Kterak píší naši vědci

H.

[Short articles]

(pdf)

-

Ze dvou odstavců zábavně poučné stati předního spisovatele našeho, otištěné v kulturní hlídce předního českého listu dne 1. dubna, vyjímáme několik ukázek slohových.

»Není lehkým tuto otázku přesně zodpověděti«; »posuzovati na základě našich vzpomínek«; (vzpomínky jsou) »defektivní« (proč ne defektní, a proč vůbec ne: neúplné, nedokonalé, kusé?); »rádi nadsazujeme minulé události«; (roční doby) »v nás zanechaly hluboký dojem«; jednou »zjev povětrnostní, jindy »výjev povětrnostní« (v témže smyslu jest přece, a vědec zejména by to měl cítit, rozdíl mezi pojmem zjev = Erscheinung a výjev = projev, vyjevení); nebo tato sličná věta: »Několik zvláště tuhých zim, v našem mládí prožitých, jež následovaly za sebou rok co rok, ale mezi nimiž byla období více let, jeví se nám v perspektivě vzpomínek dětství jakoby byly sledovaly rok co rok za sebou«; »dojem mimořádného zjevu povětrnostního jest mohutnějším, trvalejším u mladé bezstarostné hlavy«…

Věda odborná, obrací-li se k čtenářstvu širšímu, tedy t. ř. věda popularisovaná, dbej vedle své odbornosti také správného, jasného, pěkného proslovení, mluv poctivě česky. Právě proto, že často užívá forem literárních, budiž měřena i souzena měřítky a požadavky, jakými měříme i soudíme jiná díla písemnictví krásného. Snad by věci prospělo, kdyby skladatelé takovýchto prací své rukopisy svěřovali spolehlivým posluchačům filologie; pomohli by tím zároveň řešiti t. ř. sociální otázku studentskou.

Naše řeč, volume 1 (1917), issue 5, p. 150

Previous F. V. K.: Ještě o cizích slovech

Next O.: O češtině ve spisech stavebních