Cizí slova

[Short articles]

(pdf)

-

Jak hluboko u nás pronikla záliba v cizích slovech, toho příklad máme v knížce humoresek nedávno vydané. V jedné z těchto milých jinak črt čteme na př.: jsou nátury přizpůsobivé, s gustem, v té scéně na jevišti stáli, civilní minulost, (byl) zcela platonickým krejčím, u ponku, kamarád na něm chtěl, existenčně měl v ohni želízek několik, dekoroval dvoranu, vláčel šantora s proviantem, pod kostelnickým noviciátem zakolísala půda povážlivě, byla to slova jeho civilních metiérů.

V jiné humoresce nalézáme: (koně) byli jeho passí, vysloužil u pešeláků, pěstovati luxus v koních, o parforsních honech, mythická Vlasta, Stuart Mill theoreticky specifikoval odboj, s moderním komfortem, pozemky prima hodnoty s fundem instruktem, citové orgány, ta mu partii rozmluvila, potřebuje »štamhaltra«, mezi těmito experimenty.

A do třetice všeho dobrého, vhodno-li zde užíti toho pořekadla. Asi v polovici knihy jest obrázek zvláštní společnosti hospodské a uspořádání domácího večírku hlavním členem společnosti. Tu nacházíme tyto cizomluvy: kantoři na nejnižším špryslíku kariéry, pan T. znamenal špičku elity, v trakslířství se zdokonalil v Tylořích, říkal tomu, že je v kondici, feerická podívaná, že si uděláme »suaré« s herynkovým salátem k závěru, šéf nakrmil podřízené těleso studeným bufetem, paní Agneska, že je hnízdo komplet, manželku zavřel do špajzu, to by… každý extra slavili druhý svátek společně, tento úsměv byl jí universálním prostředkem pro všecky případnosti života, malá nosnost našich podučitelských portmonek, byltě bodrý druh z kategorie nyní pohříchu vymírajících bohatýrů, abstinence byla tenkrát ještě neznámou ranou egyptskou, budoáry kojenců, je objektivněji ustrojen, s grandezzou, leč vlídně, s pathosem, jenž přemetem měnil se v šaškářství, bytost elasticky přizpůsobitelná, četl opět noviny v kavárně za monumentem, na pointě této historky a j.

Ale vedle toho jsou tu črty, kde není žádných slov cizích, a kde se čtenář stejně, ne-li ještě lépe pobaví. Jsou jasným důkazem, že pan spisovatel nepotřebuje této cizí pomoci nebo přízdoby. Jinak čeština v této knize vyniká správností a jadrným slohem. Zde onde nějaké to přeřeknutí, [149]jako »s vousama« (m. s vousy), »uzmul« (m. vzal) a p. ovšem přece proklouzlo.

Naše řeč, volume 1 (1917), issue 5, pp. 148-149

Previous Fdký. (= František Frýdecký): »Slovač« = Slováci

Next »Semišový« kartáč