Kredenc

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. L.) Panovníci a jiní velicí pánové dávali ochutnávati nápoje a pokrmy, než jich sami požili, jiným; toto ochutnávání slulo v středověké latině credentia (víra, t. ubezpečení, že nápoj, pokrm není otráven), z čehož je vl. credenza. Bývali k tomu zvláštní zřízenci, kterým se říkalo franc. crédencier, něm. Kredenzer nebo také lat. gustator, u nás také koštéř. Tento obyčej zanikl, ale jméno zůstalo; sloveso kredenzen v něm. znamená pak »nalíti a podati vína« (nebo jiného nápoje), Kredenztisch anebo zkráceně die Kredenz, což byl původně postranní stůl, u něhož se pokrmy a nápoje zkoušely, dnes je stůl (anebo skříň s deskou), [252]na němž je nádobí a pokrmy i nápoje, určené k hostině, franc. crédence znamená totéž, anebo i postranní stolek na nádoby u oltáře, i špižírnu. V češtině nalézáme sloveso kredencovati ještě okolo r. 1600 s významem původním, později znamená prostě »nalití nápoje«. Hájek 329b vypravuje: »Přijel hrabě z Rajnu, nesa krmě na misách zlatých, a učiniv kredenc (= ochutnav), postavil na stuol před císaře. Za ním zdaleka jel Vácslav kníže Lucemburský a Brabantský… a ten nesl v koflicích zlatých víno a jiná rozličná a drahá pití, a učiniv kredentz, podal«. Jinde pak (271b) o králi Václavu II.; »A tu hned řekl »tohoto toliko koflíku sobě zanechávám« a jiný všecken kredentz kázal dáti kostelu sv. Víta, kterýž vážil osm tisíc hřiven stříbra«; zde i v jiných dokladech kredenc (někdy také s nepův. kredenc, jako je maršálek z něm. marschalch, marschalc) znamená nádobí. Dnes říkáme kredenc (s rodem mužským podle tvaru i ženským podle původu) ve smyslu něm. Kredenz.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 8, s. 251-252

Předchozí Krátkou cestou

Následující Labužník