Časopis Naše řeč
en cz

Návěst, návěstidlo

[Hovorna]

(pdf)

-

(K. B.) Slovo návěst utvořila železniční odborná terminologie v záchvatu purismu, jímž občas trpí, za mezinárodní slovo signál. Stará čeština měla v témže významu slovo návěstí, návěští. Pan Vlček z Čenova v svém vojenském naučení králi Vladislavovi (Výbor 2, 999) radí králi, »aby jim (lehké jízdě) návěští dal po trubačích, kdy by měli honiti, a po bubních také abyšte jim dali znáti, aby dále nehonili«, t. j. aby jim poručil dáti trubkou signál k výpadu. Podobný doklad cituje Jungmann z bible Bratrské: »návěští dejte hlasitým troubením«. Velmi často se užívalo slova návěstí, návěští ve významu méně odborném, ale shodném (= znamení) o jiných způsobech znamení, na př. dáti návěští kývnutím ruky, aby [29]někdo vstoupil (Kral. Iza. 13, 2; Skut. 24, 10 a j.), rozličnými posunky, mrkáním (mhouráním) atp. Bylo-li tedy třeba pro slovo signál slova českého, mohlo se sáhnouti k tomuto starému slovu návěstí, návěští. Bohužel se tvůrcové novočeské terminologie odborné zpravidla málo starají o to, má-li čeština už potřebný výraz čili nic, protože jim schází k tomu potřebné jazykové vzdělání, a tak se tvoří nová slova často zbytečně. Proti obnovenému návěští (= signál) bylo by se snad mohlo namítati, že by kolidovalo se slovem návěští (= veřejné oznámení), ale starší jazyk měl k disposici formy dvě, původnější návěstí a jeho hláskovou obměnu návěští (jako náměstí — náměští, kostěný — koštěný a p.). Tvaru návěští mohl by tedy zůstati význam jeho dnešní (= vyhláška), pro signál se mohlo použíti tvaru původního návěstí. Výraz návěst byl tedy docela zbytečný. Je to slovo nové a neutvořili je teprve naši železniční slovotvorci; vzniklo už na poč. 19. stol., ale ani o tom jim asi nebylo nic známo. Je to slovo Markovo, který je razil v své Logice (1820), potřebuje českého výrazu pro termín premisa (Úsudkové, z jejichž pravdy nebo křivdy pravda neb křivda následuje, slujte návěsti [praemissae] 81, 14). Není to slovo utvořené nesprávně (jeho vzorem bylo asi slovo pověst a je utvořeno analogickým způsobem jako návěstí, neboť přípony -t a -tí u kmenů slovesných jsou souznačné); jestliže ho tedy železniční terminologové použili ve významu signál, nelze jim nic v podstatě vytýkati. Jenže při té návěsti nezůstalo. Protože k něm. Signal je sloveso signalisieren, uznal nějaký tvůrčí duch (v Technických listech 1889, 146) za potřebné přitvořiti k čes. návěstí příslušné sloveso návěstiti, které bylo načisto zbytečné; protože se odjakživa v Čechách říkalo »znamení, návěští (signál) dávati«, nepocítil nikdo potřebu tvořiti od podst. jmen znamení, návěští slovesa toho způsobu jako návěstiti. Naši předkové netvořili totiž slova podle německých slovníků, nýbrž podle potřeby. Na štěstí zůstalo sloveso návěstiti jen na papíře jako mnohá jiná takto utvořená. Až teď najednou přišlo zase ke cti. Mezinárodní slovo signál znamená nejen výkon (dáti signál), nýbrž i prostředek (postaviti signál a p.); stejně tak i české znamení (dáti znamení, udělati si znamení); není tedy žádné překážky, proč by také slovo návěst nemohlo znamenati i výkon i prostředek, jímž se znamení dává. Ale německá důkladnost, která nám přešla do krve, a německý vzor v slově Signalmittel vyžádaly si, jak oznamuje Naše úřední čeština (II, 174), zvláštního názvu pro výkon a zvláštního pro nástroj. A tak vzniklo třetí slovo v tomto pořadí — návěstidlo. Je sice na pohled utvořeno právě tak jako nosidlo, mučidlo, kružidlo, ale ve skutečnosti s tím podstatným rozdílem, že tato slovesa jsou odvozena z jiných sloves: nositi, mučiti, kroužiti atd., jejichž význam je každému jasný, kdežto návěstidlo je utvořeno od papírového slovesa návěstiti, jemuž bez německého překladu (signalisieren) nikdo nerozumí. To je postup, kterým svá slova tvořil známý V. Pohl, když na př. k slovu vláha přidělal zbytečné sloveso vlaziti (ač bylo sloveso máčeti) a k němu [30]podst. jméno vlazidlo (Netzwisch), k nazříti — nazředlo (Massfliege, muška), k víjeti — vijadlo (Haspel), ke klofati (klopgen) — klofadlo (= klepátko), k veliciti — velicidlo (Vergrösserungsglas) atd. Tvoří-li se tedy slova nová, mají se tvořiti z materiálu živého, významově jasného a určitého. Proto jméno nástroje, jímž se dává návěst (návěští), by mohlo býti odvozeno od příd. jména návěstní (návěštní) tím způsobem jako podobné názvy nástrojů a prostředků, milník (= milní znamení), mezník, nárazník, otazník, pilník, svorník, větrník, lavičník atd.; anebo by se známých slov návěst a návěstí mohlo použíti tak, že by návěstí (n. návěští) znamenalo jako v stč. výkon (dáti návěští) a slovo návěst prostředek, nástroj k tomu (postaviti návěst, změniti návěst atd.), tedy podobným rozlišením mezi abstraktem a konkretem, jaké je mezi slovy padání — past (etym. totéž), mazání — mast, dání — daň, tkaní — tkáň atd.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 1, s. 28-30

Předchozí Moment

Následující Nevoják

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1