívala obyvatele domů ‚na městě‘, t. na rynku, kde »býval největší stok lidu« (Winter t. 506), od chudších obyvatelů a podle toho rozeznávala městské a ulické, úlické (anebo uličany, jak se také říkalo). Časté příjm. Městecký časem jistě mělo pův. význam obyvatele nějakého Městce, ale vedle toho znamenávalo asi i měšťany z rynku (Jirásek patrně podle mluvy svého kraje tak ve vypravování ‚U nás‘ liší městecké a ulické); netřeba se domnívati, že se tak říkalo jen v městečkách, přípona -ecký přistupovala analogií časem i ke kmenům nezdrobnělým (baštecký byl obyvatel nebo strážce bašty na hradbách nebo u rybníka, t. hráze, pražská Mostecká ulice vede k mostu, ne k můstku), vzorem byla příd. jm. jako hradecký, zámecký, sádecký, rynecký (u ryneckých Tadyášků, t. co bydlili na rynku, K. Šípek, Nár. l. 1915, č. 267, 10). A jako Městecký, vznikalo i příjm. Ulický, Úlický.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 6, s. 188-189

Předchozí Václav Musil: Základy obecné pedagogiky. Díl 1.

Následující Hromice

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1