Shoda při dvou nebo více podmětech stř. rodu

[Short articles]

(pdf)

-

Vykládali jsme 4, 42, že při takových podmětech proti základnímu pravidlu není v češtině možná v množ. č. shoda rodu v přísudku: říkáme ‚Srbsko a Řecko zvítězily (ne ‚zvítězila‘) nad Bulharskem‘. Přáli jsme si tenkrát nějakého podobného dokladu z doby starší. Pod svícnem bývá tma. P. PhC. J. Mrázek nás upozorňuje, že jsme podobný doklad o několik listů dříve (4, 23) sami otiskli; je z protestu české a moravské šlechty proti upálení M. Jana Husi z r. 1415 a zní: »Královstvie naše České najkřesťanštějšie a markrabstvie Moravské najjasnějšie od toho času, jakž vieru křesťanskú Pána našeho Jezu Krista přijaly, tak jakožto kámen čtverohranatý dokonalý beze všie úhony svaté cierkve Římské vždycky stále a bez přestánie se přídržely, poslušenstvie upřiemě zachovávajíce.« A dále: »Kterakými pak náklady a pracemi převelikými, kterak také slušnú ozdobú a hodnú poctivostí sv. cierkev matku i jejie pastýře skrze kniežata a věrné své ctily jsú, všemu světu převelmi světle jest svědomo.« Před tím, s přísudkem v jedn. čísle, kde přesná shoda rodu jest nutná, čteme: »… že… předepsané (= svrchu jmenované) královstvie i markrabstvie s svými Kristovými věrnými vzalo by svých duší nenabytý pád a škodu.«[1]

---

[1] Doklad nč.: Veselé zpívání, jásavé »hallelujah« dozněly, světla pohasla (Jir. VII, Syn ohn. 18).

Naše řeč, volume 9 (1925), issue 5, p. 149

Previous O.: Strzub

Next J. Suchý: Bez kotvy