Časopis Naše řeč
en cz

Nalézati se, nacházeti se

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jsou-li prý tato slovesa ve smyslu »býti« germanismy či ne? Odpovídáme »ano«« i »ne«; netroubili bychom hned všude na poplach, kde ona slovesa lze nahraditi nějakým tvarem slovesa »býti«, ale obyčejně jsou asi opravdu germanismy. Dnešní lidový jazyk se jim vyhýbá, i kde je podle staršího jazyka lze míti za správná, a starší jazyk málokterý z našich spisovatelů a novinářů zná; vodítkem těch spisovatelů, kteří v nové době slovesa nacházeti se, nalézati se do naší spisovné češtiny uvedli, bylo [173]naše německé cítění, vzorem bylo něm. »sich befinden«, a dnes tyto germanismy napodobí v slově i v písmě i lidé, kteří ani německy neumějí. Pramenem správného poznání nám mohou býti skoro jen spisy staré.

Za chybné napodobení němčiny máme nalézati se, nacházeti se ve větách, kde o nějakém skutečném nalezení, najití není řeč, kde se prostě praví, že nějaká osoba nebo věc jest v nějakém místě, v nějakém stavu a p. Mluvíme o pouhém nalezení, ne o výsledku skutečného hledání, protože nalézti, najíti lze, i čeho jsme nehledali. V lese na př. může nalézti hřiby i člověk, který jde jen procházkou. Dnešní lidová mluva pak řekne nejraději slovesem dokonavým, že se v tom lese najdou hřiby, že tam člověk najde hřiby; v starší době se říkalo spíše slovesem nedokonavým, že se v lese nalézají, nacházejí hřiby, a kdyby tak kdo psal dnes, nemohlo by se mu to míti za zlé, třeba stejně lze říci také, že v tom lese jsou, bývají hřiby. Zde by také Němec neřekl »befinden«, nýbrž »finden«, Francouz by mohl napsati »se trouver, on trouve«, a podobně by se mohl vyjádřiti každý jazyk, který vůbec má nějaké slovo téhož významu. Ale srovnáváme se s brusy v úsudku, že je zbytečný germanismus říkati na př. »v koutě síně se nalézá oltář, pan X. se nalézá v kanceláři« anebo dokonce »bitva se nalézá v proudu, ministerstvo se nalézá v stavu demise«, jak se u nás opravdu mluvívá a psává (2, 183; 3, 306); tak nemluví ani dnes náš lid, ani tak nepsali naši předkové, tak mluví a píší u nás lidé, kteří myslí, že se prostá představa musí zabalovati do planých, papírových slov. Je pravda, kdyby nás někdo chtěl potýrati, namítl by nám, že lze i o p. X. říci, že ho člověk najde v kanceláři, vstoupí-li člověk do té síně, že v koutě najde oltář; odpověděli bychom mu, že zde rozhoduje, co v naší představě je, co chceme vyjádřiti, a není-li v naší představě nic o nalézání, že jsou slova nalézati se, nacházeti se v češtině prázdné mluvení.

Přidáváme několik vět ze spisů starších, které snad náš úsudek potvrzují. Všehrd na př. psal, že »to se nacházie ve dskách« (ne to, ten určitý případ je v zemských deskách, nýbrž o takovém právním způsobu bývá řeč v deskách), »po starých dskách se nacházie«, Veleslavín o Kuthenově kronice, že »vytištěna byla v Praze léta Páně 1539, nyní se zřídka nachází« (my bychom spíše řekli, že se nyní, na př. u knihkupců, málo najde), jinde zase, »jakož tuším pohříchu málo se těch mezi námi nachází (my bychom zase spíše řekli »se najde«), ješto by povědomí byli v historí české« (Kron. dvě, předml. 12, 13). Anebo čteme »i řekl jest Pavel od Hory k Mathúškovi krajčiemu, že se (v měšci) ta [174]summa nenalézá, kterak je on spravoval« (= říkal; Arch. č. 13, 219, r. 1510; té sumy tam nenalezli). Píše-li Pavel Vorličný v překlade Josefa Flavia knih o válce židovské (1553) »pobili všecky Židy, což se jich koli v městě nalézalo«, neznamená to »co jich v městě bylo«, nýbrž »co jich bylo lze nalézti, co se jich našlo«; a čteme-li v bibli (Job 42, 15) »aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině«, znamená to, že by jich nebyl nikdo nalezl (non šunt inventae vulg.). Dokladů, kde by »nacházeti se, nalézati se« vyjadřovalo prázdné něm. »sicn befinden«, v starší době není, a není jich ani v dnešní mluvě lidové. Říká-li se v podobném významu na př. v ruštině »nacho-díťsja«, nemůže to býti důkazem, že tak lze říkati správně i po česku. Ruština není čeština, a zvláště nám nemůže býti vzorem, kde češtinu nalézáme na původnějším stupni vývojovém (nemůže býti o tom pochybnosti, že se význam »býti« u něm. sich befinden nebo u rus. nachodíťsja vyvinul z pův. »nalézati se« v plném smyslu tohoto slova).

Kde je nacházeti se, nalézati se slovo nečeské, snadně poznáme, nahradíme-li je nějakým opakovacím slovesem pod. významu anebo užijeme-li nezvratného tvaru téhož slovesa: vznikne věta buď nesmyslná anebo se smyslem jiným, inež o který jde. »V koutě se nalézá oltář« = v koutě se vyskytuje (nalézají lidé) oltář? »Statek nalézá se v pořádku« = nalézají jej lidé, vyskytuje se v pořádku? Kdybychom řekli »nalézáme jej v pořádku«, vyjadřujeme něco jiného, než chceme-li říci »jest v pořádku«.

Říkávalo se, zase po německu, »vynacházeti se« (sich befinden), t. »míti se« (nějak), na př. »jak se vynacházíte« (wie befinden Sie sich)? Dnes se tak říká jen žertem, s plným vědomím, že to je slovo nečeské.

Naše řeč, ročník 6 (1922), číslo 6, s. 172-174

Předchozí Zájem, zajímati, zajímavý

Následující D. Panýrek: Pohřbívati ohněm

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1