Čeština ve světě: Slovo úvodem

Marek Nekula

[Sdělení redakce]

(pdf)

Czech in the World: An introduction

Úvodní slovo editora k tematickému číslu.

Podobně jako jiné jazyky nezůstala ani čeština omezena jen na svou domovskou zemi, ale rozšířila se v rámci několika migračních vln také do jiných zemí a oblastí. V nich se za určitých okolností vytvořily různě velké a různě provázané menšinové skupiny a komunity. Některé z nich v průběhu času získaly status autochtonní chráněné menšiny, zatímco jiné jsou na úrovni alochtonní nechráněné menšiny, a jsou tak více vystaveny asimilaci. Různý sociolingvistický rámec a jeho proměnné i představy o jazyce či jazycích na straně majority i mezi příslušníky minority se promítly také do jazykové praxe zmíněných menšinových skupin a jejich příslušníků. A tato praxe naopak formovala jejich představy o jazyce i specifický způsob fungování v roli příslušníků menšiny. To s sebou přináší otázky jazykové loajality a jazykového posunu, ale také otázky dvojjazyčnosti a podoby variet češtiny formovaných v migračním kontextu: ať už jde o její neúplné osvojení v případě jazyka zděděného, nebo o její erozi v případě češtiny jako prvního jazyka, jenž se v průběhu uživatelova života stává jazykem sekundárním.

Takto vzniklým varietám češtiny, utvářeným a pozbývaným v závislosti na velikosti, kondenzovanosti a provázanosti české komunity a jejího kontaktu s domovskými českými zeměmi i v závislosti na postojích příslušníků majority i minority k jazyku, byla na stránkách Naší řeči věnována pozornost i dříve, například ve studiích o vídeňské češtině (srov. Vojtová, 1997; Kloferová, 1998a; 1998b) nebo o jazyku krajanského tisku v USA (srov. Šipková, 2001; Jaklová, 2001; 2002). Vrací se k nim i periodika jako Čeština doma a ve světě či Krajiny češtiny i monografie, z nichž za zmínku stojí např. studie Jany Jančákové a Pavla Jančáka (2004) věnovaná mluvě českých reemigrantů z Ukrajiny, či nový přehledový výklad od Lidy Cope a Roberta Dittmanna (2020).

Předkládané tematické číslo Naší řeči tento zájem dále rozvíjí a prohlubuje, svými studiemi obrací pozornost k češtině v Texasu a Paraguayi na západě a k češtině v Daruvaru a v Rusku na jihovýchodě a východě. Součástí čísla je i recenze kolektivní publikace Čeština na Volyni (Arkhanhelska – Bláha – Cholodová, 2020). A zatímco jazyk vídeňských Čechů mezi studiemi chybí, dostává se nově pozornost češtině v Německu. Enklávy českého jazyka jsou však samozřejmě početnější (srov. mj. Balhar – Kloferová – Šipková, 2017). S češtinou se lze setkat také v Polsku a na Slovensku i v dalších zemích, jejichž území svého času patřila k habsburské říši: v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku či Rumunsku. Jazyk autochtonních českých menšin v nich formálně získal status chráněného menšinového jazyka. Jinde ve světě – v Severní a Jižní Americe nebo v západní Evropě – čeština takové postavení nemá. Komunity jejích mluvčích přesto vydaly mj. i pozoruhodné literární plody, např. ve sbírkách povídek Striptease Chicago (1983) od Jana Nováka nebo Lost Lake / Ztracené jezero (1998, česky 2002) od Marka Slouky, v nichž se čeština mísí nebo střídá s angličtinou.

V tomto smyslu předkládané číslo zachycuje jen část komplexnějšího celku fragmentovaného i dnes po celém světě. Dimenzi diachronní, na niž se zaměřila např. disertace Alekseje Tikhonova (2020) věnovaná jazyku pobělohorských exulantů usazených v někdejším okolí Berlína, letos obhájená na Humboldtově univerzitě v Berlíně, předkládané číslo nepokrývá.

