Časopis Naše řeč
en cz

Vrapy, vrápky

[Hovorna]

(pdf)

-

(plissé; V, 45) O těchto slovech nás došlo několik zpráv, z nichž vyrozumíváme, že jsou v obyčeji zejména na Moravě. Prof. Em. Bayer (na vys. šk. zemědělské v Brně), jenž přes 20 let žije na Moravě (z toho několik let uprostřed Hané a dlouho v srdci Valašska), píše, že tam všude zná lid vrapované sukně, zástěrky atd. a že tak říkají na Moravě i industriální učitelky. P. Jan Černý v Prostějově upozorňuje na knihu F. Pragra »Na panství knížat z Kounic«, kde (str. 10) je řeč o vrapovaných botách »Uhrů« usedlých v Uh. Brodě (ve výpisku z pramene blíže nenaznačeného). Sl. B. Judová z Nuslí nám pověděla, že ve »Věně č. dívek« (vyd. Al. Holub v Lysé n. L. 1915), v přídavku »Vzory žen. ruč. prací« M. Š. velmi podrobně popisuje moravské vrapy, vrapení rukávů, sukní, šorců a pod.; mimo slova vrapy a vrápky (muž. r.) jsou tam v stejném smysle slova (asi nelidová) řasy, řasničky, bez řasí, sřasiti, přísl. sřasně, jsou tam i také obrazy, na nichž zřetelně viděti, co jsou vrapy, vrápky, a jak se dělají. Pí. L. Bubelová vzpomíná, že před 20 léty mívali v Kroměříži [314]vrapované sukně, i vrapovaný papír, navrapované látky a pod. Čtli jsme i slova podivu, že se ptáme na slova tak známá a obyčejná; tím spíše si ovšem přejeme, aby se pěkné toto pojmenování (vrapa, vrápka, vrapovati atd.) věci, pro niž v Čechách není domácího jména ustáleného, ujalo i v Čechách. Někde se snad mění i jeho znění. Podle zprávy Dra J. Babíčka v Brně říkají v jeho rodišti (Vacenovicích na Kyjovsku) a v okolních vsích »drapy« drobným a hustým řasám, v něž se nabírá hořejší okraj slovácké sukně (okraj dolejší je složen v širší a větší záhyby) i rukávy ženských rukávců; odtud slovesa sdrapit, nadrapit. Zdá se, že toto znění vzniklo lidovým přichýlením pův. slova vrapa, vrap k jiné družině slovní (snad drapnout, drapit = chytiti; sdrapená látka je schycená, sebraná). I význam je snad někde trochu odchylný. Prof. Bayer si vzpomíná, že si v Jičíně (v Čechách) v letech 80tých jako děti dělávali po dešti v písku a v blátě dřívkem »vrápy«; v obecné škole i na gymnasiu (u † prof. Al. Křížka) se učívali o »vrapovaném« roušku hub bedlovitých, prof. J. N. Woldřich jistým útvarům kůry zemské také říkával vrapy (žen. r.). Metelka píše v Čas. Mus. 1893 (459 n.) o vrápovém pohoří, o jeho vrápovosti. Nám z Čech tato slova známa nejsou († prof. Woldřich jich neměl ze svého rodného kraje šumavského); byli bychom vděčni čtenářům zejména za zprávy, kde tato slova žijí v Čechách a v jakých tvarech i významech. Naše staré písemnictví jich skoro nezná; a protože základem našeho spisovného jazyka je především jazyk středních Čech, smíme souditi, že aspoň v středních Čechách slova ona nebyla ani v starší době příliš rozšířena.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 10, s. 313-314

Předchozí Vánoce

Následující Všední

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1