Časopis Naše řeč
en cz

Pohřbívati ohněm

D. Panýrek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pohřbívati ohněm? Jak to? Ohněm lze přece jenom spalovati, taviti, obraceti v popel, žíhati, vypařovati atd., ale pohřbívati? Pohřbívati lze lopatou, zemí, prstí, půdou, sněhem, v hrobě, hrobce, mausoleu a podobně. Nikdy ohněm, protože oheň nezahrabává mrtvého, nýbrž spaluje. V prvních letech odborné literatury mluvilo a psalo se proto jen o spalování mrtvol nebo o zpopelňování. První český spolek měl název »Spolek pro spalování mrtvol«. Ale pojednou, kde se vzal tu se vzal výraz »pohřbívání ohněm« — myslím, že nejsem pravdy dalek, soudím-li, že se tento nový výraz zrodil v hlavě některého žurnalisty, asi, jako vždycky, pod vlivem spěšného, nepromyšleného překládání z ně[175]meckého novinářského pramene. Kdežto však německá spřežka, které odpovídá české (vlastně německé) »pohřbívání ohněm«, t. j. Feuerbestattung, je spíše možná, protože »bestatten« znamená vlastně opatřiti místem (Statt), ačkoli složka »Bestattung« už původního významu svého pozbyla a znamená jen pohřeb, pochování, je český výraz »pohřbívati ohněm« čirý nesmysl, ježto v slově »pohřbíti« příliš jasně ještě cítíme a vždy cítiti budeme kořen jeho, ozývající se v slovech hrob, hrabati, pohřeb.

Říkejme proto i dále, jako jsme říkali dříve, »spalovati«, »zpopelniti mrtvého«, ne však pohřbíti ohněm, neboť úkon ten nemá s pohřbíváním, t. j. zahrabáváním do země, nic společného.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 6, s. 174-175

Předchozí Nalézati se, nacházeti se

Následující E.: Kytice dětských úloh z volného slohu 1914—1919

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1