Časopis Naše řeč
en cz

Labužník

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. Z.) Ve več. Práva lidu jsme čtli r. 1918 (v č. 12) výklad, podle něhož by slovo labužník s příslušenstvím bylo vzniklo v letech 1741—43 za pobytu francouzské posádky v Praze z franc. rčení »c’est pour la bouche« (je to pro ústa, na pochoutku). Tomuto jinak možnému výkladu vadí, že slova z této skupiny byla v češtině již v dobách, v nichž si nesnadně dovedeme pomysliti přímý vliv franc. slov z nejdůvěrnějšího ovzduší na náš jazyk. Slovo labužka (lahůdka) zná již Řeh. Hrubý z Jelení (1513, Chvála bláznovství, vyd. Hanušovo 20; k tomu patří slovo labůžkář, jež jsme slyšeli od sedláka z Buku u Přerova, kdežto labužník je od labužný = mlsný), sloveso labužiti (asi = v lahůdkách, v požitcích si libovati) zná již Hus. Berneker naše slova spojuje s csl. lob’zati, lobyzati (líbati), rus. lábziť (lichotiti), labzá (rozmařilost) a j.; to jsou ovšem slova také divná a nedosti jasná. Pol. labužník (s měkkým l) asi pochází z češtiny, labować (hýřiti, val. labovať, obé s měkkým l) je asi také slovo cizí (něm. laben? leben? Leib?).

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 8, s. 252

Předchozí Kredenc

Následující Oddavkovna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1