»Vysuté zahrady«

[Drobnosti]

(pdf)

-

Před mnoha lety, snad před 15, snad před 20, snad dřív, snad později, čtli jsme v Nár. l. výklad o »visutých« zahradách Semiramidiných nebo Nabuchodonozorových v starém Babyloně, o nichž jsme slýchali ve škole a čítali v knihách, že to nebyly zahrady »visuté«, nýbrž »vysuté«, do výše vysypané. Nezapsali jsme si dne; kdež pak jsme si pomyslili, že budeme jednou vydávati »Naši řeč« a že by se nám mohl hoditi citát! Výklad jsme přečtli, řekli si v duchu, co všecko papír nesnese, ale zdálo se nám tenkrát, to že je něco takového, co ani u nás nemůže způsobiti škody, ačkoliv u nás… Ale léta spásy 1921 jsme se 4. srp. v ned. příl. Nár. l. setkali s »vysutými« zahradami zas; seménko před lety zaseté pod zemí klíčilo, snad v naší nesmyslům tak příznivé [298]půdě i jinde vzešlo, a tak máme za svou povinnost si této rostlinky přece všimnout.

O visutých zahradách babylonských věděli již staří spisovatelé řečtí a římští a označovali je slovy, která znamenají »visutý« (ř. kremastos, lat. pensilis). Někdy je i popisují, jako zahrady založené na klenutích, pod nimiž bylo lze choditi; pod zahradami byl vzduch, »visely« na klenbách. Tak o nich píše na př. Diodor Sicilský, řecký dějepisec z doby Augustovy, který čerpal z Ktesia, historika z 6.—5. st. př. Kr., řecký zeměpisec Strabon, který žil v 1. stol. př. Kr. a umřel okolo r. 25. po Kr., Římané Curtius Rufus (snad za cís. Claudia) a v 1. st. po Kr. Plinius, jak nás laskavě poučil prof. Jiráni. Ze starších zpráv znal a zná visuté zahrady babylonské celý středověk i novověk, znali je také naši předkové, tak na př. z Josefa Flavia Abr. z Gynterodu; píše v přídavcích k Cyropaedii: »V tom pak palácu vyhnal (Nabuchodonozor) několikeré klenutí velmi vysoké, z kamenného štukoví, tak že kdož na ně hleděl, zdálo se býti co nějaké hory. Neb je velmi pěkně rozličným znamenitým stromovím vysadil a na tom klenutí wisutau zahradu, jakž ji tak vůbec jmenují, vzdělal« (str. 113, v Rozumově Stč. bibl. 7, 199). V té době (1605) se u nás již dávno lišilo i a y, Abr. z Gynterodu uměl psáti pravopisně, rozuměl dobře řecky i latinsky a věděl, co je visutý, co vysutý; a věděli to také ostatní naši lidé, kteří psali a mluvili a bohdá i dále budou psáti a mluviti o visutých zahradách babylonských.

Co by znamenalo, kdybychom měli uvěřiti Nár. listům, že se má psáti »vysuté zahrady«, ne visuté? Na nějaký zmatek v slovech řeckých nebo latinských pomýšleti nelze, jen v češtině (nebo leda v jiném západoslovanském jazyce a v ruštině) bychom dovedli pochopiti, že by se mohlo plésti visutý a vysutý. Snad se tedy dověděli staří Řekové a Římané o »vysutých« zahradách z nějakého současného nebo staršího českého spisu, někdo z nich mu dobře nerozuměl, obě slova si popletl a tak uvedl v omyl současné i pozdější krajany a nekrajany, až neznámý učenec v Nár. l. vše vysvětlil? Tomu věř, kdo dovedeš; my tomu nevěříme. U nás ovšem jsou posud lidé, kteří by uvěřili, kdyby jim někdo řekl, že všechen ten zmatek pochází od nebožtíka Ktesia, a ten že psal v 6.—5. stol. př. Kr. česky.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 10, s. 297-298

Předchozí Josef Janko: Může-li spisovný jazyk ustrnouti?

Následující Tvrdošíjný