Veřejný list, pojištěný dopis

K. Rocher

[Drobnosti]

(pdf)

-

Máme-li pojmenovati nějakou novou věc, musíme to učiniti podle její některé zřetelné, význačné vlastnosti tak, aby posluchač bez dlouhých výkladů pochopil, kterou věc tak jmenujeme a proč, a aby snadno spojoval představu slova a věci. Tak se to pravidelně děje. Avšak přejímáme-li nějakou věc a její název od cizího národa, často se díváme, abych tak řekl, na vše očima tohoto národa, příliš lpíme na cizím slově, překládáme je do svého jazyka příliš nesamostatně a také na újmu srozumitelnosti.

Tak jsme si německé »offener Brief« přeložili slovy otevřený dopis a čítáme v novinách na př. Otevřený list panu ministru atd. Čte-li něco takového český čtenář, musí přečísti několik takových listů — znám to ze zkušenosti —, aby porozuměl, co se tímto názvem myslí, a teprve po delším přemýšlení uhodne, že se takovým listům dostalo onoho názvu obrazně z toho, že dopisy jsou obyčejně zavřeny a nepřístupny každému mimo adresáta, kdežto otevřené listy si může každý přečísti. Myslím, že by název »veřejný list« byl každému hned na poprvé daleko srozumitel[10]nější a také správnější, a nevidím žádné překážky, proč bychom si tak říkati a psáti nemohli navyknouti.

Stejně jsme si přeložili název »lettre recommandée« do češtiny výrazem doporučený dopis. Název tento se mi zdá nejasný. Komu se list doporučuje? Snad ochraně pošty? To by se snad ještě sneslo. Nevím, jak nabyl takový dopis v cizině tohoto názvu, a také je to pro nás otázka zbytečná, neboť nám běží o to, zdali se tento název shoduje s naší představou o takovém listu. Dobré je pojmenování německé, kde název »eingeschriebener Brief« má důvod ve výkonu úředníka, který takový dopis zapíše, kdežto jiné listy se úředně nezapisují. Myslím, že nám všem při takových listech především tane na mysli, že pošta za ně a za jich dodání ručí, a ztratí-li se, že za ně dá náhradu. Jsou tedy pojištěny proti každé zkáze, jako na př. stavení je pojištěno proti ohni atd.; i navrhuji, aby se takový list jmenoval »pojištěný dopis«.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 1, s. 9-10

Předchozí Přirozený pořádek slov

Následující —l. (= Václav Ertl): Ghetto v mešitě