Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykové poradny

[Drobnosti]

(pdf)

From the Language Consulting Centre

Dotaz

Ráda bych požádala o dostupné informace k výrazům vláčka a paličkářka. Týkají se ručně paličkované krajky. Chtěla bych vědět více o původu těchto slov, o jejich výskytu. V případě vláčky by mě také zajímalo, zda je nějak příbuzná s polským výrazem włoczka (zřejmě příze obecně). V případě paličkářky bych také ráda věděla, zda je vůbec legitimní tento výraz užívat – protože bych za správnější považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).

Odpověď

Slovo vláčka ve významu ,tenká bílá příze‘ zaznamenává již Jungmannův Slovník česko-německý (1835–1839); kromě tohoto významu jsou uvedeny významy další: ,babí léto‘, ,lepkavost‘, ,vločka‘. Tento výraz najdeme i ve slovnících z minulého století, tj. v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1937) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971). Posledně jmenovaný slovník již uvádí jen dva významy: ,tenká bílá příze‘ a ,jemná paličkovaná krajka s provlékanou silnější nití‘, užití v tomto významu však hodnotí jako nářeční. Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého (1971) je slovo vláčka příbuzné s přídavným jménem vláčný, které bylo utvořeno od slovesa vléci. Bohužel jsme nikde nenalezli jednoznačný doklad o tom, že český výraz vláčka a polský włoczka spolu etymologicky souvisí, zdá se to však pravděpodobné (vléciwłoczyć).

Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkářkrajkářka, sklářsklářka, houslařhouslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrářcukrářka, tapetářtapetářka), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkářpaličkářka, frézařfrézařka, diskařdiskařka). Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého, tak Slovník spisovného jazyka českého. V Českém národním korpusu je doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné není.

Text je on-line k dispozici v databázi CEEOL.

Naše řeč, ročník 105 (2022), číslo 1

Předchozí Jakub Sláma: Operátor lomeno koordinátor lomeno adordinátor: K funkcím slova lomeno

Následující Dmitrij Timofejev: (Re)ediční praxe Daniela Adama z Veleslavína: Kronika o založení Země české a prvních obyvatelích jejích Martina Kuthena ze Šprinsberka