Na druhou stranu toto tematické číslo odráží různorodost podob češtiny a situací, v nichž se formovaly. Vedle variet češtiny starých jazykových menšin, které se např. v Daruvaru, ale i Paraguayi opíraly nebo opírají o sítě spolků a edukačních programů v češtině a které jsou – jako čeština v Texasu nebo Rusku – i předmětem soustředěných dokumentačních aktivit, se v něm totiž objevují i studie k jazyku první či jedenapůlté generace emigrantů z Československa. Jejich první jazyk se v novém prostředí stal jazykem sekundárním, což i vzhledem k nízké kondenzaci a provázanosti příslušné komunity vedlo k jeho proměně. Čeština je tak v tomto čísle analyzována jako jazyk menšinový, migrační, zděděný. Publikované studie přitom reflektují i různorodost co do míry osvojení či zachování češtiny v téže jazykové situaci i variantnost v rámci konstruktů zvaných variety.

Různorodost charakterizuje i metodologické přístupy, jimiž autorky a autoři k předmětu svého výzkumu přistupují, a terminologie, které v této souvislosti vyjednávají. Jejich spektrum sahá od tradičního dialektologického pohledu přes teorii jazykových ideologií a jazykového managementu nebo analýzu nedokonale osvojených či erodovaných kódů, resp. odlišných jazykových dovedností až po „vznikající gramatiky“ (emerging grammars). Tím se pluralita možných metodologických přístupů nevyčerpává. Jazykové fenomény vzniklé kontaktem i izolací lze totiž popsat i vyložit jak prizmatem experimentální fonetiky, tak generativní či konstrukční gramatiky. V tomto smyslu tematické číslo zachycuje nejen různorodost podob a existenčních forem češtiny ve světě, ale prostřednictvím různých přístupů i obecnější mechanismy proměny jazykového systému v migračním či menšinovém kontextu.

 

LITERATURA
Arkhanhelska, Alla – Bláha, Ondřej – Cholodová, Uljana (eds.) (2020): Čeština na Volyni. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.
Balhar, Jan – Kloferová, Stanislava – Šipková, Milena (2017): Enkláva českého jazyka. In: Petr Karlík – Marek Nekula – Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Brno: Masarykova univerzita. Cit. 24. 9. 2021. <https://www.czechency.org/slovnik/ENKLÁVA ČESKÉHO JAZYKA>.
Cope, Lida – Dittmann, Robert (2020): Language loss: Czech in the diaspora. In: Marc L. Greenberg – Lenore A. Grenoble (eds.), Encyclopedia of Slavic Languages and Linguistics Online [online]. Leiden: BRILL. Cit. 24. 9. 2021. .
Jaklová, Alena (2001): První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl I. Naše řeč, 84(5), s. 245–252.
Jaklová, Alena (2002): První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl II. Naše řeč, 85(1), s. 1–10.
Jančáková, Jana – Jančák, Pavel (2004): Mluva českých reemigrantů z Ukrajiny. Praha: Karolinum.
Kloferová, Stanislava (1998a): Jak dnes mluví mladí vídeňští Češi I. Naše řeč, 81(2–3), s. 80–91.
Kloferová, Stanislava (1998b): Jak dnes mluví mladí vídeňští Češi II. Naše řeč, 81(4), s. 169–178.
Šipková, Milena (2001): O jazyce čechoamerického týdeníku Našinec. Naše řeč, 84(4), s. 192–198.
Tikhonov, Aleksej (2020): Autorenidentifikation und linguistische Merkmale der Rixdorfer Handschriften: Eine Untersuchung anhand von Manuskripten aus dem 18./19. Jahrhundert [nepublikovaná disertační práce]. Berlin: Humboldt-Universität zu Berlin.
Vojtová, Jarmila (1997): Jak píší vídeňští Češi (Některé znaky německého vlivu v jazyce českých novin vycházejících ve Vídni). Naše řeč, 80(3), s. 123–128.

Marek Nekula, hostující editor

Bohemicum – Center for Czech Studies, Universität Regensburg
Universitätsstraße 31, 93053 Regensburg, Spolková republika Německo
marek.nekula@ur.de

Naše řeč, ročník 104 (2021), číslo 5

Předchozí Z jazykové poradny

Následující Lida Cope: Dokumentace krajanské variety češtiny v Texasu: současný stav a výhled do budoucna