Literární neštovice

[Drobnosti]

(pdf)

-

Naši čtenáři vědí, že N. Ř. nebyla nikdy ani v theorii ani v praksi obhájcem krajního purismu jako onen opočenský »spěšnoved«, kterému byl i nos trnem v očích. Ale všeho moc škodí a z přejedení bývá nanic. Přihodí-li se pak při okázalém honosení cizími slovy ještě malé klopýtnutí, jako onomu maloměstskému zbohatlíkovi, který při dostizích sedal na »turbině«, na místě pro něho zvláště »konservovaném«, je neštěstí dovršeno. Neboť vrcholem neštěstí je směšnost.

Nemírnou zálibou v šperkování slohu cizími slovy — ač cizími šperky se chlubiti nebývá zvykem v lepší společnosti — trpívají zvláště naši kritikové výtvarní, hudební i literární. Před nedávnem si postěžoval jeden z našich čtenářů (prof. V. Čížek) na jednoho z těchto našich kritiků a poslal nám na ukázku tuto větu z jeho referátu vypsanou: »Raison d’ être autodidakta chamberlamovského typu E. Chalupného jest plaidoyer za každou cenu.« Připojil k ní břitkou a na první pohled přestřelenou, ale přece doslova správnou poznámku: »Kromě ‚Chalupného‘ a ‚jest‘ není v té větě českého výrazu.«

Ale zlo se mstí. Jako při všech přepychových předmětech, jest i v užívání cizích slov móda. Když zevšednělo kanape, přišly do módy divany, otomany, chaises longues atd., z konků se staly koridory, z farhausů vestibuly. Když se již dlouho říkalo geniální, energie a p., pokoušeli se někteří osvěžiti stárnoucí módu jako obnošený dámský klobouk aspoň nějakou změnou a začali po francouzsku vyslovovati ženiální, eneržie a p. Že se při tom rodily směšnosti, oršestry a pod., toť právě kletba zlého činu. Jí neušel ani náš kritik, autor chamberlainovské věty výše uvedené. I jemu se patrně zdálo slovo variace, variant už příliš otřepané, potřeboval slova, které by znělo svěžeji, hudebněji, jako farandola nebo carmagnola, a tak, mluvě o českých vlivech na slovenskou literaturu, sedl a napsal tuto turbinu: »i tu bylo totožné chvění, jež vzbudilo slovenské varioly.« A neštěstí bylo hotovo; tvůrčí nápad přišel nazmar, neboť slovo »varioly« je slovo už žijící a známé. Bohužel znamená neštovice.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 9, s. 276

Předchozí Arnošt Kraus, B. Sládeček: K naší budoucí měně

Následující E. (= Václav Ertl): Zákon ze dne 12. srpna 1921 o všeobecné dani z obratu a z pracovních výkonů a o dani přepychové. Č. 321 Sbírky zák. a nařízení